Marocký ministr zahraničí Saláhaddín Mizuár důrazně odmítl myšlenku, že by v jeho zemi či v dalších severoafrických státech mohly vzniknout tábory, v nichž by EU vyřizovala žádosti uprchlíků o azyl. Uprchlíky na svém území kromě Maroka nechce ani Tunisko.

Stejná situace je v zemích kolem Perského zálivu. Bahrajn, Katar, Kuvajt, Omán, Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty uprchlíky nepřijímají. Bojí se, že kdyby v těchto zemích bylo uprchlíků moc, začali by toužit po politických právech a chtěli by tyto oblasti měnit k obrazu svému. Saúdská Arábie naopak uprchlíky ze svého území důsledně vyhání pryč.

Emigrační vlna se tak týká zejména Evropské unie.

Navíc se zdá, že většina uprchlíků nejsou váleční běženci, ale ekonomičtí migranti. Lidé, kteří přicházejí do Velké Británie, touží po ekonomických výhodách a kvalitním životě.