Aleši, prozraďte mi, měl jste už letos nějakou dovolenou?

V té naší profesi je to tak zvláštní, člověk nemá dovolenou, že by měl čtrnáct dnů nebo tři týdny, ale vždycky kousek tady, kousek tam. Takže střídavě ano. Snažíme se mizet co nejčastěji na naši chaloupku, roubenku. Dá-li se tomu říct dovolená, tak jsme tam každou chvíli, hned, jak to práce dovolí.

Jak vznikl nápad na realizaci pořadu Můžu dál?

Naprosto neskutečně! Já jsem to nikdy nezažil, ač těch pořadů už jsem měl ve svém životě dost, tak tohle je, dá se říct, splněný moderátorský sen, protože jsem dostal od majitele TV Barrandov otázku „Co by mě bavilo, co bych teda chtěl dělat?“. Když jsem řekl svou představu, tak protože to bylo na poradě, kde byl i programový ředitel, majitel televize a Jakub Vernberg jako režisér, tak jsme začali každý říkat svoje nápady, a tak jsme to upekli vzájemně.

Jako moderátor a spoluautor pořadu jsem mohl říct, co by mě bavilo, majitel televize řekl, jak si to představuje on, programový ředitel taky, režisér taky a tím vznikl pořad Můžu dál? Říkal jsem jim, že těch pořadů, kde vyprávějí herci, zpěváci, moderátoři veselé historky, těch už bylo dost a já už jsem jich moderoval dost, že by mě bavilo povídat si s těmi známými osobnostmi o jejich soukromí, o tom, jak žijí, o tom, že jsou to úplně normální lidé. No a slovo dalo slovo a vznikl tento pořad.

Co vás nejvíc láká na tomto natáčení, na co se nejvíc těšíte?

Na co se nejvíc těším? Na to, že člověk pronikne do soukromí slavných osobností. Ale ne v tom slova smyslu, že bych doma šťoural, jakou mají ložnici nebo kuchyňskou linku. Zajímá mě, jaká je sedačka, kde odpočívají, jaké je jejich zázemí nebo pracovna, protože ta o člověku hodně vypoví. Třeba jenom to, jak si byt vyzdobíte, zda tam máte obrázky, jaké fotografie si dáte do bytu. Tohle všechno samozřejmě o člověku vypovídá, a navíc potvrdilo se mi, že vždycky v tom domácím prostředí je člověk úplně jiný.

Je otevřenější, je doma, spadne to z něj. A to, kdy má na sobě na jevišti zpěvačka flitrované šaty a herec je v kostýmu, to všechno známe, ale mě zajímá, jací jsou doma v teplácích u kuchyňské linky. Nechci říct, že bychom chtěli dělat bulvár, ale opravdu zjistit, jací jsou doma.

Myslíte si, že k vám budou známé osobnosti jako vaši hosté upřímné?

Chtěl bych, nebo pokusím se využít, až mě teďka možná napadá slovo zneužít, toho, že se s řadou z nich dobře a léta znám a budu zkoušet, kam nejenom mě, ale i diváky pustí. Budeme zkoušet a v tom si myslím, že bude to napětí pro televizní diváky, že se dostanou do míst, kam by se normálně nikdy nedostali a nebude to na tři nebo na pět minut, jaká je běžná televizní reportáž, ale budeme u nich na návštěvě doma hodinu. A to už se člověk po chvíli opravdu může dozvědět leccos zajímavého.

Zmínil jste sám, že pro vás bude tento pořad v mnohém něčím novým, jak to vnímáte vy osobně?

Pro mě je to stoprocentně výzva, protože najednou je to úplně jiný způsob moderování. Člověk musí odhadnout hranici, kam můžu, kam už nemůžu. Je to pro mě zvláštní i v tom, že se spoustou lidí se hodně dobře znám soukromě, vím o nich spoustu věcí, které vím jako kamarád, ale zase si nemůžu troufnout je prozradit jako moderátor a ukázat televizním divákům. Tenhle tenký led, co ještě můžu prozradit a co už ne, tak to je na tom ohromně lákavé, to stoprocentně.