Někdo má rád holky, jiný zase vdolky.

A někomu sudičky daly do vínku jazykový cit, bystrý úsudek a smysl pro gramatiku, zatímco na jiném šetřily tak, že si dodnes nemusí být úplně jistý tím, které národnosti vlastně je.

Jazyková způsobilost by proto měla být stejně hlídaná jako například způsobilost k řízení.

Nemáš papíry? Nevyjadřuj se!

Tohle je 5 věcí, které pochopí jen ti z vás, kteří si dodnes pamatují vyjmenovaná slova po B. A že je nás opravdu málo…

1) BYJSME, BYSME, BYJSTE a další zrůdnosti

Kdekoliv vidí gramatický nácek tuhle slátaninu podmiňovacího způsobu, může vyletět z kůže! Milé děti, jednou pro vždy si zapamatujte. BYCHOM, BYSTE!!! Hotovo dvacet.

2) Duál

Nemusíte být zrovna absolventi filologie, abyste si mohli osvojit jedinou výjimku! Dvěma, oběma! Takže až zas budete do kaluže skákat oběmi nohami nebo máchat nad hlavou dvěmi tyčemi, nechte se dobrovolně zavřít pro hanobení jazyka českého.

3) Cizí termíny

Jak by řekl klasik: „Nepoužívám cizí termity, když v nich nejsem suterén.“ Z toho by si měla vzít většina Čechů poučení!

4) MNĚ a MĚ

Existuje tisícero pomůcek, jak si zapamatovat psaní osobního zájmena! Vůbec nejhorší je psaní nesprávného tvaru ve větách typu „Mně se ten film líbil/Mně to nevadí/Mně to můžeš říct.“ Poradíme vám prostě. 3. a 6. pád – píšeme 3 písmenka, tudíž MNĚ. 2. a 4. pád – 2 písmenka MĚ. Jednoduché jak facka, ne?

5) Výjimka potvrzuje pravidlo

Ještě jednou někde napíšete VYJÍMKA, shodíme vás do JÍMKY. Díky a čau.