Upozornění: Celý následující text je fikcí, postavy jsou smyšlené, nemají nic společného s jejich jmenovci a ta částka absolutně nesouhlasí.

1. Bob Švarc/Martin Zounar – Ordinace v růžové zahradě – Nova

Martin Zounar fakt může přijít na plac a nedělat nic, jen být sám sebou. Švarc je v Ordinaci vypočítavý kariérní hajzl, který myslí jen na sebe, škodí, kde může, a říct o něm, že je „bazilišek“, je stejné jako u jeho představitele Martina Zounara ještě slabé slovo. Martin nezná ve společnosti upřímný smích, protože ten používá, jen směje-li se za rohem neštěstí jiného. Je velmi neoblíbeným kolegou v divadle i dabingu, soužití s ním je velmi složité. Zounar, pardon Švarc, je mstivý a nezapomíná. Je to ten typ člověka, který vždy a za každých okolností jedná zištně, a nikdo, kdo ho blíže zná, ho ve skutečnosti nemá rád. Pro případ žaloby autor vzkazuje panu Zounarovi, že ho mají všichni za takového šmejda, že mu proti mně nikdo nepřijde svědčit, že je dobrý člověk, i přesto, že mě také nemá nikdo rád. Ale jeho víc, hihi.

2. Martin Elinger/Miroslav Donutil – Doktor Martin – Česká televize

Nenápadný seriál ČT, který běžel v sobotu dopoledne, ve skutečnosti zaslouží metál za to, že Donutil konečně představoval charakter, který ho vystihuje. Pozor, jedná se o státní tajemství a pro 97 procent Čechů, kteří ho vnímají jako „pana Donutila, co má legrační historky a každý den dávají na Kavkách něco, co je třikrát s ním“, jsou tyto řádky nechutnou lží. Je to logické, protože Donutil je inteligentní bezpáteřní vychcánek, kterému stačí setrvačně udržovat v devadesátkách chytře vytuněnou image veselého baviče, co byl super v Pelíškách, a neexistuje síla, která by jej v očích prosťáčka stavěla do jakkoli negativního světla. Miroslav je tak špatný člověk, že ho nenávidí i v Brně, kterým se neustále ohání. Provází ho jistě lživá pověst vykradače historek, na keš orientovaného vyděrače a člověka, kvůli kterému se silák Franta Kocourek otáčí v hrobě pokaždé, když Donutil na estrádě vypráví, jací byli kamarádi. Jedno se mu ale musí nechat, je fenomenální herec. Což je také důvod, proč nikdy nepřijdete na to, že dvojdomek a společný byznys byste s ním fakt mít nechtěli. Ještě bych napsal něco o cizích sukních, ale nejsem sebevrah, a navíc, vytáhnu to až po smrti a on se nebude moci bránit, johoho, ticho, nevyčítejte mi to, tyhle triky jsem pochytil od něj!

3. Babeta Trefná/Barbora Štěpánová – Ordinace v růžové zahradě – Nova

Trefná je v Ordinaci neskutečná kráva, ale divačky ji mají rády, protože jsou také vesměs stejné krávy jako ona. Do všeho kafrají, mají dlouhé vedení a jejich vstup do konfliktu tento neřeší, ale naopak ještě eskaluje. Babeta je ovšem nic proti své představitelce, zejména v oblasti sociálního cítění. Štěpánová je dle mého názoru (to je tu kvůli právníkům) neskutečně nafoukaná, nesoudná slepice, která má neustále potřebu povyšovat se, protože projevila za komunismu občanskou statečnost, dělala chvilku u Havla na Hradě, ale hlavně, má vybrané chování a je dáma, protože už dávno od ní nedostane každý, a není s ní veselo, protože je mimořádnou herečkou a stýká se pouze s vyšší společností. Tento u některých umělců běžný souběh manýr je u Báry umocněn neskutečnou přehlíživostí k pracujícím. Vynucuje si extrabuřty, je arogantní a má osobního sluhu v podobě manžela, který kolem ní za střechu nad hlavou vytváří iluzi hvězdnosti, což vede k situacím, kdy ji začínají úplně cizí lidé (recepční, servírky, taxikáři, produkční…) nenávidět už pět vteřin před tím, než s ní vstoupí v interakci. Štěpánová, na rozdíl od Donutila se Zounarem, o své bezpáteřnosti vůbec neví, a tak ji nevyužívá k obohacení se, což má pro okolí tu nevýhodu, že se chová přehlíživě prakticky nonstop. Nikdo z jejích několika přátel jí to neřekne, Hapka údajně už sbíral sílu, ale nestihl to, protože odešel, a to podotýkám, dříve než Štěpánová, což je samo o sobě od ní také pěkná sviňárna.

4. René Hrubec/Jaroslav Sypal – Byl jednou jeden polda 1, 2, 3…

Kapitán René Hrubec je v jedné z nejdebilnějších filmových trilogií všech dob festivalem kokotismu, ale i „zábavy“, a proto ho mají prosťáčci rádi a legrace s ním bývá i v soukromí, ovšem pouze v případě, že se v místnosti nenachází nikdo, kdo by se mohl mít lépe než on, což se většinou nestává, a stane-li se, on stejně někoho z blahobytu podezírá. Veskrze průměrný herec, který přehráváním a pitvořením pobaví sokolovnu, případně kinosál plný dementů, se celý život považuje za nedoceněného činoherce, který nedostává filmové příležitosti jen proto, že Jarda Soukup nemá na čtyřku sehnané peníze (v reálu jej Soukup neobsadil do role dlouhé roky, ač mohl) a nikdo mu nepřeje. Sypal je vynikající dabingový režisér a umí slušně psát, ale jeho vrozená nepřejícnost, jájínkovství a trvalý pocit křivdy mu nikdy nedovolí posunout se dál, protože je tak nesnesitelný, že kolektiv jej musí trpět, zatímco v jeho vidění světa trpí kolektiv on. Mimořádně naivní, extrémně lakotný, lehce manipulovatelný a ješitný Jarda v módu celým světem nespravedlivě bitého dožije, neb když se rozdávala sebereflexe, byl určitě někde, ale ne u toho rozdávání. Jako jediný z našeho výčtu ale skutečně žije v bídě. Navíc dobře vychovává syna z prvního manželství a je věrným a milujícím partnerem své věčné snoubenky Míši (její sestra je ženou Luďka Soboty (71), který se má také lépe než Jarda, což by neměl), která je jedinou obyvatelkou Prahy 3 – Žižkova, která má prokazatelně svatozář.

5. Vojta Benedikt/Jakub Prachař – Ulice – Nova

V Ulici hrál postavu blbečka, který svou naivitou dostane každého, „pokud přistoupíte na ten způsob hry“. V reálu je Prachař asi stokrát větší monstrum. Poměrně inteligentní, ale spíše průměrný herec a podprůměrný muzikant dělá to, co by v jeho pozici dělal každý bezpáteřák, tedy pohrdá všemi okolo, ale rád je využívá. Náladový, arogantní jájínek a samožer, kterému kdysi někdo nakukal, že má vždycky pravdu, a on si tento nesmysl vytyčil jako hlavní bod svého celoživotního programu. Rád má (trochu) jen svou matku, jinak nikoho. Je to ten typ člověka, se kterým je riskantní mít i dítě, protože i to nebude mít rád. Hystericky chrání svou image hodného chlapce s dobrým vychováním, ale v reálu je vše, jen ne hodný a vychovaný. Arogantní podlé hovádko, schopné kdykoli otočit o sto osmdesát, bude-li to znamenat zisk. Je v tomto kopií Leoše Mareše (39) s tím rozdílem, že Leoš je arogantnější, a to je ve srovnání s Prachařem asi jen pět lidí na světě. Jeho přehlíživost nepramení z kalkulu nebo sebeklamu, on je prostě přesvědčen, že je privilegovaný, a kdo si to nemyslí, ten je ještě větší koště než ti, co mu zobou z ruky.

P.S.: Autor článku se nezařadil jen proto, že kvůli nepochopení a přehlížení jeho talentu doposud nehrál v žádném seriálu!