Paříž

Město lásky, do kterého se touhle dobou tradičně chystaly páry z celého světa oslavit svátek zamilovaných, má velké problémy s bezpečností, a to už od loňského roku. Vše začalo útokem na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, kde zabíjeli 7. ledna 2015 bratři Kouachiovi. Použili tehdy granátomety a útočné pušky. Jejich čin nepřežilo deset novinářů a editorů, muslimský policista a vrátný. Během dalších dvou dní zemřela policistka a čtyři rukojmí v pařížském košer obchodě. Dohromady tedy sedmnáct lidí. Francie byla v šoku a lidé vyšli do ulic.

Špičky EU se tehdy držely za ruce při solidárním pochodu ulicemi a slibovaly, že podobný masakr se už nestane. Jenže Evropa je slabá a je to znát čím dál víc.

O necelý rok později, 13. listopadu 2015 bylo totiž hlavní město Francie znovu na nohou, a to po sérii teroristických útoků, které si vyžádaly 130 mrtvých a 352 zraněných. Krátce po útocích vzplanul tábor v Calais, který v současnosti obývá přes 6 tisíc uprchlíků. Mělo se jednat o odplatu za terorismus ze strany Francouzů. A právě Calais je jedno z míst, na která je policie krátká. Tábor si žije svým vlastním životem a nejen on. I v rámci Paříže se mluví o tzv. „no-go zónách“, tedy místech, kam nejen že by se neodvážil vkročit Francouz, ale někdy i policisté. „Je veřejným tajemstvím, že do Saint-Denis a dalších podobných oblastí se policie právě nehrne. Neví totiž, co může čekat, a chce se vyhnout zbytečnému krveprolití,“ uvedla například na svém blogu redaktorka zahraniční redakce České televize Kateřina Etrychová.

Z výše uvedených skutečností jasně vyplývá, že přímo ve „vyspělé“ Francii, respektive v jejím hlavním městě, jsou místa, která už ani policie nehlídá a nechává je žít si svým vlastním životem.

Stockholm

Nejen Paříž se potýká s nedodržováním zákonů a pravidel z řad přistěhovalců. Nemluvíme zde pouze o Syřanech a typických uprchlících tak, jak nám je ve většině případů představují média. Stockholm sužují gangy, které vytvářejí přistěhovalci z Východu, především Maročané. Podle posledních odhadů švédské policie žije ve Stockholmu bez střechy nad hlavou okolo 200 marockých dětí, které se seskupují do nebezpečných partiček a následně okrádají kolemjdoucí, sexuálně obtěžují ženy a napadají pracovníky ostrahy. Kromě toho se v ulicích švédské metropole pohybují další stovky nebezpečných marockých mladíků.

Stockholmské ozbrojené složky oproti těm francouzským otevřeně přiznávají, že město ztratily. „Zatýkáte pořád ty stejné lidi dokola. A oni je znova a znova propouštějí, protože nemáme jak zjistit jejich totožnosti ani věk. Stává se, že si mladík zvesela vykračuje před policistou, který ho předtím zadržel,“ řekl STV Bjorn Cewenhielm, šéf speciální policejní jednotky Alma, která se specializuje na kriminalitu migrantů. Je to kolotoč, ze kterého skandinávská země zatím nenalézá východisko, a přiznává, že centrum Stockholmu už není bezpečné místo.

Brusel

Některé čtenáře to může překvapit, ale hlavní město Evropské unie se potýká taktéž s velkými a v některých čtvrtích až neudržitelnými problémy, zapříčiněnými přistěhovalci. Nejkrizovější situace je v nechvalně známé čtvrti Molenbeek, o které se mluví jako o místě, kde se rodí teroristé. Není náhodou, že zde žil také Salah Abdeslam, jeden z teroristů, již zaútočili v listopadu 2015 v Paříži. Molenbeek je čtvrť v permanentním úpadku, do které proudí stále noví a noví žadatelé o azyl. Už jen fakt, že bezprostředně po útocích v Paříži se pozornost světa obrátila k bruselské čtvrti Molenbeek, protože ta byla identifikována jako nejpravděpodobnější místo, ze kterého vzejdou další útoky, ukazuje, jakým způsobem je tato část vnímána. Fakta mluví, co se této no-go-zóny týče, jasně. Čtvrť byla domovem Ayouba Al-Khazzaniho, který v srpnu 2015 útočil v rychlovlaku mezi Amsterdamem a Paříží. Žil zde i Amedy Coulibaly, který v lednu 2015 zavraždil několik lidí v Paříži během útoků na redakci Charlie Hebdo. Stejně tak odtud pochází teroristé, kteří před jedenácti lety naplánovali bombové útoky v Madridu. Molenbeek vychoval také teroristu, který vloni zastřelil čtyři lidi v židovském muzeu v Bruselu.

Belgie přiznává, že neví jak situaci v Molenbeeku a jemu podobných oblastech řešit. A stejně jako Švédové ve Stockholmu zde nejsou schopni zjednat pořádek.

Berlín

Ghetta a „no go“ oblasti jsou po celém Německu. Cizinci, kteří si vytvoří společné klany a gangy, odmítají, aby policie měla ve čtvrti jakoukoliv autoritu. Samotní policisté přiznávají, že se do čtvrti bojí. Jedna z nejhorších je v berlínském Neuköllnu, kde už budou cizinci brzy tvořit většinu. Že má Berlín velký problém, upozornil Spolkový úřad pro ochranu ústavy (BfV), který v Německu vykonává funkci civilní kontrarozvědky. Ve městě neustále stoupá počet vyznavačů radikálního islámu, takzvaných salafistů. Ti se seskupují právě v ghettech a problémových čtvrtích, nad nimiž policie čím dál více ztrácí kontrolu.

Podle Romana Reusche, bývalého vrchní státního zástupce v Berlíně, jsou mladí lidé narození do imigrantských klanů „důsledně vyškoleni, aby se stali profesionálními zločinci“. Řekl, že mladí vyrůstají v prostředí, ve kterém jsou „nejzávažnější zločiny úplně normální“. A dodal: „Oni si vyvinuli samoobslužnou mentalitu. Jsou odhodláni vzít si, co chtějí, kdykoli to chtějí a tak často, jak chtějí. To z nich činí ideální rezervoár pěšáků organizovaného zločinu.“

A Berlíňané tuší, že bude hůř. Podle listopadových údajů přišlo do Německa v roce 2015 945 000 u­prchlíků a velká část z nich najde útočiště právě v těch sociálně vyloučených čtvrtích, které jsou mimo dosah orgánů.

Birmingham

Británie se velmi dlouho bránila proti tomu, že v jejích městech existují nějaké no-go zóny. Až tvrzení v americké televizi, že Birmingham v Anglii je „naprosto muslimský“, a ukázka míst, kde je pomyslný zákaz vstupu pro nemuslimy, vyvolaly politickou debatu o existenci místních no-go zón. Mimochodem, za toto tvrzení se musela televize veřejně omluvit. Což nemění fakt, že místní obyvatelé s výrokem naprosto souhlasili. V aglomeracích, jako je Londýn nebo Birmingham, existují velké africké a arabské komunity. Británie to nepřiznává na plnou pusu jako předešlá města potýkající se se zvýšenou kriminalitou v nezvladatelných čtvrtích, ale má s udržením pořádku velké problémy. Zprávě o tom, že život ve městě Birmingham zcela ovládli muslimové, se sice vysmál premiér David Cameron, jak se ale ukázalo, až takový vtip to nebyl. Rozhodně ne pro britskou vládu, na kterou tlačí média, která tvrdí, že dělá málo pro to, aby hlídala hranice své země.

Britská města mají ale oproti ostatním, která jsme zmiňovali, ještě jeden velký problém. A to je právo šaría. V Birminghamu oficiálně působí soudy rozhodující na základě islámského práva. Nevládní organizace sledující dodržování lidských práv ale bijí na poplach – neoficiálních soudů šaría přibývá a původně stanovená pravidla pro jejich fungování nikdo nekontroluje. Je to jedno z měst na ostrově, které se opravdu dá považovat za ztracené.