V případě, že jste ještě nikdy neslyšeli o tzv. Clubu 27 a je vám víc než právě kýžených sedmadvacet, můžete být v klidu, nepatříte do něj. Každopádně se jedná o velmi zajímavý jev, který si zaslouží pozornost.

Celé to začalo mezi lety 1969 a 1971, kdy došlo během dvou let k úmrtím velkého počtu hudebníků ve stejném věku. Patřili k nim Brian Jones, Jimi Hendrix, Janis Joplin a Jim Morrison. Mladí a velmi nadaní, padali jeden po druhém. Všichni považovaní za génie svého oboru.

Brian Jones a Jim Morrison zemřeli dokonce ve stejný den (3. července) s dvouletým rozdílem!

V roce 1994 přibyl Kurt Cobain. A Forever 27 Club, jak se také někdy skupina nazývá, se stále rozšiřuje. Naposledy do něj přibyla celkem nedávno Amy Winehouse, která zemřela v červenci 2011.

Životopisec Kurta Cobaina a Jimiho Hendrixe Charles R. Cross píše: „Počet hudebníků, kteří zemřeli ve 27, stojí vskutku za povšimnutí. (Ačkoli) lidé statisticky umírají v každém věku, u hudebníků, kteří zemřeli ve 27, však křivka grafu vykazuje ostrý nárůst.“

Například Richey Edwards, textař a „kytarista“ Manic Street Preachers, zmizel 1. února 1995 ve věku 27 let a od té ho nikdo neviděl. Předpokládá se, že je mrtev.

Proč se to děje? Možná to zní jako klišé, ale umělci obecně jsou velmi citlivé, možná až přecitlivělé duše. Je to daň za obrovský dar, který jim byl dán. A jejich hudba je jejich svět. S narůstající popularitou, celosvětovým zájmem médií se uchylují k rizikovému životnímu stylu a končí tragicky.

Objevily se spekulace o tom, kdo jako další přibude do Clubu 27. Zatím k tomu mají „velmi dobře“ nakročeno například Justin Bieber nebo Miley Cyrus. Většina z nás se pousměje, jak je možné považovat je za hudebníky. Tak nebo tak, v současnou chvíli patří k nejposloucha­nějším interpretům na světě, a pokud by odešli ze světa v sedmadvaceti letech, jistě by byli zařazeni mezi ty, jenž se nezvládli dožít osmadvacítky. Tedy do Clubu 27.