Každý rok slyšíme to samé: „Já nikam nejdu, Silvestra neslavím, protože budu pít, kdy se mi chce a ne tehdy, když musím.“ Jenže pak to v ulicích vypadá vždycky jinak. V álejích nablito a na ulici binec k neuvěření, který se odklízí ještě druhý den.

Občas si někdo petardou vystřelí oko, přijde o dva prsty a nejčastěji umírá ještě dva dny poté na kocovinu. Oslava nového roku je prostě příležitost se zdělat do němoty a kolikrát z toho vyjdou naprosto luxusní momentky.

Ještěže tak. Dost lidí sice nemá ani páru, co se v noci dělo, ale znáte to heslo – co si nepamatuju, to se nestalo! No, někdo bude mít rozhodně veselé vzpomínky. Navždy.