Čím jsme starší, tím se nám svět zdá komplikovanější místo k životu, jako děti jsme měli jednoduché a božsky čisté vnímání, jenže s nabíranými zkušenostmi a přibývajícími vráskami se musíme naučit koexistovat s ostatními, neříkat jisté věci a nějaké si naopak nechávat pro sebe.

Kolikrát ale, dejte si ruku na srdce, toužíte po tom, abyste se toho zbavili a mohli udělat svobodně něco, co se jinak považuje za společenské faux pas.

A říkat věci tak, jak si je myslíte. A vlastně se za nic nestydět. Jen si to ale přiznat, že?

1. Když se vaše polovička s vámi miluje, občas myslí na někoho jiného

Ta hodně sexy nová holka u nás v práci… Kéž by byl Alain Delon zase dvacetiletej kluk… Když jste spolu dlouho, i tohle se stává. Na obou stranách.

2. Ne všechny děti jsou hezké

Sociální a společenské tabu známé pod jménem rodičovská slepota. Potkáte kamarádku, kterou jste dlouho neviděli, ta se dme pýchou, jak má úžasné a krásné dítě, nahnete se do kočárku a chce se vám začít křičet. Namísto toho polknete sliny a začnete blábolit něco o tom, že je to celá maminka, i když není. Ve skrytu duše si přejete, aby tahle společenská pravidla neplatila a mohli jste úplně normálně v klidu říct: „Ježiš, to je ale šereda, viď, no nic, třeba se to druhý povede.“ A když to nemůžete říct autorům potomka, řeknete to pak na večírku svým kamarádům jako bezva historku. A ostatní, co dítě viděli, souhlasně kývají.

3. Mezi vašimi přáteli je vždy někdo, kdo vás vlastně nemá rád

Dospělí lidé si drží okruh blízkých přátel, který je poměrně malý, ostatní jsou jenom známí. A mezi těmi, které považuje za přátele, je vždy někdo, kdo vám ve skutečnosti závidí, žárlí na vás nebo o vás jako o osobnosti pochybuje. Je to celkem přirozené, dospělý mozek se umí obelhat a skousnout jisté nepříjemnosti proto, aby vychytrale z takového spojení těžil. Žárlení a závist vás motivují vyrovnat se tomu druhému a být lepší nebo minimálně stejně dobrý. To stejné platí obráceně i pro vás, vy sami jste vždy jedním z těchto přátel-nepřátel. Jen si to přiznat, co?

4. Pro někoho jste vždy oškliví

Kdyby se všem lidem na světě líbily stejné věci, vznikaly by občanské války, protože by všichni chtěli jenom to jedno. A tak to příroda zařídila tak, že sto lidí, sto chutí. Zatímco pro jedny jste krásné bytosti, najdou se i tací, co ve vás vidí šeredy a nepřipadáte jim absolutně přitažliví. Maximálně o vás řeknou, že jste „obyčejní“. To aby neurazili.

5. Když u toho nejste, váš partner nebo partnerka dělají dost divné věci

Třeba obléká židli a říká jí Štěpánko nebo před zrcadlem předstírá, že je královna Elsa z Ledového království či Rocky Balboa. Dělá na sebe ksichty a dlouze a pečlivě se prohlíží. Přehrává si scény z oblíbených filmů nebo si hraje na to, že přebírá Oscara a má děkovnou řeč. Taky si myslí, že je svoje oblíbená hudební hvězda a má právě koncert, kde mu tleskají tisíce lidí.

6. Všichni si představujeme svůj vlastní pohřeb

A pak se nad ním sami dojímáme a tajně brečíme. Máme dokonalou vizi, jak bude náš pohřeb vypadat, kdo na něm bude a kdo se bude nejvíc hroutit smutkem (většinou naši exáči a lidé, co nám ukřivdili). Máme vybranou píseň a když během ní zajíždí katafalk s rakví za závěs, nejvíc vzlykáme.

7. Všichni v noci slintáme

A nejenom když máme rýmu. Někdy to není ráno poznat a nemáme nacucanou půlku polštáře, ale v tom nejhlubším spánku spíme s otevřenou pusou a teče nám to z ní ven.

8. Počítáme lajky na Facebooku

A teď něco k virtuální realitě. Lajků není nikdy dost a pěkně nás dokáže zklamat, když dáme na Facebook nějakou super fotku nebo status a všimnou si toho dva lidi. Nedejbože, že to nelajkne nikdo. To je trapas.

9. Litujeme své opilecké dobrosrdečnosti

Dáme si pár panáků a skleniček, najednou jsme největší kamarádi i s tím, koho moc nemusíme, a když dojde na placení, povzneseně zatáhneme účet i za něj, protože je to přece váš kámoš a mezi kámoši se peníze neřeší, a navíc on vám to přece příště vrátí. Ráno byste vzteky sežrali peněženku. Na panáka s tím člověkem už nikdy nepůjdete.

10. VŽDYCKY máme nějakou životní platonickou lásku

Která se nikdy nejspíš ani nenaplní. Je úplně jedno, jak moc spokojený máte manželský, partnerský nebo single život, vždycky někde existuje člověk, co vám v pravidelných cyklech vstoupí do života, provede operaci srdce a zase zmizí, abyste na něj opět narazili v tu nejnemožnější dobu. Dokonce vedle vás může existovat v roli přítele mnoho let a vy to víte, ale nikdy si to nepřipustíte a ubíjíte svoje myšlenky racionálními argumenty. Je to váš idol na vzdušném zámku, ale bojíte se s ním zažít realitu. Raději zůstanete jen u představ.

Jemu pak samozřejmě náleží čestné místo na vašem pohřbu, dopis celoživotního vyznání na rozloučenou a jistota, že on pro vás bude nejvíce plakat a chodit tajně k vašemu hrobu.