Životní minimum na vlastní kůži: Hlad a stres! Třetí den jsem se začala hroutit, říká redaktorka

Celková životní úroveň lidí v Česku stoupá. Nezaměstnanost klesla a obyvatelé Česka si vesměs polepšili i platově. I přesto se najde několik tisícovek lidí, kteří žijí na hranici chudoby a životního minima.

Pokud nemáte žádný měsíční příjem, nežije s vámi ve společné domácnosti další člověk nebo dítě, pak máte nárok na měsíční částku 3 410 korun, což je nějakých 113 korun na den. Pokud byste měli z této částky zaplatit vše, co normální lidé, tak je to prakticky nemyslitelné.

Naši sousedé Slováci jsou na tom o něco lépe. Ti mají totiž nárok na měsíční životní minimum ve výši 5 200 korun. Lidé, kteří bydlí v Německu mají dokonce měsíční životní minimum na osobu ve výši 10 816 korun.

Redaktorka eXtra.cz se rozhodla, že si vyzkouší, jaké to je žít s pár korunami na den. Samozřejmě se omezila pouze na to nejnutnější. Pokusila se čtrnáct dní vyžít se 113 korunami na den, ale po třech dnech to vzdala.

• Den první

Odstartovat den se 113 korunami není žádná legrace, když jste kuřák a krabička cigaret stojí sto korun. Takže abyste měli na životně důležité věci, je třeba vzdát se cigaret. Snídaně se dá vynechat a do oběda nějak vydržíte.

V tomhle případě to znamená ušetřených pár korun navíc. Bohužel první problém nastal hned při jízdě městskou hromadnou dopravou, kdy mě chytli revizoři. Koupit si měsíční jízdenku je s touhle částkou nemyslitelné a za 24 korun, které dáte normálně za lístek, si uděláte oběd i večeři. Okamžitě jsem dostala pokutu 800 korun, na kterou nemám.

Začátek dne bez snídaně, cigarety a s pokutou není zrovna příznivý start. Kolem druhé odpoledne jsem začala mít pořádný hlad, takže jsem se rozhodla koupit brambory, protože jsem někde musela uškudlit pár korun, jelikož úplně bez cigaret bych si to nedokázala představit.

Většinou jsem zvyklá na poměrně vydatný oběd a pohled na pár brambor mě příliš neuspokojoval. Když máte ale hlad, tak sníte všechno. Večer se ovšem hlad zdvojnásobil, protože jsem přes celý den prakticky nic nesnědla. Na večeři jsem si dala dva suché rohlíky a šla ten šílený den rychle zaspat.


• Den druhý

Přátelé se mi ozvali s tím, že jdeme grilovat. V mé situaci něco naprosto nemyslitelného. Protože jsem včera něco ušetřila, tak jsem si dovolila koupit ty nejlevnější a nejhnusnější cigarety, jelikož jsem další den bez cigaret nezvládla.

Snídani jsem opět vynechala, v kapse jsem stále měla pokutu od revizorů a na nějaké víno, které ke grilování patří, jsem mohla rovnou zapomenout. Takže kromě cigaret jsem si koupila ještě za pár korun bagetu, která mě měla zasytit coby oběd a večeře.

Druhý den odpoledne jsem byla už značně vyhladovělá, vyčerpaná a ve stresu. Chtěla jsem to vydržet, takže i když mi přátelé nabízeli, tak jsem si nedala ani hlt vína a ani ugrilovanou klobásu s chřestem a slaninou.

V ten den jsem rozhodně nebyla nejlepší společník a protože jsem měla hlad, kouřila jsem jako o závod. Na večeři zbyla půlka bagety. Později večer jsem se vracela domů hladová, bez cigaret a naštvaná. Abych mohla v pohodě usnout, tak jsem poprosila o cigaretu pána, který vypadal, že toho zrovna taky moc nemá. Ale rozdělil se.


• Den třetí

Vstávala jsem značně unavená, chtělo se mi pořád spát. Řekla jsem si, že tentokrát snídani nevynechám, a koupila jsem si malá vajíčka. Na rajčata mi už nezbyly peníze, tak jsem dostala jedno jako pozornost. Jak ušlechtilé.

Po dvou dnech jsem si chtěla konečně umýt hlavu. Ale abych byla v tomhle ohledu také přesná, tak jsem nechtěla používat své klasické drahé přípravky, ale nakoupit si z toho, co mi zbylo. Vyrazila jsem tedy do drogerie pro to nejlevnější a nejnutnější.

Šampon, sprchový gel, kartáček a pasta mě vyšly na necelých 120 korun. To ale znamenalo nemít oběd, večeři a ani cigarety. Třetí den jsem toho měla opravdu plné zuby. Hladová, s mastnou hlavou, bez cigaret a bez možnosti zajít si s kamarády na pivo.

Navíc jsem měla v kapse pořád nezaplacenou pokutu od revizorů. Poté, co jsem si umyla vlasy šamponem za 30 korun neznámé značky, jsem měla pocit, že mi buď vypadnou, nebo je nikdy nerozčešu. Na kondicionér jsem si mohla nechat zajít chuť.

Bez oběda a večeře jsem hladověla až do dalšího rána, kdy jsem si řekla, že na to vážně kašlu a odmítám nadále takhle žít.



Vyžít s životním minimem, když nemáte žádný další příjem, je prakticky nemožné. Samozřejmě, že když se člověk v takovéto situaci ocitne, tak nemá možnost volby. Nemůže si po třech dnech říct, že na to kašle a žít si zase svůj "obyčejný" život. Proto by si lidé měli vážit toho, co mají. Protože vždycky může být hůř...

• Příští pokračování se bude týkat svobodné matky, která musela žít s životním minimem a zvládla to mnohem lépe než redaktorka. Jaké jsou její tipy a triky? Kde nakupuje? Jak dokáže uživit sebe i dítě?


+ Další fotografie

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní