Záhadná Praha: Přízračné pohřebiště v Ďáblicích má pořádně černou minulost
V minulém dílu seriálu o tajemných místech Prahy jsme se vydali na takzvaný hřbitov bláznů, starý zaniklý hřbitov poblíž bohnické léčebny. K dnešnímu, o poznání temnějšímu, to od bohnického hřbitova není vůbec daleko. Pohřebiště v Ďáblicích má pořádně černou minulost. Komunisté tu totiž pohřbívali oběti svého krvavého režimu. Najdeme tu tak otce Toufara, ale i děti žen, které se narodily ve vězení a nikdy nedostaly šanci na normální život. Právě tady se dva zločinecké režimy zbavovaly nepohodlných lidí.
Hrob je někdy poměrně nepřesné slovo, protože šlo prostě o bagrem vykopané díry o rozměrech pět krát dva metry a hloubce dva a půl metru. V noci sem přijížděly náklaďáky, jejichž korby byly po okraj naplněné pytli s těly. Tehdejší hřbitovní zřízenec vypovídal, že podobné náklaďáky plné pytlů nebyly žádnou výjimkou. Do jednoho hrobu zvládli komunisté vyhodit až dvě stě těl. Slovo pohřbít zde bohužel není na místě.
Nacisté i komunisté
Na ďáblickém hřbitově pohřbívaly oba zločinné režimy v naší zemi ve dvacátém století. Nejdříve ten nacistický, pak ten komunistický. Poslední odpočinek tu našli jak odpůrci režimů, tak pachatelé násilných kriminálních činů, ale i lidi, ke kterým se prostě nikdo z příbuzných nepřihlásil. Celkem je tu pohřbeno přes čtrnáct tisíc lidí a identifikovat se podařilo pouze malou část z nich. Některé z příběhů hovoří za vše.
Deset rakví, vrstva vápna a fošny
Jedním z nich je případ poslance Stanislava Broje, který se stal obětí vykostruovaného obvinění z přípravy vzpoury ve vězení. Režim ho nechal popravit a uložit do hromadného hrobu právě v Ďáblicích. Jeho rodina byla jedna z mála těch, které se dozvěděly, kam ostatky jejich tatínka uložili. O řádném pohřbu rozhodně nemůže být řeč. „V těch Ďáblicích se to praktikovalo tak, že se vyhloubila šachta, dalo se deset rakví, vrstva vápna a fošny. Ty šachty obsahovaly asi třicet rakví,“ popisuje syn popraveného Jan Broj pro web projektu Paměť národa, který podobné autentické příběhy z totality shromažďuje.
K hrobu se museli prosekat
„Identifikace byla taková, že když se ta šachta zakryla, dal se tam klacek a tabulka s číslem. Otec tam měl číslo sedmnáct. Byla to sedmnáctá šachta, bylo jich tam asi třicet jedna. Každý rok jsme tam na ten hrob chodili, dávali jsme tam kytičky, svíčky a tak dále. Nechalo se to tam napospas jak v pralese, museli jsme si prořezat cestičku, abychom se na to místo dostali,“ říká Broj. Snahou různých institucí je však tento stav změnit a místo nabralo důstojný vzhled, ale dokonce se podařilo zpracovat seznamy zde pohřbených. Ty sice nejsou a nikdy nebudou kompletní, pro rodiny některých zde pohřbených je to ale jediná zmínka o jejich milovaných příbuzných.
Přízračné pohřebiště vojáků
Nejsou tu však ale jen pomníky pronásledovaných. Velmi působivý a impozantně zpracovaný je i památník českým i zahraničním vojákům z druhé světové války. Ani u těch neznáme vždy jméno, věk nebo datum úmrtí. Kameny s dostupnými informacemi tu slouží jako náhrobky a místu, které je schované za vysokým živým plotem, vévodí březový kříž. Ačkoliv se zde vzpomíná na šílené věci, jde bez diskuzí o jedno z nejzvláštnějších a nejklidnějších míst v Praze.
Související články
Datel s Bárou a jejich měsíčním synkem se tísnili mezi davy v zoo. Obří fronty, plná parkoviště a patnáct tisíc lidí
Opilý policista v uniformě v centru Prahy napadl bezbrannou dívku. Za vlasy ji vláčel po ulici, pomáhala mu i jeho partnerka
OBRAZEM Zemědělci obsadili Prahu: Před Strakovku vysypali kupu hnoje, všude jsou těžkooděnci
Video hrubého napadení a oloupení školačky v Praze: Policie hledá čtyři dívky
