Představte si, že máte všechno na světě, co jste si kdy přáli. Že se vám splní přesně to, po čem jste tolik toužili, a najednou vám vše proteče mezi prsty a zase o to během jedné chvíle přijdete. Přesně tohle byly moje pocity minulý rok, když jsem se přestěhovala na Jamajku, dostala tam práci jako učitelka a žila si svůj sen až do doby, dokud jsem nezjistila, že jsem těhotná.

Bylo 11 hodin večer, když jsem v ruce držela ten papírek ukazující dvě čárky. Byla jsem v šoku, nečekala to a samozřejmě tomu odpovídala i má reakce, když jsem zburcovala půlku Montega Bay, ať mě někdo okamžitě vezme do nonstop lékárny pro další testy.

Dodnes se směju tomu, když si vzpomenu na výraz té prodavačky, na kterou jsem vychrlila, ať mi okamžitě prodá všechny značky těhotenských testů, které tam má. Se všemi pěti, které mi vydala, jsem rychlostí blesku jela zpět na apartmán a hned je vyzkoušela. Opravdu byly všechny pozitivní.

Potrat jsem odmítla

V tu chvíli se mi zhroutil celý svět a hlavou mi začalo běhat snad milion otázek. Co budu dělat? Jak to řeknu příteli? A jak to řeknu rodině? A co má práce? Co můj život na Jamajce? Ani si neumíte představit, jaký strach se mnou mával. A hlavně dítě? Já? Nejvíc antimateřský typ na světě? Jako pomazlit dítě druhých jo, ale nemít možnost ho vrátit mamince? Uf, to bylo na mě dost silné kafe.

Jenže jelikož mi lékaři dlouho říkali, že děti mít nemohu, tak potrat absolutně nepřipadal v úvahu. Hold jsem se tomu musela a chtěla postavit a nést zodpovědnost za celou tu vzniklou situaci, i když jsem probrečela skoro celé těhotenství.

Teď tu píši pro vás tento článek s mým děťátkem, synem Danielem, v náruči a hlavou mi běhá jen to, co říkám vždycky a v co věřím a to je to, že vše se děje z nějakého důvodu a vše zlé je pro něco dobré. Že to, co se nám v danou chvilku může zdát jako naprostá katastrofa, je vlastně něco, co nás má něco naučit a někam dál posunout.

Podnikání s miminkem

S těhotenstvím jsem musela nechat vysněné práce na škole v Montegu Bay, abych nemusela Daníčka dávat do nursery (něco jako školka pro miminka, kde se o ně celý den starají zdravotní sestřičky, aby mámy mohly do práce, jelikož na Jamajce je mateřská pouze dva měsíce). Přeci jen, když máte dítě, tak s ním chcete trávit co nejvíc času.

Po dlouhém zvažování a přemýšlení jsem si nakonec otevřela cestovní agenturu zaměřenou pouze na Jamajku na podporu místních obyvatel. Spojila jsem se s Němcem Matthiasem a Jamajčanem Densilem, kteří mají cestovní kanceláře pouze pro Jamajku již přes třicet let, a začali jsme spolupracovat, za což jsem nesmírně vděčná, protože o to víc možností samozřejmě máme.

Říkala jsem si, že to chvilku potrvá, než se celé podnikání rozjede, že budu moci něco vydělat do začátku, abych mohla Daníčkovi dopřát vše, co bude potřebovat a zároveň s ním trávit čas. A jaké bylo překvapení, když vše začalo fungovat doslova přes noc, a to v takové míře, že jsem buď krmila, přebalovala malýho, a nebo pracovala. Zjistila jsem, že stačí několik prvních dobrých zkušeností v začátku, lidé si to mezi sebou povědí a už to frčí. Už tak nadupaná pracovní doba vzrostla tak, že jsem si uvědomila, že spím asi čtyři hodiny denně, abych vše stíhala připravovat. V kombinaci s miminkem, kterému se musíte věnovat to není sranda.

Víte, když jsem byla těhotná, tak mi všichni říkali, že s dítětem spoustu věcí nepůjde a že to malé miminko nemůžu přeci brát na Jamajku a cestovat s ním, že nebudu moci toto a tamto. Uvědomila jsem si, jaký obrovský problém vlastně všichni v sobě máme. Spousta lidí má totiž v sobě nastavené limity a ty jim udává jejich okolí, které jim vtlouká do hlavy, co půjde a nepůjde. My si musíme totiž uvědomit, že to vše si nastavujeme jen my sami. Pořád se ohlížíme na to, co by si řekli ostatní a co si o nás budou myslet ostatní. Vykašlete se na to, jako já. Každý, kdo mě zná, tak ví, že se nikdy nevzdávám a že nikdy nikoho neposlechnu. Prostě si půjdu za svým, ať si každý myslí, co chce. A když mi někdo bude tvrdit, že cestovat s dítětem nejde, tak já půjdu a ukážu, že to jde, i když to není snadné.

Život na Jamajce.

Je to náročné, stojím pouze mezi dítětem a prací, ale miluju to. Neskutečně mě to baví a děkuju každý den za to, jak krásný ten život nakonec přeci jen mám. Děkuju za to, že jsem vlastně ten svůj sen neztratila, ale naopak dostala víc, než bych si kdy vůbec mohla přát. Turisté jezdí mého drobečka chovat a mazlit a on si patřičně užívá pozornosti, co má, a je moc spokojený. Navíc při mně musí stát všichni svatí, protože mám snad to nejhodnější miminko, takže toho stíhám mnohem víc než maminky, kterým miminka neustále pláčou a nesnesou být u někoho jiného. Náš Daníček je zvědavý chlapeček a je nadšený z čehokoliv nového. Někdy je dokonce u jiných spokojenější než u mě, lump.

Život se mi s ním obrátil totálně vzhůru nohama a popravdě si na to vše stále zvykám. Ale jak jsem si poprvé myslela, že je to katastrofa, tak se až s časem ukázalo, že to tak vlastně mělo všechno být a je to úžasný. Myslete na to i vy. Myslete na to, že i když se může někdy zdát vše ztraceno, tak se vám možná jen otevírají další dveře za novým a lepším životem.

A samozřejmě, kdokoliv za námi na Jamajku přiletí, si může moje malé Jamajčátko pochovat a vidět, že ani cestování s dětmi není problém a že vše, co si dokážeme představit, nakonec jde. Jen to chce odvahu a vytrvalost v tom si jít za svými sny, ať to stojí, co to stojí.