Terezínský rodinný tábor: Jednorázová poprava tisíců Židů je dodnes zahalena tajemstvím

Rodinné ghetto Osvětim-Birkenau

Dodnes není jasné, čemu mělo terezínské rodinné ghetto Osvětim-Birkenau sloužit. Vzniklo v září 1943 a ještě toho měsíce do něj putovalo 5000 Židů, transportovaných z Terezína. Stejný počet následoval v prosinci a poslední část, 7500 Židů, byla do ghetta přesunuta v květnu 1944. Dohromady v něm tedy bylo kolem 17 500 lidí, z nichž podle historiků přežilo něco málo přes tisíc. Tábor na první pohled fungoval jinak než ostatní. Vězni měli nebývalá "privilegia", která nebyla v jiných táborech běžná - například jim nebyly oholeny hlavy nebo si mohli nechat trochu lepší oblečení.

Označení "rodinný" měl tábor proto, že rodiny nebyly odděleny. Muži, ženy a děti museli žít sice v oddělených domech, ale ve stejných sekcích. Vězni ovšem trpěli špatnými hygienickými podmínkami, nemocemi a vyčerpáním. Celý tábor byl navíc obehnán ostnatým drátem, nabitým elektřinou.

3700 obětí

V noci z 8. na 9. března 1944 došlo k vyhlazení poloviny tábora. Na smrt byli posláni téměř všichni ti, kteří přijeli v zářijovém transportu, dohromady přes 3700 Židů. Ostatní vězni se začali obávat, že je za půl roku čeká stejný osud. Po dalších selekcích a odeslání několika set vězňů zpět do Terezína se jejich obavy bohužel naplnily. Mezi 10. a 12. červencem téhož roku bylo do plynových komor posláno zbylých zhruba 7 tisíc vězňů. Na svých složkách měli napsánu zkratku "SB - Sonderbehandlung", tedy zvláštní zacházení. V nacistickém světě toto znamenalo popravu bez rozsudku, v koncentračních táborech pak smrt v plynové komoře.

Nejasný záměr

Existuje několik teorií, proč nacisté stavěli tábor a přemísťovali do něj desetitisíce lidí, aby ho po několika měsících celý zbourali. Ta nejpravděpodobnější tvrdí, že tábor vznikl kvůli návštěvě z Červeného kříže Pracovníkům nacisté ukázali tuto Potěmkinovu vesnici, aby odvrátili pozornost od hrůz, které probíhaly v nedalekém koncentračním táboře Terezín. V současné době už se velmi těžko zjišťuje skutečný smysl celého tábora. Badatelé se tedy jeho historii pokouší rekonstruovat z vyprávění přeživších vězňů, kterých ovšem není příliš, protože vyhlazení terezínského rodinného ghetta dlouho stálo na okraji zájmu.

Teprve v posledních dvou desetiletích se historikům a badatelům podařilo zvýšit povědomí o této tragické události. Vyvrcholení jejich snah pak přišlo v roce 2017, kdy parlament vyhlásil 9. březen jako Den památky obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince.

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad