Skutečný příběh Jitřní záře: Souboj alternativních rodičů se státem sledovalo celé Česko

Kde jsou hranice mezi normálním a alternativním? Kde začíná a končí svoboda jedince rozhodovat o tom, jaký život (a podle kterých pravidel) povede? Jakým způsobem stát má, případně musí, zasahovat do práv zákonných zástupců? To jsou otázky, které seriál čerpající z reálných příběhů otevírá. Co je alternativní výchova a do jaké míry mají rodiče možnost rozhodovat o budoucnosti svých dětí? Pojďme se podívat na příběh, který filmaře inspiroval a ve své době osud této rodiny sledovalo celé Česko.

Půlnoční bouře trnem v oku úřadů

V roce 2001 se rodičům v malé šumavské vesnici Šimanov narodila holčička. Přišla na svět doma, za velké noční bouřky a její rodiče se ji rozhodli pojmenovat Půlnoční bouře. Zvláštní jméno holčičky je ale jen vyústěním dosavadního života rodičů. Neuznávají tradiční způsob života, chtějí žít v co největší izolaci od většinové společnosti a spoustu věcí si chtěli dělat "po svém". Jakkoli je jejich okolí odsuzovalo.

Úspěch

Devadesátky slaví úspěch: Staly se nejsledovanějším českým seriálem posledních 18 let

Spory alternativního páru s většinovou společností nakonec vyústily v mediálně ostře sledovaný spor. Úřady rodiče vinily z toho, že dítě úředně nezaregistrovali a nenechali očkovat. Malá holčička jim dokonce byla na čas odebrána. I když ji rodiče za poměrně vyhrocených okolností vybojovali zpět, Půlnoční bouře jako jméno pro holčičku nikdy neprošlo. Nakonec se se státem "dohodli" na jménu Eliška Gaia a v citlivé kauze na dlouhé roky nastal klid. I sama Eliška Gaia na své dětství v té době vzpomíná v dobrém.

EXTRA EXKLUZIVNĚ

Devadesátky a kmotr František Mrázek: Exkluzivní zpovědi sousedů z Českého Brodu

"Ráda vzpomínám na chvilky, kdy jsme si s maminkou hrály na louce, pletly jsme věnečky z pampelišek, vařily u pece, když jsme se s taťkou koupali v moři, běhali jsme po pláži, malovali do písku. Nebo když jsme šli do lesa na procházku, ukazoval mi, kde rostou jaké houby," řekla dívka v rozhovoru pro Deník v roce 2019. Pak ale přišly i horší zážitky, které vedly dospívající dívku k poměrně závažnému rozhodnutí. Ve čtrnácti letech se rozhodla, že neobvyklou rodinu opustí a zkusí žít o něco méně alternativní život v Klokánku. Tam se sama přihlásila.

devadesátky

Před 30 lety poprvé otevřel Ivan Jonák legendární Discoland Sylvie, teď ho čeká demolice

Toužila po normálním životě

"Já jsem do školy chodila jen do poloviny druhé třídy, od té doby jsem měla domácí vzdělávání, maminka je učitelka. Jezdila jsem jednou za rok na přezkoušení. Pak to bylo domácí vzdělávání s pobytem v zahraničí, takže jsem na přezkoušení jezdila jednou za dva roky. Jak ale přibývali sourozenci, už pak nebyl prostor na to, aby mě byla maminka schopna naučit všechno potřebné učivo," vyprávěla mladá žena ve výše zmíněném rozhovoru. "A já jsem si začala uvědomovat, že to takto nejde dál, že chci dělat práci, která mě bude naplňovat, která mě bude bavit. A že pro to potřebuji školu. Chtěla jsem mít spolužáky, vrstevníky, prožívat to, co holky v mém věku," dodala.

EXKLUZIVNĚ

Antonín Běla: Když si pro něj přišli, schovávali jsme se v kůlně, říkají sousedé

Eliška Gaia dnes žije běžný život v jihočeském městečku, s partnerem vychovává svého prvního vlastního potomka - roztomilou holčičku. Ke své minulosti se příliš vracet nechce a zřejmě ji bere jako uzavřenou záležitost. Společenský přesah kauzy je ale obrovský a ukazuje, že ne v každém příběhu jsou jen pozitivní a negativní postavy. To je také asi důvod, proč televize Nova podobný příběh zpracovala, i když zřejmě nedostala svolení aktérů kauzy k použití skutečných reálií. Proto se nejspíš z Půlnoční bouře stala Jitřní záře.

+ Další fotografie

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní