Severní Korea se mění? Kim už není velký vůdce, jen soudruh, říká hlavní propagátor KLDR v Česku

Váš spolek má sídlo na severokorejském velvyslanectví. Jak moc je aktivní? Byli jsme se u ambasády podívat a z toho co jsme zjistili a z informací, které máme se zdá, že jejich aktivity značně utrpěly.

Je třeba si přiznat, že prostředí České Republiky není KLDR zrovna nakloněné, takže že by se nějak vystavovali, se asi nedá čekat. Je pravda, že se aktivity velvyslanectví v posledních letech výrazně utlumily.

Od ledna 2020 má Severní Korea nového velvyslance. Znáte se s ním, vídáte se s ním osobně? Je o něm známo, že mluví česky a studoval zde, je to tak?

Protože náš spolek sídlí právě na velvyslanectví a spoustu akcí pořádáme právě tam, tak se vídáme a komunikujeme. Soudruh velvyslanec mluví naprosto plynně Česky, končil zde studium v roce 1988, takže si Češtinu musel oživit, ale komunikuje naprosto bez problémů.

exkluzivně

Stopy KLDR v Česku: Velvyslanectví Severní Koreje je tajemný ostrov uprostřed Prahy

Je známo, že před současným velvyslancem tu působil strýc vůdce KLDR Kim Čong-una, Kim Pchjong-il. Setkal jste se s ním někdy? Jaké to je setkat se vlastně s velmi vlivným členem vládnoucího klanu?

Ten rozdíl byl rozhodně vidět. Jednak byl vidět jazykový rozdíl, takže protože jsme si tolik nerozuměli, nezůčastňoval se všech akcí našeho spolku a tolik se s námi do kontaktu nedostal.

Vy jste místopředsedou spolku Pektusan a váš web je svým způsobem velmi zvláštním úkazem. Kdo vlastně tvoří ten obsah a kdo to platí?

My ty aktivity provádíme bez nároku na honorář ve svém volném čase. Všichni kdo se na tom podílejí, mají nějaké své zaměstnání. Nikoho z nás to neživí. Jediné, co platíme, je webhosting, to není zas tak náročné, takže to uhradíme z vlastních zdrojů. Tvoříme to ve svém volném čase bez nároku na honorář. Podílí se nás na tom několik, ty překlady zpravodajství do češtiny zajišťuju hlavně já, ale nejsem na to sám.

rozhovor

Nina Špitálníková: Po výslechu v KLDR mi sebrali pas, nevěděla jsem, co bude zítra

Byl jste několikrát v Severní Koreji, naposledy v roce 2019. Kdyby jste tam jel teď, co si myslíte, že se změnilo? Do světa pronikají zprávy o tělesných změnách u Kim Čong-una a o jistém přiznání, že ne všechno je v zemi ideální. Jak to vnímáte, když sledujete hlavně to oficiální média?

Je možné, že teď se možná propagandisticky trochu odbourává ta glorifikace Kim Čong-una. Ze začátku byl nazýván Velkým Vůdcem nebo Váženým Soudruhem Nejvyšším Vůdcem, ale to do jisté míry zmizelo. Teď je nazýván Váženým Soudruhem Kim Čong-Unem nebo jen soudruhem Kim Čong-Unem. Čili je možné, že v tomto se ta terminologie opravdu snaží přiblížit té, která je běžná ve světě.

KLDR

KLDR neboli Korejská lidově demokratická republika je jednou z nejizolovanějších zemí na světě. Vytvořena byla po druhé světové válce, od sousední Jižní Koreje, se kterou je už od roku 1950 ve válečném stavu, ji dělí nejstřeženější hranice na světě.

Od svého vzniku vládne KLDR rodiný klan Kimů. Prvním prezidentem byl Kim Ir-sen, který si kolem sebe vytvořil neuvěřitelný kult osobnosti, ve kterém zdárně jeho potomci pokračují. Jeho podobizny jsou prakicky po celé zemi a jeho každodenní uctívání patří k dennímu chlebu Severokorejců. Po jeho smrti pokračoval ve vládě nad KLDR jeho syn Kim Čong-il, který na kult osobnosti úspěšně navázal. V současné době je u moci jeho nejmladší syn Kim Čong-un.

Severokorejský režim vládne početně třetí největší armádě na světě a obrovské úsilí dává do vývoje jaderných zbraní, ačkoliv se do světa dostávají zprávy, že civilní obyvatelstvo často trpí nedostatkem potravin a základních životních potřeb. Z ekonomického hlediska se jedná o jednu z nejchudších zemí na světě, ročně do ní plynou tisíce tun humanitární pomoci. Místní režim to však nepřiznává a obyvatelé KLDR mají velmi omezený přehled o tom, co se děje mimo jejich zemi.

Více o tématu

Když jste měl možnost navštívit Severní Koreu, předpokládám, že to bylo financováno ze strany Severokorejské vlády, protože jste tam jeli na pozvání.

Pobyt ano, cesta ne, s tím, že některé drobné výdaje na místě jsme si také hradili sami. Zajímavé bylo, že když byla Severní Korea v lepší mezinárodní pozici a v podstatně lepší finanční situaci, některým aktivistům svého přátelství ze západu dokonce platila třeba i cesty. Ale to skončilo začátkem devadesátých let.

Jaký máte nejvýraznější zážitek z těch návštěv? Co na vás nejsilněji zapůsobilo a co byste jinde nezažil.

V KLDR člověk třeba přijede autobusem do centra města a vidí dělníky, jak chodí v kolektivech v jednotlivém pracovním oděvu s nástroji, v davech chodí z místa na místo nebo jedou na korbě náklaďáku. Běžně jsou na ulici vidět průvody na ulicích s prapory, nebo tam každé ráno probíhá rázná agitace žen. Hrají, zpívají revoluční písně, mávají rudými prapory....

Nepůsobí to trošku surreálně?

Samozřejmě je to nezvyk pro člověka, který to nezná. Na druhou stranu když se tam člověk zdrží pár dní, ani mu to nepřijde.

Jak na vás působili místní? Je něco, co se vám z lidské stránky nelíbilo?

Oni jsou prostě okolnostmi donuceni k určité odtažitosti nebo obezřetnosti před cizinci. Dobře vědí, že spousta cizinců tam jezdí jako do skanzenu a často se tváří jako přátelé, aby pak režim pomluvili. Možná proto jsou tak obezřetní.

Jižní Korea poskytuje KLDR nejvetší humanitární pomoc v historii, celkem 50 tisíc tun rýže. Dnes ráno (rozhovor se odehrával 16.10. - pozn.red.), v den našeho rozhovoru, se provedla raketová zkouška. Neměl by se spíše ten režim zaměřit na pomoc vlastním lidem než na raketové testy?

Jakým způsobem probíhá ta humanitární pomoc probíhá já nevím, protože KLDR o ní nehovoří, to je prostě fakt. Na druhou stranu tu pomoc nechci popírat. Nicméně ta samostatnost a soběstačnost KLDR je zajištěna právě jaderným zbrojením. Kdyby měla jaderné zbraně Ukrajina, také by byla v jiné pozici, než je. Kdyby je měla Libye, která odzbrojila před západními imperialisty, kde by byla? To samozřejmě Korejci vědí, jsou geograficky v takové pozici, že se tam střetává mnoho zájmů. Takže tím si udržuje samostatnost a ukazuje, že ta zařízení funguje.

+ Dalších 6 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní