RECENZE: Zbytečné pokračování. Komedie Po čem muži touží 2 je lehce zapomenutelnou ptákovinou

Komedie Po čem muži touží z roku 2018 nebyl nijak objevný film. Zápletka byla vystavěna na konceptu záměny těl, kdy se šovinistický a sexistický muž s tváří Jiřího Langmajera převtělil do ženy, aby se následně poučil, že něžné pohlaví není určené jen za plotnu. Ačkoliv podobný námět využila řada zahraničních filmů, umístění do českého prostředí bylo místy zábavné, což ocenili i diváci. Právě díky nim, nebo spíš kvůli nim, vzniklo pokračování, které nelze nazvat jinak než zbytečné.

film

Facky a rány do hlavy: 7 zajímavostí o filmu Po čem muži touží

Za kameru opět usedl Rudolf Havlík, který si k filmu ve spolupráci s Filipem Oberfalcerem také napsal scénář. Bohužel se však naplno ukázalo, že Havlík je daleko zručnějším režisérem než scenaristou a všechny nápady zkrátka vyčerpal na první díl. V tom druhém si akorát Langmajer prohodil roli s Annou Polívkovou, která tentokrát ztvárnila zahořklou ženu, jež se kvůli neuváženému přání převtělila do muže. Zatímco v prvním filmu děj odsýpal, ve druhém se trestuhodně vlekl, za což může právě scénář.

Po čem muži touží 2: Komedie bez funkčního humoru

Už jenom úvod, který má nastínit postoj hlavní hrdinky Ireny vůči mužům, je zbytečně dlouhý, doslovný a především otravně repetetivní. Ona repetetivnost je přitom na místě, avšak v mnohem menší míře, kdy stačí ukázat tři dny z Irenina života místo nějakých pěti. A tak se to má po celý film. Tvůrci mají potřebu se točit na místě a zbytečně protahovat scény, které jsou často nudné a mají pro děj nulovou výpovědní hodnotu, což tak trochu svědčí o tom, že nápady zkrátka chyběly.

Rodinné problémy

Zpřetrhaná rodinná pouta Jiřího Langmajera: S otcem a bratrem je na nože!

V neprospěch filmu hovoří i fakt, že v něm často nefunguje humor, nebo je vyloženě trapný. To se projevuje například v dialozích mezi Markem Taclíkem, který se snaží Irenu v těle Langmajera naučit, jak být správným chlapem. Už první lekce v kavárně není vtipná a hlavně je neuvěřitelně protahovaná. Nemluvě o tom, že tvůrci nezvládli udržet hranici mezi nadsázkou a trapností. Nebo se o to spíš nesnažili, a tak servírují laciný humor s prdy nebo krkáním, který vyobrazuje Čechy jako primitivní národ. Nelze se pak divit, pokud to diváka urazí.

Langmajer jako žena pobaví

Jestli pak existuje nějaký důvod, proč se na film podívat, je to rozhodně výkon Langmajera. Samo o sobě je celkem komické sledovat, jak herec, který je často obsazovaný do rolí záporáků, frajerů a zkrátka drsných mužů, se hroutí z toho, že má chlupy na hrudi nebo se po place prohání v růžových legínách. Na Langmajerovi je vidět, že se u natáčení vyřádil. Ani on se však nevyhne sklouzávání k trapnosti a postupně jeho pitvoření přestane diváka bavit.

Po čem muži touží 2 je tak celkově mnohem slabší než první díl a nelze se ubránit pocitu, že je pokračování zkrátka zbytečné a točené spíš z povinnosti. Ačkoliv to tak může podle předchozích odstavců vypadat, snímek rozhodně nepatří k českému peklíčku v podobě filmů jako Babovřesky nebo Špindl. Nejde však o dílo, na které by diváci vzpomínali s láskou, ostatně po odchodu z kina budou mít problém vybavit si jedinou zapamatováníhodnou scénu. A to rozhodně není dobrá vizitka.

+ Dalších 11 fotografií