RECENZE: Pohádka Jak si nevzít princeznu je nudnou vykrádačkou bez špetky nápadu

Ačkoli žánr pohádky v posledních letech zoufale strádá a prakticky jedinou výjimkou jsou oba díly Anděla Páně z dílny Jiřího Stracha, režisér Karel Janák v tomto typu filmů patřil mezi ty lepší autory. Jeho nejnovější počin Jak si nevzít princeznu ale příliš nenadchne. Obzvlášť pokud diváci předtím viděli vydařeného Janákova Korunního prince, kterého Česká televize vysílala před premiérou nové pohádky. Právě na kontrastu těchto dvou děl je vidět bolestný propad.

Vánoce

Sudička z Jak si nevzít princeznu: Na Vánoce sepisuju rozvrh, říká Janžurová

Jak si nevzít princeznu vypráví o princi, kterému sudičky vyřkly osud, s nímž se nechce smířit. Měl by si totiž vzít princeznu Josefínu, kterou ale odmala nemá rád, a stejně tak ani ona jeho. Rozhodnou se tedy změnit svůj osud tím, že sudičkám ukradnou hodiny, vrátí se pomocí cestování v čase a zamezí seslání věštby. To má ale tragické následky jak pro hlavní postavy, tak pro diváky.

Vykrádá jiné filmy

Film si s cestováním v čase hraje tak nešikovně, že to nedává prakticky po celou dobu smysl. Nemá cenu řešit časové paradoxy, je to pohádka, ale vše je tak zamotané, že se divák jen těžko orientuje v ději. Natož ti nejmenší, pro který je film určen. A pokud jste k vysílání zasedli o patnáct minut později, raději nepočítejte s tím, že se v tom guláši vyznáte. S cestováním v čase pak souvisí i druhý nešvar, a to je vykrádání jiných snímků.

DERNIÉRA

Režisér štědrovečerní pohádky Jak si nevzít princeznu: Už toho mám po krk, končím

Byť je to bolestivé, je potřeba si připustit, že pohádky už nenabízejí prostor pro něco nového a neviděného. V drtivé většině tak autoři vykrádají nebo si propůjčují z již viděného. Ti zruční to zvládnou zamaskovat jako "inspirování se", jiní, což je případ scénáristy Petra Hudského, to divákům předkládají bez jakékoli snahy o zakrytí. Jak si nevzít princeznu tak zcela očividně bere motivy z filmů jako Harry Potter a vězeň z Azkabanu (hodinky jako stroj času) nebo třeba Robin Hood (scéna s přepadením vozu se zbraněmi). Ostatně něco podobného bylo vidět už v pohádce Korunní princ, kde Hudský bral ze snímku Příběh rytíře.

Anna Fialová září

Na filmu kvůli zmiňovaným slabinám je těžké vypíchnout nějaká pozitiva, pár se jich ale přesto najde. Kouzla jsou decentní a speciální triky, kterých je pomálu, nijak neruší. Celkově má film hezké prostředí a především sympatickou princeznu Josefínu. Nejde o typickou krásku, ale Anna Fialová má charisma a předvádí povedený herecký výkon. Proměna, kterou si její postava projde, je plynulá a princezně ji divák celkem věří. Zato princ Leopold v podání Marka Adamczyka patří mezi slabší články a jeho přerod byl jako lusknutím prstu.

Co je pak přímo bolestně nevyužité, je vzajemná interakce mezi hlavními hrdiny, kteří se moc nemusejí. Jejich špičkování mohlo film táhnout a především diváky bavit, to by si ale někdo musel dát práci a vtipy vymazlit. Místo toho jich je jako šafránu a působí to tak, že se ve scénáři o vtip nikdo ani nepokoušel a když, tak tragicky. Na štědrovečerní pohádku to je zatraceně málo, bohužel to je už nejspíš standard, na který si diváci musí chtě nechtě zvyknout. Alespoň do doby, než někdo předvede pravý vánoční zázrak.

+ Další 4 fotografie

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní