Trendy
válka na Ukrajině Survivor 2024 Iveta Bartošová Survivor 2024 - aktuálně

RECENZE: Na Česko dobrý, na zahraničí průměr. Žižka je nekonečnou naháněčkou po lesích

RECENZE: Jan Žižka strádá nízkým rozpočtem i nedotaženým scénářem
Zdroj: JBJ film
+ Dalších 7 fotografií
Recenze

Velká očekávání na Jana Žižku brzdily už první trailery, z nichž byl patrný nedostatek financí. Premiéra velevyhlíženého historického snímku pak jen obavy potvrdila. Místo pompézního spektáklu natočil režisér Petr Jákl poměrně komorní snímek, jehož drtivá většina stopáže se odehrává v lese. Přesto se ale nejedná o špatný snímek, na české poměry je minimálně obsazením a kostýmy nadstandardním počinem.

Tak jsme se po dlouhých letech konečně dočkali, stejně tak jako režisér Petr Jákl, který mohl svůj vytoužený projekt o jednom z největších vojevůdců v českých dějinách vyslat na plátna kin. Ne všechny ale výsledné dílo potěší.

V první řadě je dobré vědět, že snímek Jan Žižka je titulní postavou inspirovaný. Nejedná se totiž o jeho historicky zdokumentovanou část života, v níž ničil křižácké armády, ale film se zabývá zrodem ikonického vojevůdce, o kterém se toho vlastně moc neví. Tvůrci tak měli de facto volnou ruku a příběh si mohli vymyslet, což v podstatě udělali.

Politikaření a nenaplněný příslib

Sledujeme tak mladého Žižku coby žoldáka ve službách lorda Boreše, fiktivního poradce slaboučkého a dluhy sužovaného krále Václava IV. Ten nutně potřebuje peníze na cestu do Říma, aby mohl být korunován císařem, jenže nikdo ze šlechticů mu nechce dát ani groš. Proto Boreš vymyslí plán, dle kterého Žižka unese půvabnou Kateřinu, snoubenku bohatého Jindřicha z Rožmberka, jehož by následně vydírali pro výkupné. Jenže jak už to tak bývá, ne vše jde podle plánu, obzvlášť když se do všeho vloží Václavův mocichtivý bratr Zikmund.

Takto nějak zní ve zkratce zápletka snímku a zároveň děj první poloviny. Právě ta je přitom rozhodně zábavnější částí, jelikož se ve filmu pořád něco děje a tvůrci diváka zasvěcují do středověké politiky plné intrik. Sama o sobě je ona půle velkým příslibem pletichaření na způsob populárního seriálu Hra o trůny. Bohužel od únosu jde politikaření ze stolu a film sklouzne k nudné naháněčce po českých lesích.

Rezignace na logiku

S přesunem do lesů se může divák rozloučit i s jakoukoliv větší výpravou a každá další lokace vypadá jako ta, kterou jsme sledovali chvilku předtím, i když se postavy neustále přesouvají a někoho nahání. Budiž, režisér Jákl si na nic nehrál a přiznal, že rozpočet byl na Česko přibližně astronomických 400 milionů korun, jenže ve srovnání s americkou produkcí, kdy historické velkofilmy stojí kolem 150 - 200 milionů dolarů, jde o plivnutí do vody. Obzvlášť, když půlku z rozpočtu dáte na dvě hlavní hvězdy Bena Fostera coby Žižku a Michaela Cainea, jenž ztvárnil Boreše.

Nemám tak problém tvůrcům odpustit lesy, s čím ale problém mám, je to, že scénář ve druhé půli naprosto rezignoval na jakoukoliv logiku. Postavy nemají v době morových ran problémy sáhnout na mrtvou krysu a vzít z ní červy, které následně dají do čerstvé rány, či naopak se střemhlav vrhají do superhrdinských soubojů, které samozřejmě prohrají. Nejhorší ale je, že je to všechno nekonečná nuda, kterou rozčísne až poslední svižnější desetiminutovka.

Jákl má řemeslo nepochybně v malíku, i když místy mu selhává třesoucí se kamera. Zasloužil by ale lepší scenáristy. Minimálně takové, co dokáží napsat konzistentní scénář, a ne takový, který vypadá v první půli jako den, v té druhé jako noc. Je to velká škoda, protože i přes nižší rozpočet se dalo vytřískat z Žižky mnohem víc.

Skvělé masky a kostýmy

A právě k rozpočtu se ještě jednou vrátím. Souvisí s ním totiž akční scény, které jsou nepřehledné a chaotický střih se snaží zakrýt nedostatek peněz. Méně zkušený divák si toho nevšimne, avšak potyčky ho rozhodně nijak nenadchnou. Další věcí je kompars, který je mnohdy nedostatečný. Zámky, které by měly žít životem, jsou liduprázdné, vesnice jakbysmet. Armády i rebelové jdou spočítat pomalu na prstech jedné ruky.

Přesto se najdou, kromě již zmiňované povedené první půle, i další dobré věci. Například kostýmy a hlavně práce maskérů stojí za to. Čert vem, že ty či ony zbraně se nevyskytovaly v Žižkově době, tedy v 15. století, to řeší jen zlomek hnidopichů. Obecně masky i kostýmy působí jak ze špinavého středověku. A tomu je přizpůsoben i vizuál, který je správně ponurý a špinavý. Nečekejte mezi válečníky navoněné hezouny, jsou to chlapi, kteří se nebojí ušpinit. A to je dobře. Jákl se pak vše snaží umocnit brutalitou, která je občas zbytečná, jako třeba jisté uřezávání hlavy, jinak ale do podobného filmu patří.

Fosterova kamenná tvář

Co se pak týče samotných herců, obsazení se vydařilo takřka na jedničku a zahraniční hvězdy si své odvedly. Michael Caine je skvělý ve všem a svůj standard si odehrál i v Žižkovi, Matthew Goode coby Zikmund je správně slizký a Roland Møller má charisma na rozdávání, i když hraje záporáka. Není špatná ani Sophie Lowe v roli Kateřiny, která si zvládne ukrást divákovo srdce. Horší už to bylo u Bena Fostera, který si střihnul titulní postavu.

Jednoznačně jde o skvělého herce, který byl vynikající například v thrilleru Za každou cenu nebo ve westernu 3:10 Vlak do Yumy. Jenže v Žižkovi je mužem jednoho výrazu. A to za všech okolností, ať už cítí lásku, nebo smutek ze ztráty blízkého. I kvůli tomu ve filmu v klíčových momentech nefungují emoce. Těžko říct, zda to byl záměr režiséra, aby Žižka vypadal neustále jako drsňák, se kterým nic nehne, jenže pak Žižka vůbec nepůsobí jako člověk z masa a kostí a ani divák si k němu nenajde cestu, aby mu mohl fandit.

Bude pokračování?

Celkově tak jde po mnoha stránkách o mírné zklamání. Na druhou stranu na české poměry se stále jedná o nadstandardní počin plný hollywoodských hvězd, za což si Jákl zaslouží klobouk dolů i bohatou tuzemskou sledovanost. Bohužel těžko říct, zda do dvoutisícovky amerických kin, do nichž bude film nasazen, někdo zajde. Ve srovnání s americkou produkcí se totiž jedná o průměr. Dovedl bych si ale představit, že s velkou finanční injekcí by Jákl mohl natočit pokračování, a něco mi říká, že něco podobného můžeme čekat. V takovém případě věřím, že by bylo minimálně o úroveň výš.

Související články

Další články