Trendy
Výměna manželek 2024 válka na Ukrajině Survivor 2024 Survivor 2024 - aktuálně

RECENZE: Avatar 2 je pomalejší a nesourodější. Výlet na Pandoru je však dechberoucí

Ve filmu se seznámíme s vodním národem Metkayna.
Zdroj: 20th Centrury Studios
+ Dalších 10 fotografií
Recenze

Neuvěřitelných 13 let. Tak dlouho jsme čekali, než jsme mohli spatřit pokračování Avatara, tentokrát s podtitulem The Way of Water. Režisér James Cameron tak měl více než dost času, aby pro diváky vymazlil další sci-fi lahůdku, která je postavena především na přelomových digitálních efektech. Povedla se filmovému mágovi další filmová revoluce? 

Předem varuji, že recenze bude delší, než na jakou jste zvyklí, ale rád bych se ospravedlnil tím, že jde o jeden z nejočekávanějších filmů posledního desetiletí a ten prostor si zkrátka zaslouží. Ostatně to vyplývá i z následujících řádků.

Když na konci roku 2009 vstoupil do kin sci-fi spektákl Avatar, byla to velká sláva. Aby ne, režisér James Cameron totiž dokázal zdánlivě nemožné. A to zcela uvěřitelně vdechnout život kompletně digitálnímu světu, což se do té doby nikomu nepodařilo. Stranou tak šlo to, že snímek neměl nijak převratný scénář, zkrátka svět Pandory učaroval milionům diváků, kteří z Avatara udělali nejvýdělečnější film všech dob. Logicky tak bylo na řadě pokračování. Jenže tehdy jen málokdo tušil, že přijde až za dlouhých 13 let.

Čekání však skončilo a Avatar: The Way of Water konečně vlétl do kin. Proč ale tak dlouhá doba mezi prvním a druhým dílem? Cameron i studio 20th Century Fox (v té době ještě nebylo pod Disney) se rozhodli zariskovat a začali natáčet hned čtyři pokračování naráz. Hlavouni z Hollywoodu tak dali režisérovi nevídanou důvěru i čas na to, aby do kin přivedl další trhák. A troufám si říct, že Cameron jejich důvěru naplnil.

Dechberoucí efekty

Rovnou vám radím, až půjdete na pokračování Avatara, běžte na 3D. Sám tomuto formátu neholduji, ve většině filmů mi přijde jako otravný, ale Cameron svůj spektákl točil přímo pro 3D, a také to podle toho vypadá. Už od prvních vteřin, kdy nás režisér bere na dechberoucí svět Pandory, se tají dech. Až máte pocit, jako byste tam fyzicky byli. Když Neytiri (Zoe Saldana) namíří šípem proti vám, máte dojem, že vám každým momentem prolétne hlavou. Skutečně, toto 3D se povedlo.

Co se pak týče samotných efektů, před premiérou pokračování jsem si pouštěl první díl, který příliš nezestárl, ale má své limity. I proto jsem se malinko bál, že The Way of Water se v tomto ohledu nikam neposune. Od prvních momentů bylo jasné, že veškeré obavy byly rozptýleny. Doba jde kupředu a stejně tak, jako se hýbe dopředu herní průmysl a na Playstationu už si zahrajete hry, u nichž prakticky nepoznáte rozdíl mezi reálnými záběry a těmi digitálními, tak i Cameron předvádí něco podobného.

Naprosto uvěřitelný fikční svět

Ač je Pandora celá umělá, působí až neuvěřitelně skutečným dojmem, stejně tak i postavy a tvorové v ní se vyskytující. Druhý Avatar znovu exceluje v tom, co první díl. A to představováním a budováním fikčního světa. Když člověk na film kouká, má dojem, jako by ho Cameron skutečně vzal do vesmíru na úplně neznámou planetu a postupně vám odkrýval její zákoutí, krásy, ale i všudypřítomné hrozby. To, že není jednoduché takovýto funkční a perfektně promyšlený svět vystavit, už přitom potvrdila řada filmů (Jack Carter by mohl vyprávět). Cameron to však dokázal i podruhé.

Co do efektů se tak dá spekulovat o tom, že je film revolučním. Sám bych se však tomuto označení bránil, jelikož jde zkrátka s dobou a tvůrci jen ukazují, co všechno dokáží z moderní technologie vyždímat, mají-li k dispozici talent, obří rozpočet i prakticky neomezený čas. A právě s časem se pojí má velká výtka. Jelikož měli tvůrci neskutečně dlouhou dobu na to, aby film poslali do kin, mohli alespoň vymazlit scénář, který je skutečně plochý a místy drhne, kvůli čemuž působí snímek lehce nesourodě.

Film by se dal roztřídit na tři části, a to vždy po hodině. První hodina je úvodní, která rychlým střihem skáče z jednoho místa na druhé, přičemž nám představuje nové, respektive staronové hrozby. Ano, záporáci jsou opět lidé, jen motiv obohacení se teď mění na motiv dobývání. Druhá hodina následně radikálně zpomalí a hlavní hrdinové, kteří už nejsou jen Jake Sully (Sam Worthington) a Neytiri, ale také jejich početná rodinka, se učí novému způsobu života u vodního národa. Tato část se někdy mění až v dokument o podmořském životě. Je to naprosto krásné, ale děj se za hodinu prakticky nepohne kupředu. Třetí, závěrečná sekvence je pak čistá akce.

Cameron se nevyvaroval chyb

Ústředním motivem a hnacím motorem nového Avatara je zdánlivě nesourodá rodina, kdy právě rodiče a hlavní dvojice z prvního dílu jdou do ústraní a více řešíme životy jejich dětí. Jeden syn se snaží jít v otcových stopách, druhý ho naopak pořád zklamává, adoptovaná dcera se pak snaží najít své kořeny... Zkrátka jde o vztahovku rozebírající plno současných a reálných světových problémů, kterou jsme už mnohokrát viděli, ale aspoň je funkční a pro pokračování, která už budou nejspíš pod taktovkou potomků Sullyho a Neytiri, nezbytná.

Bohužel je otravné, že se děti neustále dostávají do těch samých problémů, a tak se snímek lehce zacyklí. Zejména ke konci, který mohl být klidně o polovinu kratší, nebýt zmiňovaných repetetivních problémů. Kromě toho je také škoda, že se Cameron nevyvaroval i některých přešlapů, jako třeba momentu, kdy sledujeme útok armády, která však následně zmizí neznámo kam a bojují jen hlavní postavy. Nebo že od začátku tvůrci ukazují záběry zatmění, avšak nevysvětlí, zda to má nějaký efekt či význam, takže spíš ony záběry jen zbytečně zabírají stopáž. I přesto, že má film 192 minut, se nelze ubránit tomu, že dalších 30 skončilo vystříhaných v koši. A dost možná tomu tak bylo.

Pandora nemá konkurenci

Závěrem se neubráním srovnání jedničky a dvojky. První Avatar byl ve výsledku mnohem sourodějším snímkem, jehož příběh, byť taktéž plochý, se někam hýbal. Ve dvojce však často stagnuje. Navzdory mým výtkám jde stále o vynikající film, který si zaslouží pozornost diváků a na jehož pokračování se budu těšit. Pandora totiž stále má co nabídnout a v ranku sci-fi její svět nemá zkrátka konkurenci. I díky tomu mohu mluvit o skvělém filmovém zážitku, který si v jiných případech z kina jen tak neodnesete. Proto nečekejte, až se snímek dostane na Disney Plus, kde si špičkové řemeslo tolik neužijete, ale běžte si to vychutnat na stříbrné plátno. Stojí to za to.

Související články

Další články