Trendy
válka na Ukrajině Survivor 2024 Iveta Bartošová Survivor 2024 - aktuálně

Psychiatr Cyril Höschl: Promořování by trvalo dlouhé roky, svobod jsme se vzdali příliš snadno

Psychiatr Cyril Höschl: Promořování by trvalo dlouhé roky, svobod jsme se vzdali příliš snadno
Zdroj: DAN MATERNA / MAFRA /Profimedia.cz
+ Dalších 6 fotografií
ROZHOVOR
Psychiatr, šéf Národního ústavu duševního zdraví a popularizátor vědy Cyril Höschl (70) rozhodně nepatří k těm, který by vládě za její konání nadával. Přesto si ale myslí, že zvažované promořování obyvatelstva by mohlo trvat i desítky let a nemuselo by vést k ničemu dobrému. Jak si s koronavirem poradit? A co dělat, aby se premiér Andrej Babiš (65), koordinátor chytré karantény Roman Prymula (56) nebo šéf ústředního krizového štábu Jan Hamáček (41) z enormního tlaku na psychiku dočista „nezbláznili“?

Přibude pacientů a rozvodů

Stále se hovoří o zdevastované ekonomice, někteří lidé už přišli o práci. Dokážete odhadnout, jestli se následkem ekonomické krize zvýší počet vašich pacientů?

„Zvýšený počet psychiatrických pacientů lze očekávat, protože ekonomický pokles s sebou přináší řadu sekundárních důsledků, včetně nezaměstnanosti, rozvodovosti a spotřeby tvrdého alkoholu, jež souvisejí s prevalencí některých duševních chorob a například také se sebevražednosti.“

Otázka spíš pro specializovaného psychologa, ale přece jen: myslíte si, že se následkem karantény také zvýší počet rozvodů a rozchodů?

„Lze to předpokládat, zejména bude-li se neúměrně prodlužovat stav izolace a ‚ponorkových‘ situací v domácnostech ve stísněném prostoru.“

Čtěte také: Psychiatr o Češích: Panikařili, báli se, co jim vláda tají

Slepá poslušnost Čechů

Nedávno jste v Reflexu hovořil o tom, že vám situace opatřeními připomíná socialismus. Jak velká či nízká je podle vás pravděpodobnost, že situace u nás nebo v okolních zemích může postupně přerůst do nějaké podoby autoritativního režimu?

„Nerad maluji čerta na zeď a sám tomu v duchu stále nechci věřit, ale ruku na srdce: většina totalitních režimů ve dvacátém století vznikla důsledkem třaskavé směsi krize, obrazu nepřítele, k tomu strachu a postavy vůdce. To vede k zestátnění zisků i ztrát a rozplynutí jednotlivce ve vyšším zájmu. Nepřítel může být jak vnější, tak vnitřní, jako v našem případě koronavirus, a to ať již v uvozovkách maketa jako mandelinka, americký brouk, imperialismus a sudetoněmecký landsmanšaft, nebo skutečný agresor.“

Všiml jsem si, že některé Čechy rozčilují myšlenky z amerických médií, že coby postkomunistické země máme tendenci slepě poslouchat restriktivní opatření. Je na tom podle vás něco pravdy?

„Na tom určitě něco pravdy je, proto lehkost, s jakou se obyvatelstvo našich zemí vzdalo prakticky přes noc všech svých svobod, není nijak překvapující.“

VŠE O KORONAVIRU V ČR ČTĚTE ZDE

Politikům nezávidím

Jak byste situaci řešil, být na místě předsedy vlády, ministra zdravotnictví či šéfa ústředního krizového štábu? Stačí vše okamžitě uvolnit a „jen“ chránit ty nejohroženější skupiny?

„Především ani předsedovi vlády ani ministrovi zdravotnictví či ústřednímu krizovému štábu jejich situaci nezávidím, nechtěl bych být v jejich kůži. Všechno, co udělali, bylo až dosud v zásadě správné. Jenže když si uděláte menší extrapolaci (přibližný výpočet – pozn. red.) s triviálním výpočtem, jak dlouho by trvalo promořování populace, aby aspoň 60 % obyvatelstva získalo protilátky, dospějete v případě příznivého průběhu pandemie k neuvěřitelným lhůtám až desítek let, jestli vůbec. Nejrychlejší scénáře počítají s dobou minimálně jednoho až dvou let. Jenomže udržet takto relativně příznivý průběh infekce znamená držet ta nejpřísnější restriktivní opatření, jež omezují naši svobodu a ochromují hospodářství.“

A to asi moc lidí nechce.

„Představa, že tento model totalitní společnosti (navíc ještě s takzvaným Velkým bratrem chytré karantény) bude trvat několik let a obyvatelstvo si na něj zvykne, je pro mnohé spoluobčany, jimž je svoboda hodnotou nade vše, prakticky nepřijatelná. Od nástupu všech jiných autoritativních systémů se tento liší v tom, že probíhá za naprostého souhlasu veřejnosti, paralelně prakticky po celé zeměkouli téměř bez výjimek. Dojde tedy k významnému hospodářskému úpadku a s tím spojeným negativním jevům včetně dopadů na duševní zdraví, osobní svobodu a sociální situaci obyvatelstva.“

Čtěte také: Narvaná vinotéka a žádné roušky. Češi porušují opatření

Řešení pandemie

Co tedy udělat jinak?

„V mých očích je jedinou alternativou intenzivní ochrana ohrožených skupin obyvatelstva a uvolnění restrikcí u zdravé mladé populace a rychlé rozeběhnutí průmyslu, obchodu a služeb. Takovému postupu bohužel brání, a to zejména u politiků, obava ze zodpovědnosti za lidské životy spíše teď a zde, nikoli v budoucnu, a globalizace současného světa, jenž je na tom nyní špatně jako celek.“

Je jasné, že tuto krizi dříve nebo později překonáme. Budeme podle vás v době porokonavirové nějak zásadně jiní?

„Především svět bude jiný, a tudíž budeme muset být jiní i my, abychom se v něm mohli adaptovat. Adaptace je přitom základní vlastností živé hmoty. Rád bych věřil v Nietzcheho ‚Co tě nezabije, to tě posílí‘, ale v některých situacích tento postřeh nedává smysl. Zejména tam, kde by došlo k centralizaci moci, majetku a zmrazení volného pohybu obyvatel, peněz a zboží.“

Čtěte také: Byl u nás koronavirus už před měsíci? Máme svědectví Čechů

Ignorace zpravodajství

V mém okolí se docela výrazně množí případy lidí, které situace už tak unavila, že absolutně ignorují jakékoli zpravodajství o koronaviru. Je to podle vás přirozená reakce?

„V přírodě nacházíme na mnoha úrovních poměrně obecný mechanismus vztahu mezi signálem a jeho příjemcem. Jestliže je nějakého působku či informace příliš, ať už jde o hormon, neurotransmiter, či dokonce mezilidskou komunikaci, citlivost vůči němu klesá. V biologii se tomu říká down-regulation, například receptorů, v sociologii otupění, znecitlivění, vyhasnutí, vyhoření. Reakce, o které mluvíte, je konkrétním příkladem toho, že je-li něčeho příliš, citlivost a pozornost vůči tomu klesá. Lze to do určité míry nahlížet jako obranný mechanismus.“

Mohlo několik vládních tiskovek denně a neustálé aktualizování čísel nakažených a zemřelých vyvolávat v lidech větší strach, než je s ohledem k reálnému stavu a v porovnání s jinými pandemiemi potřeba?

„Odpověď na tuto otázku není kupodivu snadná. Na jednu stranu je určitě pravda, že mediální obraz koronavirové pandemie posiluje úzkost, paniku a vyvolává často nepřiměřenou odpověď na mnoha úrovních. Na druhou stranu je ale pravda, že největším nepřítelem rozumného konání je nedostatek informací. Nejde tedy o to, šmahem odsoudit vlnu tiskovek, ale spíš rozlišovat mezi informacemi, jež jsou založeny na datech a nejsou primárně nabity emocemi, a těmi, které sledují jiné cíle než poctivě informovat obyvatelstvo.“

Čtěte také: PŘEHLEDNĚ KROK ZA KROKEM. Jak začne vláda do Česka vracet život?

Léčba po internetu

Vyšetřujete své pacienty nyní po telefonu či Skypu?

„Ano. Také po e-mailu či esemeskách předepisujeme léky a poskytujeme konzultace. Já osobně mám pacientů již poměrně málo, ale na druhou stranu s využitím informačních technologií pořádáme porady, semináře, výuku mediků, jednání s partnery a různé konzultace.“

Třídní nenávist

Už jsme se setkali zatím naštěstí „jen“ s izolovanými projevy téměř třídní nenávisti, například vůči z Itálie navrátivším se lyžařům. Může situace eskalovat?

„To záleží velice na tom, jak se bude celkově situace vyvíjet. Projevy, jak říkáte třídní nenávisti, jsou indukovány zoufalstvím, strachem a musí být krmeny nějakou ideologií či propagandou. Eskalovat mohou v případě hroutícího se hospodářství či politického rozvratu.“

Objevilo se u Čechů víc projevů psychopatologie, nebo spíš solidarity?

„Na to vám nemohu odpovědět, protože to zatím nikdo nezkoumal, respektive nevyhodnotil. Moji kolegové v Národního ústavu duševního zdraví se vyhodnocení dopadu koronavirové pandemie na duševní zdraví v současné době také věnují, ale obávám se, že ani jejich průzkum nepostihuje prevalenci (převahu – pozn. red.) projevů solidarity. Nicméně empiricky asi každý z nás může potvrdit, že se setkal s obojím.“

Čtěte také: Lechtivá videa, střílečky a písničky. Tak tráví Češi čas v karanténě

Jak se nezbláznit

Situace je složitá pro všechny, včetně politiků s rozhodujícími pravomocemi. Většina z nich asi nikdy v životě nezažila tak neuvěřitelný zápřah na psychiku. Jak by podle vás měli pečovat o své duševní zdraví, aby se brzy nestali psychiatrickými pacienty?

„Tady platí obecně to, co ve všech náročných životních situacích a při stresu. Důležité je zejména udržovat si mezilidskou komunikaci, mít se komu svěřit, byť po telefonu nebo s využitím informačních technologií, protože sdílená starost je poloviční starost, umět změnit program, tedy nežít 24 hodin denně sedm dní v týdnu svými profesními otázkami, ale dát do mozku, jak se říká, občas ‚jinou disketu‘. Je třeba dbát i na to, aby nestoupala spotřeba alkoholu, k čemuž náročné životní situace, jako je tato, směřují. A to se týká i cigaret.“

A dál?

„V neposlední řadě je dobré dodržovat určité zásady správné životosprávy, takže mít aerobní pohyb, například stačí rychlá chůze, a pestrou stravu, zeleninu, ryby. K těm již poměrně náročnějším opatřením patří dostatek vitaminu D ze slunce anebo doplňků stravy, vitamin C na posílení imunity a nácvik relaxace, kde pomáhá autogenní tréning, jóga nebo relaxační cvičení. Dobrá je i meditace. Samozřejmě vhodné jsou i četba, hudba a koníčky.“

Související články

Další články

Nejnovější kauzy