Otevřený rozhovor s Janečkovou Lilií. Lidé ji žádají o letenky na Bali a co prozradila k jejich chystané svatbě?

Slavičí dozvuky

Potkáváme se skoro měsíc po Slavících. Jak zpětně hodnotíte ten galavečer?

Mně to chvíli trvalo, protože Karlův proslov a Řezník na sebe strhli většinu pozornosti. Když se nad tím ale zamyslím ze své pozice a hodnot, tak mě nejvíc zarazilo, jak moc to bylo postavené na tom, co já považuji za příliš laciný sexistický humor. Já nejsem zastáncem toho, aby se ze starších žen, které jsou talentované, dělala legrace ve smyslu, že už neodpovídají vzhledu "dokonalé teenagerky". Myslím si, že je to nedůstojné.

Ohromně mě ale potěšila Ewa Farna. Nejen tím, že se stala Zlatou slavicí, ale svým vystoupením, které bylo o těle a skutečných ženách bez retuše. To pro mě byl opravdový vrchol celého večera.

Měla jste chuť se zvednout a odejít?

To ne. Měla jsem navíc pocit, že do jisté míry reprezentuji Karla a jsme tam za organizátory. Přišlo by mi to nepatřičné. Hlavně jsem cítila, že chci vědět, co se tam stane, a pochopit, o co tam běží. Bylo to poprvé, co jsem Slavíka viděla.

Měla jste po přenosu možnost sdělit Ondřeji Sokolovi a Aleši Hámovi své výtky k jejich výkonu?

Měla jsem úplně jiné priority. Na Slavíkovi bylo mnoho mých přátel i kolegů, se kterými jsem potřebovala mluvit. Například Sharlota, která se jako jediná žena dostala mezi top dvanáct českých rapperů a já jsem na ni velmi pyšná. Je to ambasadorka našeho projektu Jsem žena.

Budete si příští rok dávat pozor na výběr moderátorů nebo ani na to nemáte vliv?

Slavík má svůj organizační tým, je to tedy jejich práce. Z mé strany zazněl návrh, že by bylo krásné a vyvážené, kdyby to moderoval pár. Muž a žena. Rozhodnutí padlo nakonec jiné, já na režii nemám žádný vliv, i přesto, že si to někteří mylně mysleli.

Svůj návrh jste sdělila svému partnerovi?

Chápu to tak, že "naše strana" v té show má hlas skrz Jakuba Horáka (pozn. red. – ředitel Českého slavíka). Zase mu důvěřuju v tom, že on chápe, jak to udělat tak, aby byl pořad úspěšný. Já jsem netušila, do čeho jdu, takže jsem byla překvapená. Existuje tady ale nejspíš nějaká tradice a kdo já jsem, abych se to snažila nabourat a předělat to? Mám také úctu k tomu, že to má svůj koncept. Můžu se ale vyjádřit, že s nějakými aspekty nesouzním.

Karlova řeč

Sama jste zmínila, že se hodně řešila závěrečná řeč vašeho partnera. Tušila jste alespoň trošku, co řekne?

To, jaký má Karel názor na aktuální politické dění kolem pandemické situace, vím velice dobře. On se od začátku pandemie vyjadřuje velmi otevřeně. Vydává blogy, analyzuje, popřípadě kritizuje mylné zacházení s matematickými modely. Do jisté míry jsem nějaké tušení měla. Myslela jsem si, že bude více mluvit o kultuře, kterou pandemie velmi zasáhla. On to zmínil, ale současná situace se ho natolik dotýká, že potřeboval spontánně říct to, co řekl.

Jestli se spíš nezamotal do vlastních myšlenek...

To si nemyslím, ale zase jsme všichni jenom lidi, a tak můžeme být nervózní. Slyšela jsem ho říct podobné myšlenky lépe a myslím si, že když potom v pondělí a úterý procházel v podstatě každé větší médium v Česku, tak i tím, že měl více času, dovysvětlil to tak, aby byla jasně srozumitelná celá myšlenka.

Jak reagovala společnost, vím. Ta byla polarizovaná. Co na Karlovu řeč říkalo vaše okolí?

I v našem okolí se objevily hlasy podpory, ale také kritiky. Podpora převažovala. Museli jsme i v rámci projektů jednat s partnery či celebritami, co se stalo a proč se stalo... Tím, že byla Karlova řeč během Slavíků krátká, tak z ní například někteří dokonce dokázali vyvodit různé domněnky, například, že je Karel antivaxer. Což samozřejmě není. Má jen problém s tímto konkrétním očkováním u dětí a skupin, jež covid v drtivé většině neohrožuje, a souvisejícím způsobem nátlaku. Proti vakcínám jako takovým, například proti dětské obrně, pochopitelně není.

projev

Lilia Khousnoutdinova o projevu Karla Janečka na Slavících: Vážím si ho, že se nebojí

Přestal s vámi někdo spolupracovat?

Se mnou osobně ne. Měli jsme některé ženy, se kterými jsme jednali v rámci projektu, ale nikdo neodstoupil.

Nelitujete zpětně, že Karel obnovil Slavíky? Jestli vám ta show nezpůsobila více škody než užitku...

Já to tak nehodnotím. Obnovení Slavíka je pořád velmi pozitivní věc. I když jsem nevyrostla v Čechách, tak to vnímám jako určitý referenční bod, symbol, a myslím si, že v dnešní době, kdy politika neposkytuje mnoho důvodů pro nějaké sjednocení či národní hrdost, tak hledat symboly, které mohou být považované za národní, zajímavé a české, může být fajn. Obzvlášť v oblasti kultury, která dost trpěla. V rámci svého nadačního fondu Šťastné Česko provádíme s agenturou STEM výzkum, co dělá lidi šťastnými. A nejsilnější korelace je s kulturním životem. Lidi, kteří jsou více angažovaní v kulturním životě, jsou šťastnější. Když to shrnu úplně jednoduše, kultura je důležitá, přestože se jako první škrtá. Proto si myslím, že i přes všechny ty kontroverze je obnovení Slavíka velmi důležité.

Někteří zpěváci řekli, že už tam příští rok nechtějí být. Zkoušeli jste jejich rozhodnutí změnit?

Já určitě ne. Já osobně do té komunikace nevidím, ale věřím, že se odkomunikovalo všechno, co bylo nutné. Nicméně spíš mám dojem, že Karel promluvil i za významnou část umělců.

Nejvtipnější reakci natočil nejspíš Pokáč.

Tu písničku jsme s Karlem i sdíleli na sociálních sítích, protože nám to přišlo jako milý způsob, jak důstojně vyjádřit nesouhlas.

Očekávaná svatba

Pryč od Slavíků. Ty už jsou pro tento rok minulostí. Přejděme k příjemnějšímu tématu, a tím je vaše chystaná svatba. Začal bych od začátku, a to od zásnub. Jak proběhly?

Zásnuby probíhaly na několikrát. My jsme se zasnoubili kdysi v Bhútánu. To bylo velice romantické. Na krásném místě v horách se vší parádou. Tam to nedospělo do svatby. Měli jsme ji v plánu, dokonce i zařízenou…

Co se stalo?

Potom nastaly ty peripetie, ke kterým se nechci vracet. Rok 2017. Každopádně jsme svatbu odvolali a já jsem místo toho udělala největší slunovratovou party v České republice. Říkala jsme si, že buď tady můžu brečet, nebo udělám pořádný mejdan. Tak jsem udělala pořádný mejdan! Dorazil i Karel. Pak přišel rok 2019, a to mě požádal o ruku podruhé. Zásnuby proběhly ve Francii, když jsme byli v chrámu Máří Magdaleny. Bylo to dost nečekané a bylo to velmi hezké. Shodou okolností jsme tam navíc natáčeli dokumentární povídku o životě Máří Magdaleny a kameramanka si toho všimla a natočila nám to. Takže máme záznam, jak si Karel klekl na jedno koleno.

Je Karel romantik?

Záleží na tom, co to znamená. Květiny koupí, když je příležitost. Nebrání se záležitostem, jako je krásná večeře na Valentýna nebo společný výlet někam. Myslím si, že sám za sebe to nemá zapotřebí, ale umí si to užít a má radost z toho, že mě to potěší.

Co jemu naopak dělá radost?

Určitě sportovní zážitky. Třeba skákání s padákem. Anebo když jsme byli za polárním kruhem, tak chození dál do divoké přírody. Miluje poznávání jiných filozofických systémů či způsobů žití. Třeba na Zanzibaru, přestože jezdíme do Zuri, který spoluvlastní a jde o luxusní hotel, tak jsme zatím pokaždé lodí jezdili na extrémně chudý vedlejší ostrov. Je to v podstatě jeden velký slum, na první pohled až děsivý. To je pro Karla fascinující. Sedne si tam, povídá si s lidmi, přiveze jim samozřejmě nějaké věci, podporu, pomoc dětem. Je velice zvědavý, jací jsou, jak žijou, jaké jsou jejich cíle, čemu věří, čeho se bojí. On velmi rád poznává lidi a odlišnosti.

Předpokládám, že se mezi domorodce chcete dostat na všech vašich cestách. Není to mnohdy nebezpečné?

Například na Zanzibaru jsem se trošku obávala o dítě, které bylo dost malinké. Pak jsem ho tam nebrala. Bylo tam totiž dost vidět, že je přítomná zika. Je samozřejmě nebezpečná jenom pro těhotné, ale na takto postižené děti je velmi drsný a smutný pohled. Trošku jsem se bála z hygienických důvodů. My k tomu ale přistupujeme tak, že bát se je zbytečné, i když by člověk měl být obezřetný.

kniha

Lilia Khousnoutdinova vydala novou knihu o rituálech. Prozradila, proč jsou důležité

Svatební cesta

Tento dotaz jsem měl přichystaný na později. Už víte, kam pojedete na svatební cestu? Tedy pokud nějaká bude.

Nejspíš ano, zkrácená verze. Kdysi jsem měla plán, že bychom jeli na sever Barmy, kterou miluji. Nicméně aktuální nejen pandemická, ale hlavně politická situace v Barmě mým plánům úplně nepřeje. Takže si budu muset s Barmou počkat a vřele doufat, že se dočkám. Moc bych tamějšímu lidu přála, aby se politická situace vystabilizovala a oni mohli žít jinak. Měla jsem tam i pracovní projekt, takže o tom severu trošku něco vím. Panuje tam možná nejdelší občanská válka, o kterou ale bohužel se skoro nikdo nezajímá. Barma je fascinující. Každopádně poletíme jinam. Ještě ale nevíme kam. Zvažujeme nějaké destinace směrem na sever. Možná zase za polární kruh a tentokrát snad uvidíme i polární záři.

Poletíte sami nebo s dětmi?

Svatební cesta je záležitostí jenom dvou lidí, takže poletíme sami, abychom měli čas i jeden pro druhého. Vidím to ale maximálně na týden. Děti to tak bez nás tady zvládnou.

Máte společně šest dětí. Umíte si udělat čas jeden pro druhého a nezanedbávat se navzájem?

Je to důležitá výzva. Občas mám pocit, že bych ráda na děti měla více času. Je to jedna z mála věcí, u které si říkám, že mi to třeba bude jednou líto.

K tomu máte mnoho projektů, kterým se věnujete. Jak to jde zvládat?

S podporou. Já nemám ráda mýtus o super ženě, která vše stíhá. Já mám podporu doma a není projekt, ve kterém bych byla sama. Troufnu si říct, že v každém z nich mám motivovaný a nadaný tým. A i díky tomu to může vše fungovat. Sama bych nedokázala ani zlomek toho, co se v rámci těch organizací děje.

Který z vašich projektů je pro vás nejzásadnější? Jsem žena, jsem bohyně?

Jsem žena. Jsem žena, jsem bohyně je jenom první kapitola. Pak navazuje Jsem žena, jsem Evropa…

Mně když se řekne Jsem žena, jsem bohyně, vzpomenu si na dívčí skupinu Vesna.

Správně.

Co si pod tím pojmem představit?

Já jsem s tím názvem Jsem žena, jsem bohyně měla problém. Přijde mi, že se ten název dá lehce špatně pochopit. Nicméně ta první kapitola projektu se dívá na staré slovanské archetypy ženských božstev skrz optiku Ivy Morwen, což je úžasná fashion fotografka. A jednotlivé archetypy ztělesňují moderní ženy. A je tam i Patricie Fuxová z kapely Vesna, se kterou jsme ten projekt před lety společně iniciovaly.

Pokud se nepletu, tak jste byla patronkou jejích prvních koncertů.

Od prvního koncertu Vesny jsem toho součástí. Je mi velkou ctí a miluju jejich tvorbu. A už během jejich veřejné premiéry jsem měla možnost svým krátkým vystoupením celé to vystoupení zahájit. Mám na to velmi krásné vzpomínky. A mimochodem nám tam s Karlem ta jiskra přeskočila víc. Takže za to vlastně může Vesna.

mateřství

Lilia se pochlubila dětmi: Karel George roste jako z vody a Isabelka jakbysmet

Cesta ceremonialistky

Kromě toho, že zaštitujete různé projekty, pořádáte pravidelně různé kurzy. Na co jsou zaměřené?

V dnešní době dělám výjimečně a spíš individuálně předporodní přípravu, protože porod považuji za velice důležitý okamžik. Kdysi jsem tento kurz vedla pravidelně, dneska jenom když mě někdo požádá. Další typ kurzu je výcvik ceremonialistky, což je roční škola, kde se snažím předat to, co jsem se sama učila tři roky v Anglii. Což je jak postavit a vést ceremonii, nebo lépe řečeno obřad. Ty obřady jsou vždy na míru dělané pro daný pár nebo rodinu a jejich důležité životní okamžiky.

Můžete být konkrétnější?

Může to být svatba, pokud lidi chtějí víc než obřad na radnici, ale nejsou křtěni. Nebo rituály k pojmenování dítěte a přivítání dítěte do rodiny. Organizujeme také předporodní a poporodní rituály. Snažím se školit ženy, aby tuto službu mohly poskytovat. Některé to dělají pro sebe a své rodiny, jiné to nabízí jako placené služby. Mám radost, že poptávka stoupá a ten počet žen, které tu službu vykonávají, stoupá taky. Stává se z toho čím dál víc normální a chápaná věc. Přitom před patnácti lety to bylo něco nového a divného. Nedávno jsem měla rozhovor v jedné komerční televizi a velmi mile mě překvapil moderátor, který sám od sebe zmínil, že jeho sestra u mě tento kurz ceremonialistky absolvovala. To mě potěšilo.

Nejste jediná, kdo pořádá kurzy pro ženy. Další slavnou ženou je například Helena Houdová.

Helena dělá spoustu věcí, ale nemyslím si, že dělá výcvik pro ceremonialistky.

To netvrdím, ale pořádá online kurzy pro ženy. Sledujete ji?

S Helenou se známe, měla jsem ji i v posledním projektu Jsem žena. Detailně ale její kurzy neznám, na to už nemám kapacitu. V dnešní době jsou desítky, možná stovky lidí, kteří dělají kurzy. Stejně jako v každém odvětví jsou zde velmi kvalitní výuky, ale jsou zde i naprosto příšerné kurzy. To je ale v každém oboru. Myslím si, že by člověk měl být obezřetný. Jako u všeho. Když vybíráme autoservis, tak taky děláme nějaký výzkum.

Budete si sama dělat rozlučku se svobodou, když na to máte vlastně školu? A budete s ní radit Karlovi?

Karel bude mít vlastní rozlučku, která není absolutně v mé režii. To dělají chlapi a je to jejich věc. Já budu mít svou rozlučku formou, kterou dělám, tedy rituál nevěsty. Přesně ale nevím, co se na mé rozlučce bude dít, protože to nechávám na svých kolegyních, které mi to připravily. Ale těším se na to.

Svatba bude 21. prosince. Má proběhnout v Česku. Prozradíte kde?

Vím, kde to bude, ale neprozradím. Jsou to místa, která pro nás mají nějakou symboliku.

Svatba proběhne i ve dvou

Kolik budete mít hostů?

To netušíme, a to i vzhledem k aktuální situaci. Máme tady nějaká nařízení, která my nebudeme porušovat. Zároveň máme i nějakou společenskou zodpovědnost. Pochopitelně také řešíme, že pokud by se neuznávaly PCR testy, tak bychom museli diskriminovat mezi očkovanými a neočkovanými hosty, a to je něco, co si my nemůžeme dovolit z etického důvodu. Budeme tedy čekat na to, co vydá nová vláda, a na základě toho se rozhodneme. Určitě proběhne obřad jako takový, ale zdali si pak dáme jenom kafíčko s rodinou, nebo proběhne nějaká větší slavnost, to teď ví jenom Bůh a naše vláda. Každopádně v létě uděláme velkou oslavu, protože pokud bychom pozvali všechny, koho chceme, tak se bavíme o opravdu velké skupině lidí. Za současné situace to nepřipadá v úvahu.

Hrozí, že se svatba zruší?

I kdybychom tam byli jenom dva, tak obřad ne. Jaká bude party, tak to je s ohromným množstvím otazníků. S tím jsme ale smíření.

Proč jste si vybrali datum 21. prosince? Má to nějakou symboliku?

To je otázka pro Karla.

A vy neznáte odpověď?

Znám, ale on by to vysvětlil lépe. Pro mě osobně je to datum zimního slunovratu a jde o velmi významný okamžik v roce. Jde o prapůvod vánočních svátků. Je to bod, kdy se v největší tmě rodí světlo. Považuji to za velmi krásnou symboliku, kdy se vzít.

krása

Lilia Khousnoutdinova ukázala snímky staré 15 let: Éterická modelka s nevinnou tváří

Čtenářky bude nejvíc zajímat, zda už máte svatební šaty.

Ještě je nemám. A doufám, že je Andrea stihne ušít.

Takže budou šité na míru?

Ano. Budou od Andrey Vytlačilové. Já ji považují za velkou hvězdu české módní scény. Miluju její tvorbu. Teď pro náš projekt Jsem žena vytvořila autorský šátek. Mimochodem výtěžek ze všeho, co vzniká v rámci toho projektu, se rozděluje mezi několik charit. Včetně výtěžku z těch šátků. Andrea pro nás dělá velkou část vizuálů pro tu svatbu včetně svatebních šatů.

Jaký je vůbec život po boku Karla Janečka?

Pestrý. Velmi pestrý.

Píšou jí o letenky na Bali

Je něco, s čím jste nepočítala? Žijete ve zlaté kleci?

Rozhodně se necítím být v kleci. Myslím si, že bych se nenechala uvěznit ani Karlem. Nicméně pro mě bylo složité například se začít orientovat v tom, jak fungují bulvární média. Byla jsem zvyklá dát jeden velký rozhovor coby odborník, který prošel plnou autorizací, a nedokázala jsem si představit, že mě někdo bude na Štědrý večer fotit, jak odcházím z domu a vracím se a na základě toho vznikne absolutní fáma. Navíc tam, kde jsou peníze, tak bohužel přichází spousta lidí, kteří se snaží získat nějaký "sponzoring". Najednou dostávám do schránky desítky mailů, přičemž některé jsou naprosto legitimní a odkazuji je na nadaci. Můj e-mail není hluchý kanál. Ale chodí mi také žádosti, abych někomu koupila letenky na Bali.

Píšou často?

Denně. Přišla i žádost, abychom někomu koupili zámek a oni tam udělají komunitní centrum.

Kdyby ale někdo udělal komunitní centrum, podpory by se dočkat mohl?

Samozřejmě. Když na stole přistane dobrý projekt, ale chybí peníze a je vidět, že je v tom ten člověk sám zainvestovaný, shání podpory odjinud, dává do toho vše ze sebe a byznys plán je smysluplný, tak je velká šance, že do toho nějaká z našich organizací půjde. Zjistila jsem, že když lidi dostávají něco zadarmo, tak si toho neváží. Spoluúčast je velmi důležitá. Pokud tam spoluúčast je, tak lze tvořit velké věci. Ale míra nehoráznosti, s čím vším se na nás lidi obrací, je však docela až překvapující.

Čtete všechny ty maily?

Já ne. Mám na to první filtr, což je ředitelka nadačního fondu. Ke mně se dostane to, u čeho si není jistá. To, co vidí hned, tak nechá sama vyhodnotit, zda ten příběh je pravdivý, protože i to je v dnešní době otázka. Člověk má dobrý pocit, když dá něco na charitu, ale měl by si ověřit, kam peníze posílá, jestli byl ten příběh prověřený a zda ta sbírka není jenom na Facebooku, protože tam není prověřeno vůbec nic. Chce to trošku ostražitosti. Když pošleme peníze podvodníkům, tak podporujeme nárůst těchto nepravdivých příběhů, které berou zdroje těm, kteří to potřebují.

Setkáváte se hodně s podvodníky?

Hodně ne, ale ty smutné příběhy tam jsou. Hodně veřejným prostorem rezonoval vymyšlený příběh dětí, které přišly o rodiče.

Přispěla jste i vy?

Ne. Já nikdy nepřispívám, dokud nedostanu zelenou od nadačního fond Pomoci, který má kapacitu prověřovat. Ale poslala jsem to okamžitě řediteli se slovy: podívej se, pokud je to skutečné, chci přispět a budu patronkou. Na což on mi napsal, že je kauza divná a abych nic nepřispívala. A druhý den vyšlo najevo, že je to podvod. Jsem nesmírně ráda, že mám možnost to posílat lidem, kteří to prověří. I proto sama nejradši posílám podporu právě přes naši platformu znesnaze21.cz, kde vím, že každá sbírka a příběh jsou řádně ověřené.

S Olgou Lounovou na Rallye Dakar

Zpátky k vaší osobě. Říkala jste, že s Karlem po svatbě poletíte na týden někam na svatební cestu. Je důvodem, proč na tak krátkou dobu, i vaše plánovaná cesta s Olgou Lounovou do Saúdské Arábie na Rallye Dakar?

Ne. Je to primárně kvůli dětem. Máme malinké dítě. I ten týden bez nás pro něj bude složitý.

Jaká bude vaše úloha na Dakaru?

Budu podporovatelka. Fanclub v jednom člověku. Budu fotit, natáčet, postovat, psát komentáře, deníček, dělat fotoreportáž. Přijde mi velmi symbolické, že země, která nedávno povolila ženám vůbec řídit, což byla velká událost, bude mít za navigátorku ženu. Můj velký sen je, že se Olga postaví na rampu, sundá si helmu a zamává se svými ohromnými kudrnatými vlasy a myslím si, že by to symbolicky byl skoro historický okamžik. Ta země je velmi problematická. Oli má v plánu takové odvážné počiny, jako že by si dávala na auto různé citáty. Jela by každý den s nějakým společenským přesahem. Rozhodně ne v nějaké neúctě a provokaci. Spíš podnět k zamyšlení. Myslím si, že je to celkově víc než jenom závod Dakar, a proto tam pro ni chci být jako opora.

Nebojíte se, že to, co nám Evropanům nepřijde přes čáru, oni budou vnímat jako extrémní provokaci?

Ty vlasy jsem myslela spíš jako abstraktní symbol. Určitě by si je neměla vyndávat. Měla by si vždy nechat šál. Byla jsem za bývalým manželem v Afghánistánu, s Karlem jsme byli v Íránu. Myslím si, že nějaké hlubší povědomí a chápání pro jiný kulturní kontext mám. V mnoha věcech bych byla opatrná. Vždy bych ráda, abychom se chovali s úctou. I v rámci té úcty ale jde nacházet způsoby, jak důstojně vnášet určitý podnět k diskuzi.

láska

Olga Lounová přiznala vztah: Jsem zadaná a šťastná, do svatby už nebudu mluvit

Takže vám šátek na hlavě problém nedělá?

Neříkám, že k tomu nemám žádné výhrady, ale když není jiná možnost, jak se legálně a bezpečně pohybovat v určitém prostoru, tak si nemyslím, že je cestou strhávat si ho na veřejnosti.

Jak jste se vůbec s Olgou seznámily? Co máte společného?

Podle mě jsme se dlouho pozorovaly na sociálních sítích. A delší dobu se znají s Karlem. Pak k nám jednoho dne přišla na návštěvu a okamžitě jsme si padly do oka. Seděly jsme do tří do rána a ona neustále opakovala, že už jde a skončilo to další hodinou konverzace.

Je jednou z bohyň?

Ne, ale máme ji v projektu Jsem žena, jsem Evropa. Znázorňuje tam někoho, kdo je jí podle mě hodně podobný. Znázorňuje Irenu Sendlerovou, což je neskutečně obdivuhodná žena, která během druhé světové války zachránila několik tisíc dětí z varšavského ghetta. Dělala to i tak, že se vydávala za mechanika a vyvážela děti schované v pytlích a podobně. Já si troufnu říct, že v podobné situaci by byla Olga schopná podobné věci udělat taky.

+ Dalších 5 fotografií