Olympijský deníček zmatené Agáty: Novotný je hovado, chudák Šárka a další snowboarďácký řitní alpinismus… Za tohle ji inteligence navždy odsoudí!

Olympiáda… Čím jsem starší a prošla jsem v životě pár zkouškami (osobními i pracovními), tak ji prožívám mnohem víc.

Brečím u každé medaile štěstím. Neštěstím, když ji někdo nedostane. Často i bývám naštvaná na nespravedlivost rozhodčích a tady musím hlavně zaútočit na mého šéfredaktora Pavla Novotného…

Co to je za článek? O ubrečené holce a ještě si dovolí srovnávat se s ní? Poker? Směšný…

Všichni závodníci dřou každý den na to, aby to mohli dokázat, a myslím, že nikdo z nás si ani nedovede představit ty nervy, které prožívají…

Na tebe se možná, Pavle, při pokeru koukalo 100 lidí (a je opravdu těžké udržet 2 karty v ruce celý den a to samozřejmě nemluvím o zvedání a shrabovaní chipů), ale určitě ne celý svět. Ona hlavně reprezentovala naši malou zemi a to je dobře, takže já ti dnes přijdu dát facku a budu mít podepsané prkno od Šárky!

A teď, aby ten vztek nebyl jen na tebe, ale na všechny… Pojďme fandit a buďme pyšní, že na to, jak máme malou zemi, tak máme hodně sportovců, kteří se na olympiádu dostali, což už je velký úspěch, a medaile je jen bonus. Takže fanděme a nekopejme do svých řad, vždyť je to, Pavle, od tebe fakt hloupé.

Pusu všem

Aguša