Nové předpisy povolují zástavbu v Praze i v místech, kde to doposud nešlo. Kdo to zastaví?

Abychom reagovali na zavádějící dezinformace pánů Tomáše Hudečka, stávajícího pražského primátora, a Pavla Hniličky, kteří chtějí podrobit občany Prahy experimentu se zahušťovaním výstavby na základě jakési americké studie, tak předkládáme jednoznačné důkazy o výkladu nejdůležitějších ustanovení Pražských stavebních předpisů.

Nové předpisy povolují zástavbu i v místech, kde to doposud nebylo možné. Není náhodou, že jediní, kdo nové předpisy bez výhrad chválí, jsou developeři. A ještě pan Hudeček.

Negativní dopady PSP nejsou při zběžné četbě zřejmé. Jsou umně skryty ve výjimkách, dodatečných podmínkách, matoucích a zavádějících informacích, které skýtají prostor pro jejich využití šikovnými developery. Zde uvádíme několik příkladů a více se dozvíte na této adrese

Výšky nových budov

§25

Výšková regulace

(1)Výškové uspořádání se zpravidla definuje stanovením výškových hladin podle odstavce (2), určením závazné maximální a minimální regulované výšky budov nebo stanovením minimálního a maximálního počtu podlaží.

Zpravidla je to kouzelné slovíčko. To znamená, že to není závazné. Zpravidla takto, ale klidně i jinak, a o to přesně jde. Aby předpis byl v takto závažných ustanoveních, jako je výška budov, gumový a neurčitý.

(3) Spolu s určením regulace v územním nebo regulačním plánu lze stanovit podmínky, za jejichž splnění lze stanovenou maximální regulovanou výšku přesáhnout, a to určením konkrétního místa nebo typu stavby anebo obecných pravidel.

Z textu jasně vyplývá, že územní a regulační plány ještě nejsou zpracované, ale už dopředu se ví, že se budou udělovat výjimky umožňující výšku staveb klidně bez omezení. Také se ví, kdo výjimky bude udělovat, bude to IPR.

§26

Umísťování staveb s ohledem na výškovou regulaci

b) v transformačním a rozvojovém území se výškové hladiny odvozují z územní studie, popřípadně v případě hladin I-VII dle § 25 odstavce 2 písmene a-g se stanovují v dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí.

Tento odstavec jasně říká, že v transformačním a rozvojovém území si výšku budovy určuje stavebník sám, protože ten a nikdo jiný zpracovává dokumentaci pro územní rozhodnutí. A pozor. Rozvojová s transformačmí území jsou právě ta území, kam chtějí Hudeček a Hnilička umístit těch již mnohokrát zmiňovaných 400 tisíc nových lidí ( to je třeba celé Brno).

Závěr: výšky budov budou opravdu problém, protože se připouští udělování výjimek bez omezení a na části území si výšku budovy určí stavebník sám.

Možnost více zastavět daný pozemek

§7

Míra využití území k zastavění

Míra využití území k zastavění se určuje vždy pro stanovenou část zastavitelného území, a to přiměřeně pro lokalitu, plochu, blok anebo pozemek, a stanovuje se jako nejvýše přípustná, popřípadě jako nejnižší požadovaná.

Jedná se o parametr, jak velkou část pozemku lze zastavět. Z obecného ustanovení tedy nevyplývá, jak moc se dá který pozemek zastavět. Opět je zde kouzelné slovíčko přiměřeně. Kdo však bude tu přiměřenost zkoumat? Zřejmě opět IPR.Jak na míru zastavění IPR nahlíží však víme. Jednoznačně deklaruje, že současně platná míra zastavění 30% je malá, ve světě že je větší a je to prý dobře. Někde že mají i 90% a to je vůbec nejlépe. Je tak jasné, že tolik zmiňované zahušťování nás opravdu v případě schválení PSP.

Nízké a tmavé byty

§44

Výšky a plochy místností

(1) Světlá výška obytných místností musí být nejméně 2,6 m. Minimální světlou výšku obytné místnosti lze snížit na 2,4 m, pokud je součástí bytu alespoň jedna obytná místnost o výšce min. 2,6 m a ploše větší než 16 m2.

§45

Denní a umělé osvětlení

(2) U nově navrhovaných staveb a změn staveb v uliční frontě s uzavřenou stavební čárou musí být v obytných místnostech a v jednotkách dlouhodobého ubytování splněna alespoň úroveň denního osvětlení uvedená v bodě 4 přílohy č. 1 k tomuto nařízení (tedy koeficient 0,5%)

Doposud byla jako etalon nízkého stropu používána hodnota výšky stropu ve starém panelovém domě, tedy 2,45 m. PSP však povolují strop ještě nižší. Otázka denního osvětlení v bytech je ještě jednoznačnější, nově povolená hodnota 0,5% je téměř poloviční oproti doposud platné hodnotě 0,9%. Odborníci říkají, že hodnota 0,5% je již normální šero. Bez přehání se bude jednat opravdu o neuvěřitelně tmavý byt. Velkou chybou pak je, že takto závažné změny, které mohou mít vliv na zdraví, nebyly projednány s orgány prevence zdraví. Největší pikantností pak je, že sám tvůrce PSP pan Hnilička, velký příznivec zahušťování výstavby a tmavých bytů, bydlí v obrovské soliterní vile ve Střešovicích ve Slunné ulici! Ale ostatní lidé mají být někde namačkáni? Hudeček a Hnilička na to říkají, že si někdo nemusí ten malý a tmavý byt kupovat. Zásadní problém je však v tom, že kdo si kupuje nový byt, tak přece automaticky předpokládá, že bude splňovat základní hygienické standardy. Nenapadne Vás že by mohl být například tmavý. Navíc na dlouhodobý pobyt lidí ve tmavých prostorech jsou jasné studie negativního vlivu na lidské zdraví. Tato závažná změna navíc pravděpodobně vůbec nebyla projednána s orgány zdravotní prevence.

Parkování u novostaveb

§32

Kapacity parkování

(2) Minimální požadovaný a maximální přípustný počet stání je stanoven procentem ze základního počtu stání. Nestanoví-li územní nebo regulační plán v souladu s §83 odst. 2 jinak, užije se procento stanovené stanovené pro jednotlivé zóny v příloze k tomuto nařízení.

(3) Základní počty vázaných a návštěvnických stání pro stavbu nebo soubor staveb jsou dány součtem stání pro jednotlivé účely užívání dle přílohy č. 2 k tomuto nařízení. U staveb nebo souborů staveb s kombinací více účelů užívání lze v odůvodněných případech snížit základní počet návštěvnických stání s ohledem na jejich vzájemnou zastupitelnost.

Už základní počet stání u bytových domů je problém. U bytů je doposud stanoveno, že každý byt bez ohledu na velikost (tedy i garsonka) musí mít alespoň jedno stání (velké byty pak dvě). Nově podle PSP se počítá jedno stání na každých 85 m2 hrubé podlahové plochy. To znamená, že u bytů menších než 85 m2 nikdy nelze dosáhnout alespoň jednoho stání na byt. Tři malé garsonky po 30 m2 tak mají dohromady jedno stání. Už tento výpočet základního počtu nutných stání redukuje přibližně na polovinu stávajících požadavků (samozřejmě podle toho, jak velké byty jsou v domě. Čím menší jsou byty, tím méně stání bude potřeba na jeden byt, počet parkovacích v domě zůstává stále stejný, vypočítaný z hrubé plochy, bez ohledu na počet bytů). Tato polovina je pak násobena koeficientem z mapy v příloze, „čím blíže do centra, tím nižší nároky“. Například úplně v centru města je tato polovina násobena ještě koeficintem 0,5. Jinými slovy: V úplném centru města stačí developerům postavit přibližně pouhou čtvrtinu parkovacích míst oproti dnešku. Hudeček s Hniličkou to i přiznávají, na základě americké studie totiž říkají, že v případě zahuštění obyvatel na hodnotu 100 lidí na 1 hektar se lidé naučí používat MHD a nohy. Pražané tedy budou obětí tohoto amerického experimentu.

§33

Forma a charakter parkování

(3) stání vázaná se umisťují mimo uliční prostranství. U společně řešených celků zástavby s převažujícím účelem užívání bydlení do 3 podlaží lze vázaná stání při splnění požadavků odstavců 1a 2 přiměřeně k charakteru uličního profilu umístit do uličních prostranství.

(4) stání návštěvnická lze při splnění požadavku odstavců 1 a 2 přiměřeně k charakteru uličního profilu umístit do uličních prostranství.

Tyto dva odstavce vlastně znamenají, že již tak snížené počty parkovacích míst podle paragrafu 32 lze „za jistých okolností“ umístit do ulic. §32 a §33 tak opravdu budou znamenat úplnou katastrofu v parkování v Praze. Developeři však ušetří, nebudou muset budovat drahé podzemní garáže.

Zákaz svodidel a protihlukových stěn

§17

Požadavky na dopravní infrastrukturu a dopravní vybavenost

(6) Umístění svodidel podél komunikací v zastavitelném území je nepřípustné vyjma rychlostních místních komunikací a jejich napojení a podjezdů dle požadavků jiného právního předpisu. U dočasných dopravních opatření se postupuje přiměřeně.

(7) Umístění protihlukových stěn a valů v zastavitelném území je nepřípustné vyjma stěn a valů podél rychlostních místních komunikací, železnic a stávajících tramvajových tratí vedených mimo uliční prostranství.

Svodidla mají své důvody, chrání chodce před auty. Pokud jsou nyní z estetických důvodů zakázána, tak to jistě povede k většímu nebezpečí v ulicích. Zakázané protihlukové zdi pak znemožní ochranu obyvatel před hlukem, rovněž tak bude pouze z estetických důvodů.

Hospodaření IPRu

Tvorba rozpočtu tak, jak je to nastaveno v IPRu, je zřejmě snem každé organizace, každý rok se totiž nafukuje o desítky procent.

Rok 2013 – 225 milionů

Rok 2014 – 446 milionů

Rok 2015 – 574 milionů

Hudeček z peněz daňových poplatníků rozhazuje opravdu štědře. Pokud to bude pokračovat tímto tempem, za dva roky bude rozpočet miliarda korun. A to, znovu připomínáme, je IPR zcela zbytečný úřad, který ještě před pár lety neexistoval a nikdo ho nepotřeboval.To, jak se na tomto úřadě pak nakupuje, zcela demonstrují dvě usnesení rady hlavního města Prahy.

1) Usnesení rady číslo 300/2014 ze dne 25.2.2014

Zde se pro IPR utrácí celkem 16,85 milonu korun mimo jiné za:

• 1,5 milionu za nákup PC stanic, notebooků a LCD pro nové kanceláře. Kolik však by těch nových kanceláří muselo být při dnešních cenách výpočetní techniky?
• 2,2 milionů za obměnu 3 tiskových plotrů, dva se koupily, jeden se opravil.

Průměrná cena jednoho plotru tak činí třičtvrtě milionu korun. Prodávají se vůbec takto drahé plotry?

Podobně jsou na tom další předražené položky rozpočtu.

2) Usnesení rady číslo 548/2014 ze dne 25.3.2014

Pouze o měsíc později jsou však nutně potřeba další peníze, tentokrát 50 milionů,

mimo jiné za:

• 17, 8 milionu expozice informačního centra (zřejmě nějaká výstava)
• 10,5 milionu agenda Smart cities (ví někdo co to vůbec je?)
• 9,6 milionu studie posuzování vlivu na životní prostředí

A další a další vyhazování pěnez z oken za předražené a zbytečné projekty, které mají však jedno společné, vždy jsou nazvány tak, aby nikdo nevěděl, co přesně název znamená. Zřejmě tak získávají na tajemnosti. A o tom, že by se nákupy soutěžily, není v usneseních rady ani slovo.

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní