Moderátorka Klára Doležalová o práci i soukromí: S Karlem se vídáme i mimo studio

Jste jednou z tváří kanálu CNN Prima News, pociťujete rozdíly v moderování Hlavních zpráv oproti Velkým zprávám?

To víte, že ano. Je to hodně jiné. Pracujeme s nejmodernější technikou a museli jsme dlouho před prvním vysíláním všechno zkoušet a osahávat si. Změnilo se studio, kamery a jejich nastavení, přibylo živých rozhovorů a vůbec obsah se hodně proměnil. Pro mne je ta změna vzrušující, mám ráda výzvy a jsem spokojená, když se mohu stále něco nového dozvídat a učit.

Přepadá vás ještě někdy jako zkušenou moderátorku tréma?

Já nikdy trémistka nebyla. Občas, a to většinou když se pouštím do něčeho úplně nového a nevyzkoušeného, mívám lehkou nervozitu. Ale vlastně ji umím zpracovat ve svůj prospěch. Na živém vysílání je nejvíc vyčerpávající, že jste ve velké koncentraci a stále ve střehu. Kdykoli se cokoli ve scénáři může změnit, a děje se tak, takže musíte v tu vteřinu zareagovat... Je to náročné, ale kdo miluje adrenalin, je v tom doma.

Moderátorskou dvojici opět tvoříte s Karlem Voříškem, přijala byste nabídku i tehdy, kdyby vás rozdělili?

Nechci se zamýšlet nad co by, kdyby… Máme se s Karlem rádi, jsme přátelé a dobře na sebe slyšíme, což právě v tom exponovaném živém vysílání, kdy musíte zareagovat ve vteřině, je k nezaplacení. Jsem ráda, že spolu i dál vysíláme.

S Karlem moderujete řadu let, podnikáte spolu nějaké aktivity i mimo práci?

Můj volný čas už roky patří výhradně rodině a je pravda, že s Karlem trávíme tolik společného času, že stíháme probrat i život a starosti. Jednou za čas se i s partnery setkáme, ale znáte to. Volného času je málo. Jinak se ale potkáváme i při různých akcích. Například na podzim nás čeká kvůli epidemii odložený Muž roku, kterého společně moderujeme a je to jízda. Skoro tři hodiny prakticky nepřetržitě na pódiu.

Máte nějaký moderátorský vzor, kterým se inspirujete?

Držím se pravidla zůstat sama sebou. V moderování nemůžete opisovat, nemůžete nikoho napodobovat a když se o to snažíte, divák to zaručeně pozná. Jasně že v průběhu těch – pane jo – skoro pětadvaceti let, co se živím moderováním, jsem sledovala různé kolegy a učila se jejich úspěchy i chybami. Ale nakonec na tom pódiu nebo před tou červeně rozsvícenou kamerou jste vy sám a vaše osobnost je to, čím máte diváka zaujmout, bavit nebo mu být jen milým společníkem a průvodcem.

Co říká na vaši popularitu a pracovní vytížení rodina a manžel?

Můj manžel se vždycky radoval z mých úspěchů a stejně jako já jeho podporuji ve všem, co dělá, stejně to má i on se mnou. O všem se radíme a probíráme, co zvládneme a co ne... Zatím to takhle zvládáme a to je důležité. Jak už jsem říkala, čím víc pracuji, tím víc platí, že veškerý volný čas patří rodině. Holky mne potřebují a já si stejně asi jako mnoho jiných rodičů říkám, jak dlouho ještě budu mít to privilegium být jim tak blízko a pomáhat jim v cestě životem.

Za 4 roky vám bude 50, na což vůbec nevypadáte. Máte nějaký recept na mladistvý vzhled?

Za tři roky a tři měsíce... Já to nějak neřeším. Věk je jen číslo. Důležité je, jestli jste v životě spokojení, jestli žijete naplněný život, obklopeni těmi, co milujete... Možná to zní jako klišé, ale já to tak mám. Starám se samozřejmě pečlivě o svou pleť a vlasy, vyžaduje to moje práce. A snažím se maximálně zdravě jíst a hýbat se, ale to je vše. Ostatní je stav duše. Žena může mít vrásky a nějaké to kilo navíc a přitom, když se na vás usměje, vyjde slunce. No není to tak? Že určitě někoho takového znáte…?

Máte srbského manžela, plánujete letos vycestovat na dovolenou například právě na Balkán, když to situace dovolí?

My máme na jihu hodně příbuzných a ještě víc kamarádů, kteří nám teď hodně chybí. Samozřejmě plánujeme léto strávit v Chorvatsku, kde máme zázemí a naše milované olivovníky, ze kterých lisujeme olej. Jak to vypadá, snad se nám to podaří.

Pocházíte z hudební rodiny. Jaký máte vy osobně vztah k hudbě? Hrajete na nějaký nástroj?

To je otázka na celý nový rozhovor. Zkusím zkrátit... Odmalička jsem k hudbě byla vedená. Vyrůstala jsem na koncertních pódiích a divadelních jevištích, když rodiče neměli hlídání. Narodila jsem se jim, když studovali na konzervatoři, byť oba už po maturitě. Už jako malá holčička jsem osahávala hudební nástroje v orchestru, kde máma hrála na housle a hudebníci mne učili, jak se na ně hraje. Později jsem chodila na balet, do hudebky na klavír a hudební nauku a pak ještě na zpěv do sboru a později na sólový zpěv. To vše pak vyvrcholilo studiem herectví a nakonec se ze mne stala moderátorka. Takový životopis v kostce.

Bojujete někdy s prokrastinací, nebo jste spíše typ člověka, který má rád věci rychle hotové?

Radši to mám hned hotové. Jsem vlastně tak „zapřáhnutá“, že kdybych věci neřešila hned, tak by se mi tak nahromadily, že už bych měla problém to zvládnout.

Máte nějaký profesní sen, který byste si v budoucnu ještě ráda splnila?

Moje sny se vážou k mým dcerám. Chtěla bych je vidět šťastné, ve vybraných profesích a mezi spoustou dobrých kamarádů. Co se týká mé profese, pokorně děkuji za všechno, co mne potkalo, i za to, co mne třeba ještě čeká. Dělat práci, co mne baví, považuji za velké štěstí a dar.

+ Další 2 fotografie