Trendy
válka na Ukrajině Survivor 2024 Iveta Bartošová Survivor 2024 - aktuálně

Miss Earth Tereza Fajksová o těhotenství s covidem: Vše začalo nevinným kašlem

Miss Earth Tereza Fajksová o těhotenství s covidem: Vše začalo nevinným kašlem
Zdroj: Archiv Terezy Fajksové
ROZHOVOR
Historicky první česká Miss Earth Tereza Fajksová, která je v osmém měsíci těhotenství s koronavirem, zachovává klid. Jak zvládá roli maminky a co ji naučil život na vesnici? To a další nám prozradila modelka v exkluzivním rozhovoru.

Terezo, nejprve vážně a aktuálně, neb můžete být inspirací pro mnoho žen... jak prožíváte těhotenství a onemocnění covid zároveň? Jistě to není jednoduchá situace a určitě v ní nejste sama....

Sama rozhodně nejsem, v tom máte pravdu. Ještě jsem se k tomuto tématu veřejně pořádně nevyjádřila a již mi psalo mnoho nastávajících maminek, že jsou ve stejné situaci a abych jim poradila, co mají dělat. Bohužel já opravdu nejsem kompetentní osoba. Jen mohu popsat svoje zkušenosti. Covid byl a stále je pro mě velký strašák, a to nejen kvůli mediálnímu masakru ze všech stran, který v lidech včetně mě vyvolává obavy. Celkově onemocnět v těhotenství jakoukoliv nemocí není nic moc. Ať je to kvůli strachu o dítě, tak kvůli omezení různých medikamentů proti bolesti.

Nastaly nějaké komplikace během vašeho onemocnění?

Naštěstí v mém případě nenastala žádná komplikace v podobě horeček jako u ostatních členů domácnosti. Vše začalo nevinným kašlem a pokračovalo bolestí hlavy, kloubů, suchostí v nosohltanu, pálením očí, nespavostí. Momentálně se mě drží jen trošku kašel. Ztratila jsem chuť a čich. Ale zvládám to. Jsem pod lékařským dohledem, hovořit o odborných tématech nemohu, to nechám na odbornících.

Jak zvládáte roli maminky, když jste celý život zvyklá být úspěšnou ženou?

Jsem zvyklá dělat vše, pro co se nadchnu, na 1000 %, což mateřství je. Nebudu říkat, že přerušit nebo dokonce vzdát se své práce, která mě velmi dobře živila a bavila, bylo něco jednoduchého, ale neměnila bych. I když jsem tomu před tím nevěřila, děti jsou opravdu smyslem života. Dokud nejsou v pubertě a nepošlou vás tam kde sluce nesvítí.

Jak těžké bylo opustit cestování po celém světě, poznávání nových lidí, míst a kultur, žít život na "červeném koberci" plných večírků, tance, plesů a jídla?

V pohodě, vůbec nemám společenskou deprivaci. Sledovat tento život z gauče v teplácích s kousky oběda na tričku má také něco do sebe.

Co je pro váš životním úspěchem?

Šťastné a zdravé děti.

Dlouhá léta jste považována za symbol krásy, léta jdou, a tak by nás zajímalo, jak bojujete s časem?

Jednoduše. Díky každodennímu shonu nemám čas se na sebe dívat do zrcadla. Takže v podstatě pořád žiju v roce 2019, než jsem porodila dceru. Ale má to něco do sebe. Alespoň nejsem tak sebestředná a nehledám na sobě každou vrásku nebo chybu. Prostě není čas. Teď jsem ráda, že si stihnu ráno umýt obličej a nesplést si dětský zásyp s krémem pod oči. To by nebylo dobré.

Váš muž se dříve věnoval basketbalu, vy sama jste hrála vrcholově volejbal. Může to být výhoda ve vzájemném chápání se?

Můj muž kdysi hrával basketbal v podstatě jen tak, pro radost. Ale baví mě, jak z něj všichni dělají profesionálního sportovce. Každopádně to nic nemění na věci, že oba dva jsme sportovně založení, což je jedna z věcí, která nás spojuje a velmi často také rozděluje. Přítel je v jakémkoliv sportu velký rival a rád vyhrává. Dokonce i v mém odvětví. Tak si představte, jak u nás vypadá "rodinný zápas".

Jste z malé vesničky u Brna a poznala jste velký svět, co vás to naučilo, co vám to vzalo?

Naučilo mě to vážit si maličkostí, radovat se z okamžiků, které ostatním přijdou jako samozřejmost, a uvědomit si, že česká kuchyně je nejlepší na světě. Také to, že geografická poloha Česka je skvělá. Díky bohu, že máme louky, lesy, pole, řeky, jezera, oproti některým zemím čerstvý vzduch, nemáme tornáda, tajfuny, tsunami, tropické nemoci. Máme pitnou vodu i na záchodě, elektřinu a dostupnost jídla. Vzalo mi to tak maximálně pár prášků černého uhlí a endiaronu z mojí lékárničky. Na vše, i to špatné, vzpomínám s láskou a respektem.

Co byste popřála lidem, kteří padají do depresí a nemají energii jít dál?

Pokud je to lehká deprese, podívat se na komedii, vyjít ven na čerstvý vzduch, sledovat život kolem sebe a říct si, že ať děláte, co děláte, svět se stále točí a tohle období jednou skončí. Pokud mohou, aby se sbalili a odcestovali někam k moři. Nejlépe do asijských zemí. Aby viděli, jak i abnormálně chudí lidé, kteří nic nemají, umí být šťastní, a navíc změna klimatu rozhodně prospěje.

Pokud je to těžká deprese, která je diagnostikována jako nemoc, aby navštívili odbornou pomoc, protože si nejsem jistá, jestli v tomto případě čerstvý vzduch a změna místa pomohou.

Související články

Další články