Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Horoskop Zábava Výměna manželek Kokain v Česku

Nejnovější kauzy

Kdo poznal muže z Jamajky, nechce už jinak: Češka žijící na ostrově popsala, proč to tam ženy tak moc baví

Příběh z Jamajky vás velmi zaujal.
+ Dalších 18 fotografií
Pětadvacetiletá Češka Kristýna Trnečková žila život obyčejné Češky. Pak ale odjela na Jamajku a našla muže svých snů. Redakci eXtra.cz paní Kristýna popsala, co ji na něm tak moc dostalo. Co nám o jamajské lásce pověděla:

Když se jakákoliv žena ocitne na Jamajce, stává se z ní automaticky v podstatě Miss World. Tolik pozornosti od mužů, jako na tomto ostrově se málokde zažije a každé to samozřejmě neskutečně zvedá sebevědomí. V Evropě si spousty žen třeba nikdo ani nevšimne a na Jamajce by se mohly třikrát za den vdávat. A úplně nejvíc pozornosti tam získají, když jsou krev a mlíko.

Pokud takovému na ostrově podlehnete a budete chtít i vztah, je třeba ve většině případech počítat bohužel i s tím, že málokterý bude opravdu věrný, i když bude tvrdit pravý opak. Protože tak, jako sbalil vás, sbalil i dalších x turistek před vámi a stejně tak i po vás. Mají neuvěřitelnou schopnost vás naprosto ovládnout a snadno jim podlehnete.

Tahají z vás potom peníze, užívají si sexu, nesou se jak pyšní pávi po ulici, když vedou za ruku bělošku a čekají na vhodnou chvíli, kdy ji požádají o ruku, aby dostali víza a zmizeli tak z ostrova. Každá se potom samozřejmě rozplyne, je těžce zamilovaná a někdy neváhá opustit i dlouholetého přítele či manžela za vidinou romantické exotické lásky. A mimochodem, když jsem dělala menší průzkum, tak mi většina žen řekla, že když jednou okusily, jaké to je, mít černocha, tak už nic jiného nechtěly. Myslím, že všichni mimo jiné víme, kvůli čemu…

Monogamii na Jamajce nečekejte

Ale aby to nevypadalo, že jim pouze křivdím, tak musím říct, že jim tohle nemůže nikdo vyčítat. Je to taková kultura, jsou tak vychovaní, je to pro ně naprosto normální a holt je třeba se smířit s tím, že jakmile jednou takového muže máte, tak se s tím budete muset vypořádat. Monogamii na ostrově rozhodně nečekejte. A žena, která si může být jistá, že její jamajský muž takový není, vyhrála něco jako jackpot.

Já osobně na černochy nikdy nebyla. Vždycky se mi líbili světlovlasí muži s modrýma očima, a tak pro mě bylo opravdu snadné komukoliv na ostrově odolat. Ačkoliv jsem se tam s pár muži seznámila, vždy jsem vše udržovala pouze přátelské a jakékoliv úlety jsem si odpouštěla, nelákalo mě to.

Jednoho dne jsme vyrazili na výlet k vodopádům, kde mě nečekaně naprosto uchvátil jeden z plavčíků. Samotnou mě to zaskočilo, ale představte si dvoumetrového namakaného Jamajčana, asi málokterá by kolem něj bez povšimnutí prošla.

Najednou jsem periferně viděla, jak ke mně někdo jde a slyším: „Hi!“ Otočila jsem se a koukala se přímo na toho plavčíka, který mě tak zaujal. Začal se mě ptát, proč tam jsem sama, jestli je vše v pořádku, že vypadám smutně. Koktavě jsem ze sebe vymáčkla, že akorát čekám na mamku, že smutná nejsem, jen mi není moc dobře, jelikož jsem celou dovolenou strávila na antibiotikách. Dali jsme se do řeči, představil se mi jako Jay a byl to oficiálně první muž na Jamajce, který se mi opravdu líbil. Ale v Čechách jsem měla přítele, takže mě ani nenapadlo se do něčeho pouštět. Když jsme poté odcházeli, tak na mě vyjeknul, že to jako jen tak odejdu a nedám mu telefonní číslo? Začala jsem se smát (fakt mě to ani nenapadlo, jak jsem byla mimo) a řekla jsem mu, ať mi dá to jeho, že se mu když tak ozvu. Samozřejmě jsem se ozvala.

Občas jsme si potom napsali a moc se mi líbilo, že nebyl jako ostatní Jamajčani, kteří vás hned nabalují, otravují, říkají vám, jak vás milují, byl to prostě gentleman. Když jsem se potom na Jamajku přestěhovala a s přítelem jsme se rozešli, rozhodla jsem se, že Jaye pojedu navštívit. Dodnes nezapomenu na ten jeho výraz, když jsem mu oznámila, že už nejsem jen na dovolené.

Začali jsme se scházet a hned první rande bylo jak z filmu. Celou noc jsme strávili na pláži, smáli se, koupali se v moři. A tak to vše začalo. Vznikla z toho jamajská láska a trávili jsme spolu všechny možné volné chvilky, které šly. Dostal mě vlastně tím, jak moc jiný oproti ostatním byl. Rozhodně se nesápal po vízech ani penězích, jako to většina místních dělá. Z Jamajky nikdy odcházet nechtěl, maximálně tak cestovat, ale zase se vracet. A to i přes to, že přežíval z ničeho.

Nicméně tam samozřejmě trhliny byly.

Žádná žena, která se pustí do vztahu s Jamajčanem to nebude mít snadné. Jejich mentalita a tedy i přemýšlení je totálně odlišné od toho našeho. Hodnoty mají nastavené někde jinde a to, co je normální pro ně, je šílené pro nás a to, co je normální pro nás, je zase nepochopitelné pro ně (až na zlaté výjimky, ale takoví žijí x let mimo Jamajku).

Takže když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, bylo mi hned jasné, že i když tu on jako táta bude, tak se budu muset o vše finančně postarat sama. Celkově na Jamajce platí to, že jsou všichni velice fixovaní na matky. A víte proč? Protože 90 % otců se prostě nestará. Matky svých dětí často opouštějí a nechávají je na vše samotné a pokud je neopustí, tak je to i tak finančně opravdu náročné. A vyžít z pěti tisíc korun měsíčně pro celou rodinu? Do toho žádná žena zvyklá na hezký život nepůjde. Je to tam normální, nikdo se nad tím nepozastaví. Mámy jsou tam tedy totálně svaté a pro mnoho mužů důležitější než vlastní děti a rodina. Jen mi přijde nešťastné to, že synové to vše vidí a potom to dělají také. Je to jako začarovaný kruh.

A přesně z tohoto důvodu, když mi začalo být jasné, že po Jayovi nemůžu ani nic chtít, jsem musela jednat. Proto jsem začala dělat vše pro to, abych mohla pracovat a starat se o malého a vydělávat dostatek peněz na vše, co bude potřeba.

Proto jsem také oslovila hithit.com, abych mohla postavit domeček na pláži pro své turisty, a tím posunout svou agenturu zase dál. Život s Jamajčanem určitě snadný není. A i když se o našeho chlapečka chce starat a pomáhat mi s hlídáním, když nebude zrovna v práci, asi si umíte představit, že to i tak bude velice náročné. Ale věřím, že se vše děje z nějakého důvodu a že vše zlé je pro něco dobré. Jaké si to uděláme, takové to máme a nezbývá už nic jiného, než se s tím vším poprat.

Mohlo by vás zajímat

Další články