Karla z Ulice Markéta Stehlíková: Práce s dětmi je vysilující, adopci si nedokážu představit

Karle se v posledním půl roce obrátil život doslova o 180 stupňů. Z nezávislé policistky z Ulice se stala dvojnásobná maminka a vdaná paní. Jaký názor má na nový životní styl své postavy sympatická herečka Markéta Stehlíková

• Karla se za poslední rok proměnila z drsné policistky na mamku od dětí. Hraje se vám teď Karlina postava lépe?

Je to trochu jiné hraní – z policistky matkou mávnutím kouzelného proutku, to se opravdu hraje jinak. Rodina Karly se rozrostla a ona musí najednou zvládnout dvě děti, jedno z toho úplně maličké. Takže abych byla upřímná, možná se mi lépe hrála ta emancipovaná pracující žena. Ale je asi pochopitelné, že postavy se musí někam vyvíjet – je to jako v životě.

• Žena se po narození dítěte většinou změní. V čem konkrétně se změnila Karla?

Pistoli nechala na služebně, odznak v šuplíku a místo toho řeší zcela běžné starosti a radosti spojené s manželstvím a dvěma dětmi. Brek, smích, radost, pláč, euforii, vyčerpání... Místo případů teď hledá doma pleny a zásyp na zadek. Ale o tom život je, nejen v Ulici, ale i ten skutečný. Proto věřím, že tuto změnu budou mít diváci rádi. Spousta žen se v tom určitě najde.

Myslím, že na jednu stranu Karlu nová role naplňuje, jenže zároveň se potřebuje realizovat někde jinde, pracovat. Takže za mě je otázka, jak se s tímhle popere. Nicméně teď přemýšlím, že možná mluvím víc o své zkušenosti než o Karle. Uvidíme v jarní sezóně, jestli to máme podobný.

• Říká se, že natáčení s dětmi a se zvířaty je náročné. Vy máte teď na place rovnou dvě děti a jedno z nich je miminko. Jak vám to jde?

Někdy si připadám jako na horské dráze. Je to jízda. A to musím zdůraznit, že máme velké štěstí na našeho malého hereckého kolegu Vojtíška (Felix Šrámek). Ale když jsem ho dostala poprvé do ruky, musela jsem pořád po očku pozorovat jeho maminku, jestli něco nedělám špatně. Jestli je se vším v pohodě. Zapomínala jsem text, nebyla jsem schopná říct repliku.

Přiznávám, že to mě trochu vykolejilo. Práce s dětmi je svým způsobem vysilující, unavující a dialog stojí rozhodně víc energie. Ale už je to lepší a sžíváme se. Možná tak jako rodina v běžném životě.



ulice

Povánoční turbulence v Ulici: Romance zralého věku, alkoholový pád na dno a starost o rodinu

• Dovedete si představit, že byste dítě adoptovala?

Ne. Nedovedu. Naprosto obdivuji lidi, kteří tohle dokáží udělat, a především dát adoptovaným dětem přesně to, co potřebují. Pro mě bylo celkem náročné i to stát se dobrou macechou pro partnerovy dcery. Moje rodina je teď vlastně velká a možná proto tyhle myšlenky ani nemám.

• Atmosféra ve vaší seriálové rodině se po narození malého Karlíčka vyhrotí. Myslíte, že je to běžný fenomén dnešní doby? A čím myslíte, že by to mohlo být?

Musím říct, že tomu, co se děje Karle po porodu, jsem velmi rozuměla. V čerstvé mámě se totiž odehraje ohromná spousta věcí a hormony explodují. Je unavená, nevyspalá a podrážděná. Pak se snadno stane, že úplně zapomene na toho chlápka, který má to dítě s ní. Najednou je tam miminko, které všechno změní.

Člověk pak ve vztahu nedává věci, které by asi normálně zvládal. Chce to velkou míru trpělivosti a tolerance u obou. A to platí nejen v seriálu, ale i v životě.

• V seriálu vás teď čeká stěhování. Co na to říkáte?

Těším se. A upřímně nejvíc na to, že to nemusím stěhovat já. (smích) Protože jak všichni víme a jak se říká, někdy je lepší vyhořet než se stěhovat. Už jsem se tam byla podívat a musím přiznat, že když jsem byt viděla, byla jsem nadšená a šťastná. Je skvělý! Diváci se mají na co těšit.


+ Další 4 fotografie

+ Další 4 fotografie

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní