Jan Koller otevřeně: O šikaně ve Spartě, největší fotbalové bolesti i novém dokumentu

Jaké pocity se vám honily hlavou, když jste dokument poprvé viděl?

Člověk si tak nějak projel ten svůj dosavadní život od dětství a uvědomil jsem si pořádně, co jsem dokázal a že jsem si splnil svůj sen.

Dojalo vás to?

Samozřejmě. Sice jsem to viděl jen jednou, byla to víceméně pracovní verze, protože tu finální si šetřím na slavnostní premiéru, ale byly tam momenty, které mě dojaly a u nichž slzička přece jen ukápla.

Můžete vypíchnout nějaký pro vás nejdojemnější moment?

Bylo toho víc. Nejvíc mě asi dojalo to, jak pan Tichý vzpomínal na dobu, kdy se mě snažil dostat do Sparty, nebo třeba když Tomasz Radzinski mluvil o tom, jak jsme spolu váleli v Anderlechtu.

V dokumentu vás Radzinski a další hvězdy českého i zahraničního fotbalu chválí. Jak se to poslouchá?

Moc si toho vážím, že jsem měl takové parťáky, po jejichž boku jsem vyrůstal, a ještě víc si cením toho, že jsme zůstali kamarády. S většinou lidí, kteří v dokumentu mluví, se vídáme dodnes, a to někteří žijí v Kanadě nebo Brazílii.

Fotbal

Jan Koller o svém mládí: Život jsem si prožil a propil, až pak jsem hrál fotbal

Je až neuvěřitelné, kolik známých jmen v dokumentu hovoří. Bylo těžké je všechny odchytit?

Bylo to hodně náročné, protože jsme vesměs natáčeli během covidu, takže nás limitovaly nejrůznější restrikce a bylo těžké ty lidi dohnat. Ale vážím si třeba Dedého, který žije v Brazílii, a i tak si udělal čas a dorazil do Dortmundu. Stejně tak Pavel Nedvěd dorazil kvůli natáčení do Čech nebo Radzinski z Kanady do Belgie. Klukům patří fakt velký dík, že si našli čas.

Je někdo, koho se nepodařilo sehnat a kdo vám tam chyběl?

Bohužel mi tam dva lidi chyběli. Matthias Sammer, můj bývalý kouč z Dortmundu, toho jsme vůbec nedohnali, a pak pan Karel Brückner, se kterým jsme byli dvakrát domluvení, ale zrušilo se to kvůli jeho zdravotním a rodinným komplikacím. Pak už se to nestačilo dotočit, ale věřím, že dorazí alespoň na premiéru.

V dokumentu mimo jiné mluví vaše přítelkyně Zuzana, naopak chybí vaše bývalá manželka Hedvika. Oslovil jste i ji?

Ano, byla také oslovena, ale bohužel nechtěla mluvit.

Váš příběh je skutečně pohádkou, která by zasloužila kromě dokumentu i umělecký hraný film. Dostal jste už nějakou nabídku?

Bylo by to hezké, ale to zatím ne. Nicméně po kinech půjde film na Netflix, tak třeba přijde nějaká nabídka od nich, ale o tom jsem vůbec neuvažoval. Budu především rád, pokud se dokument bude líbit lidem v České republice.

Když jste viděl nejvýraznější momenty vaší kariéry, nezastesklo se vám po vrcholném fotbale?

To ne, já jsem prožil krásnou kariéru, na poměry, v jakých podmínkách jsem začínal, byla i úspěšná. Nic ale netrvá věčně a nyní mám před sebou jinou cestu. Stále na fotbal rád koukám, amatérsky ho i hraju, ale že by se mi stýskalo a koukal bych do minulosti, to ne.

Ve své kariéře jste dosáhl řady úspěchů, máte titul se Spartou, Anderlechtem i Dortmundem, zahrál jste si na mistrovství Evropy i světa, doposud jste nejlepším střelcem národního týmu. Je ale nějaký moment, kterého zpětně litujete?

Nejsem typ, který by se něčím sžíral, ale pokud bych měl jmenovat jednu fotbalovou bolest, které je mi dodnes líto, pak je to Euro v Portugalsku v roce 2004. Tehdy jsme měli skvělý tým, hráli jsme náš nejlepší fotbal, což jsme předvedli v zápase s Nizozemskem, kdy jsme z 0:2 otočili na výsledek 3:2. Nakonec jsme ale prohráli s Řeky, kde jsem neproměnil šanci, kterou bych normálně dal. To je moment, který jsem nikdy z hlavy úplně nedostal, ten šampionát jsme měli vyhrát.

Fotbal stále hrajete, už ale jako amatér ve Smetanově Lhotě. Jak na vás reagují soupeři, když proti nim nastoupí legendární Dino, před kterým se třásla obrana Madridu či Nizozemska?

U nás je to už v pohodě, hraju tam desátou sezónu a kluci si na mě zvykli. Navíc co si budeme povídat, s každým dalším rokem už je ta forma horší a těm mladým moc nestačím. Proto si občas chodím odpočinout do branky, kde nemusím nikoho nahánět.

rozvod

Čau lásko: Legendární hlavičkář Jan Koller a žhavá Hedvika jsou oficiálně rozvedeni

Trochu odbočíme, ale vraťme se k momentu, kdy v dokumentu hovoříte o tom, že vás starší hráči v čele se sparťanskou legendou Horstem Sieglem na Letné šikanovali. Siegl mimo jiné říkal, že si myslí, že to je normální a v pořádku. Souhlasíte s ním?

Tehdy mi to jako normální rozhodně nepřipadalo, ale nakonec musím uznat, že mě to do další kariéry posílilo. Tenkrát jsem to nebral dobře, těžko jsem to snášel, ale s odstupem času mi to přece jen něco dalo a takový ten tvrdší přístup by neškodil ani některým současným mladým hráčům.

Vyříkal jste si to se Sieglem?

Jo, s odstupem času jsme si to vyříkali. Jsme spolu v pohodě, chodíme spolu na hokej, občas hraju v jeho týmu, takže nějaká zlá krev je už dávno pryč.

Bylo o této pasáži, tedy konkrétně o šikaně, těžké mluvit?

Už jsem se do toho jednou se vším všudy pustil, a tak jsem se vyzpovídal tak, jak jsem to tehdy cítil. Říkám věci tak, jak jsou, jak je vnímám, a nemám s tím problém, takže mi to nedělalo ani potíže před kamerou. Sigi i Petr Kouba také dostali možnost se vyjádřit a také jim to nevadilo. Myslím, že to bylo férové.

Myslíte, že se podobné věci, kdy starší mazáci a oblíbenci fanoušků žárlí na mladší spoluhráče a dávají jim to takříkajíc sežrat, stále v profesionálním fotbalu dějí?

To nedokážu říct, já sám jsem to už jinde než ve Spartě nikdy nezažil. Umím si ale představit, že v té dřívější době to bývalo horší, věřím, že teď už se to tolik neděje, už jen proto, že to není v zájmu nikoho a vedení by to nedovolilo.

Ve Spartě vás právě kvůli onomu tlaku starších spoluhráčů a fanoušků nechtěli. Berete váš následný úspěch, kdy jste se stal jedním z nejlepších útočníků Evropy, jako satisfakci?

Hnalo mě to dál a přiznám se, že to bylo zadostiučinění. Byl jsem rád, že jsem se takhle prosadil, ale že bych se pak těm lidem, kteří mi házeli klacky pod nohy, nějak vysmíval, to určitě ne.

Sport

GLOSA: Kuchtův příchod do Sparty jako vztyčený prostředníček Slavii? Zatím spíš střela do vlastní nohy

Byl jste součástí jedné z nejúspěšnějších generací Sparty. V současnosti ale vidíme úplně jinou Spartu, která má problémy se dostat se do evropských pohárů či získat titul. Jak se vám tato mizérie sleduje?

Samozřejmě to není příjemné. Sparta posledních pár let tápe a já věřil, že tuto sezónu se to změní. Měl jsem zprávy o tom, že příprava pod trenérem Brianem Priskem byla opravdu kvalitní, ale bohužel ty výsledky zatím nejsou a jsou zase pod tlakem. Už nyní je jasné, že ta sezóna bude zase těžká, ale věřím, že se z toho tým psychicky dostane, že budou úspěšní.

Spartu "zdobí" nelichotivě vysoký počet trenérů, které za poslední roky vystřídala. Věříte, že si Priske svůj post udrží?

Myslím, že je to kvalitní trenér, ale je tam chvilku, potřebuje čas. Pokud ho dostane, věřím, že udělají nějaké dobré zápasy, zvedne se jim sebevědomí a začnou hrát líp. I my fanoušci už to potřebujeme.

+ Další 4 fotografie