Jak šel čas na Barrandově aneb Kapka historie z největších filmových ateliérů v Česku

Jak to vše začalo

V roce 1921 založil Miloš Havel akciovou společnost A-B, jež byla spojením několika distribučních společností. Krátce poté jeho bratr Václav dostal nápad, že vystaví blok rezidencí 5 kilometrů za Prahou. Miloš dodal, že by chtěl k tomuto bloku připojit filmové ateliéry včetně podpůrných budov. Jako místo pro tyto bloky byl vybrán Barrandov. Stavba bylo postavena na základě návrhů architekta Maxe Urbana. Stavba započala 28. listopadu 1931. Budova měla obsahovat technické zázemí, sklad rekvizit, místo pro ubytování herců, ale také restaurační zařízení. Dále se v budově nacházely laboratoře, dílny a projekční síně. V době svého vzniku Barrandovské ateliéry patřily k nejmodernějším na celém světě.

Pouhých 14 měsíců po zahájení stavby zde byl natočen první film Vražda v Ostrovní ulici. Objem vyráběných filmů bleskově narostl. Ateliéry měly stálých 300 zaměstnanců a produkovaly téměř 80 filmů ročně. Od té doby padl pražský kopeček do oka i zahraničním producentům. V roce 1939 prostory Barrandovských ateliérů zabíraly bezmála 45 tisíc metrů čtverečních.

Doba protektorátu

Den po vpádu nacistů do Československa se ateliérů pokoušeli zmocnit českoslovenští fašisté. Tento plán však nevyšel a nacisté zvolili cestu "menšího" zla a vyhlásili postupnou arizaci českých filmových podniků a kin a žádali o propuštění všech židovských zaměstnanců včetně herců. Ani s tímto plánem čeští fašisti neuspěli. Miloš Havel byl následně donucen prodat svůj většinový podíl německé správě.

Na valné hromadě A-B Barrandov 21. 11. 1941 navrhl ředitel Karl Schulz změnu názvu společnosti na Prag-Film, Aktiengesellschaft, což bylo schváleno 10. 2. 1942 a společnost byla zařazena do filmového koncernu UFA. V ateliérech se natáčely filmy české i německé. České filmy se tematicky vyhýbaly událostem doby a převažovaly historické náměty, případně komedie a jednoduché příběhy. Během doby protektorátu se Barrandovské studio rovnalo studiím například v Berlíně nebo Mnichově. Proto dodnes některé německé filmy jsou točeny právě na Barrandově.

Po druhé světová válce

Po druhé světové válce 11. 8. 1945 podepsal prezident Edvard Beneš Dekret o zestátnění československého filmu, který vstoupil v platnost v srpnu 1945. Zároveň začaly zasedat disciplinární rady filmových pracovníků, které se zabývaly prověřováním činností filmařů za protektorátu. Důsledkem těchto rad bylo, že řada zaměstnanců Barrandova tak dostala zákaz činnosti na několik měsíců, někteří dokonce doživotní. Studia zůstala pod vlastnictvím státu až do roku 1991. Administrativně spadala pod podnik s názvem Československý státní film. Během tohoto období byly na Barrandově vystavěny filmové laboratoře, trikové studio, vodní nádrž pro natáčení podvodních záběru a řada dalších inovativních prostor.

Současnost

Krátce po sametové revoluci v roce 1989 bylo Studio Barrandov privatizováno. Stát totiž přestal poskytovat podporu pro českou filmovou tvorbu. Studia se s touto změnou, tedy volnotržním prostředím, velice těžce potýkala. Kolem roku 2000 se dokonce jednalo o tom, že by filmové studio Barrandov bylo zavřeno.

Změna nastala koncem 90. let, kdy se na původně rezidenční blok na Barrandově upřely zraky zahraničních, zejména amerických filmových produkci a jeho služeb. I televizní studia začala více využívat Barrandovských ateliérů. Na Barrandově teď sídlí TV Nova a od začátku roku 2009 odsud vysílá i televizní stanice Barrandov TV, který byla se studii přímo vlastnicky propojena. Majoritním vlastníkem společnosti je od září 2012 firma Moravia Steel, a. s.

V současné době barrandovská studia nabízejí kompletní služby, které zahrnují vše, co je spojeno s filmovým natáčením. V prosinci 2006 zde bylo navíc otevřeno velké studio MAX. 5. května 2016 sdělil ředitel ateliérů Petr Tichý, že areál čekají velké investice do zázemí. Tato investice by mohla dosáhnout téměř sta milionů korun.

Jedno století, tisíc jmen, stovky filmů

Barrandov za svou téměř staletou funkci dost ovlivnil filmový svět. Ať už ten světový, tak nejvíce ten český. Z této továrny vyšlo několik desítek filmů, které tvoří naši kulturu. Mohli bychom vyjmenovat několik celovečerních kousků, na které kouká celá rodina, ale každý z nás ví, které filmy pocházejí právě z barrandovského kopečku. Už jen díky logu, které zdobí naše obrazovky na začátku snímku. I přes všechny komplikace a problémy, které ohrožovaly funkčnost ateliérů, si Barrandov zachoval svou tvář i dnes.