Hvězda filmu Hádkovi: Stydím se, jsem u hádání směšný, říká Jakub Prachař

Co vás přesvědčilo, abyste vzal roli ve filmu Hádkovi?

Nalákalo mě dlouholeté přátelství se Sandrou Novákovou a Vladimírem Moravcem. Pracovali jsme spolu na seriálech i filmu. Takže mě jednoznačně nalákaly předchozí pracovní zkušenosti i přátelské vztahy.

Film je především o hádání se. Souhlasíte?

Ano i ne. Film mi trochu připomíná první film o Homolkových, což je komedie i smutný film. Také se tam hodně hádají, a když se zrovna nehádají, jsou tam stejně pořád nějaké ruchy, působí to rozčilujícím dojmem. Na druhou stranu jsou tam i smutné a dojemné situace, stejně jako v tomto filmu. Není to tedy uhádané od začátku do konce, je ve filmu ale mluva, která je spoustě lidem vlastní a je to běžné, že se lidé opakovaně hádají a usmiřují.

Znáte ze svého života takové nekonečné hádky?

Bydleli jsme v paneláku v Libni, kde bylo v koupelně všechno slyšet, a když jsem strčil hlavu pod vodu, bylo to slyšet ještě víc. Poslouchal jsem tak sousedy. Občas se hádalo víc partají, ale to nebylo ono, to už bylo moc.

Vaše postava je klidnější, než jsou ti ostatní.

Jsem tam taková nárazná postava, tři jsou vychýlení a jeden to odráží. Já jsem vyfasoval roli toho jediného normálního, což je někdy škoda, že se v té roli nemůže člověk tak vyřádit. Moje role je možná nejnudnější, ale někdo to holt dělat musí.

galerie

Největší filmová bitka: Podívejte se, jak se Prachař a Čermák domlátili polštáři

Zkoušeli jste hádky dopředu?

Ano, během zkoušek bylo něco na papíře, pak se to rozvinulo a zapisovaly se naše hádky, které se poté do filmu dostaly, aby byly hádky přirozené.

Jak to probíhalo během natáčení? Vyhádali jste se během scény a pak už jste na sebe byli hodní?

Já jsem z hádek strašně vyčerpaný, stydím se, jsem u hádání směšný. A myslím, že hádky vyčerpávají každého. Když bylo u natáčení volno, všichni někam zalezli, aby měli chvíli klid. Navíc se scény opakovaly a bylo velmi těžké ty hádky oddělit, vědět, kdy se mám hádat roztomile a kdy ne. Někdy mi to přišlo monotónní, ale to bylo tím, že v natáčecích dnech to bylo všechno zhuštěné. Když jsem nakonec film viděl, dává smysl, hádky gradují a jsou různé.

Recenze

RECENZE: Komedie Hádkovi staví společnosti nepříjemné zrcadlo. A ne jen jedno

Prožíváte emoce, i když se hádáte filmově?

Abych mohl co nejméně hrát a být přirozený, je dobré si co nejvíce navodit konkrétní situaci. Naučím se text, abych ho uměl automaticky, a pak se snažím celé situaci se poddat, nepřemýšlet, že je tam kamera, a ponořit se do emocí, aby mě to neslo samo. Myslím, že je to i vidět.

A jaká byla rvačka?

Rvačky nenávidím. Vím, že se to bude točit několikrát, aranžuje se to, zkouší, válíte se tam, nic se neříká. Nakonec ale tahle rvačka vyšla dobře. Točila se poslední den, protože na place pak vznikl takový nepořádek, že to by nikdo neuklidil a bylo to strašně rychlé. Stává se mi, že když mám z některé scény obavy, je to nakonec daleko lepší, než jsem čekal. A to je případ i této rvačky. Bylo to rychlé a úderné.

Zkoušeli jste ji dopředu?

Ne, ne, taková rvačka se zkoušet nemusí. Příprava by byla na škodu, to je česká rvačka, to není americká rvačka.

vztahy

Sandeva a Prachař rozzářili červený koberec: Sara prozradila, jak pojali Vary

Kdo byl horší – vaše žena, nebo vaše švagrová?

Ony, když byly každá sama, tak to ještě šlo, dohromady byly hrozné obě stejně. Moje filmová manželka se v hádkách hrozně cyklila a představa, že něco takového prožívám v běžném životě, je strašná, musí to být neuvěřitelně vyčerpávající. Nechápu, že někdo takhle žije a každodenní hádky ho stojí tolik energie, kterou by mohl využít jinak. Třeba sekat dříví nebo dělat cokoli užitečnějšího než se dokola hádat.

Film Hádkovi uvádí do kin distribuční společnost Bontonfilm, které poskytl Prachař tento rozhovor.

+ Dalších 8 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní