Trendy
válka na Ukrajině Survivor 2024 Iveta Bartošová Survivor 2024 - aktuálně

Herec ze Sněženek Jan Antonín Duchoslav: Nejsem takovej hajzl. Jsem vlastně nesmělý, plachý koloušek

+ Dalších 11 fotografií
Herec, moderátor, podnikatel a majitel nejznámější patky ve střední Evropě Jan Antonín Duchoslav (55), kterého diváci znají především z filmu Sněženky a machři, přiznává, že dobu lamače dívčí srdcích už má za sebou. Co dalšího na sebe legendární Viki Cabadaj prásknul v pořadu Extra Host?

Někde jsem si přečetla, že jsi pravnuk českého spisovatele Aloise Jiráska, je to pravda?

Ano, a proto nepíšu.

Není to škoda?

Přečetla jsi Temno?

Musela jsem.

Já jsem totiž po něm asi podědil nějaký geny. Protože jsem velmi rozvláčný. Píšu dlouhá souvětí. A tak jsem jednoho dne dostal nápad, že bych třeba něco napsal. Ale vzdal jsem se toho ve prospěch vás, čtenářů. Protože číst po mně něco by bylo takový jako číst toho Jiráska.

No ale Tolkien na tom má založenou celou kariéru.

Ale Tolkien je čtivý. Jirásek přiznejme si moc ne. Jako já nezpochybňuji jeho historický význam. Ale kromě jeho Starých pověstí českých, který mi maminka četla jako pohádky před spaním, ty jeho příběhy jsou opravdu hodně rozvláčné. Vůbec nechci říct, že špatný. Já si ho velmi vážím, jsem hrdej na to, že jsem jeho potomek.

A předhazovali ti třeba někdy ve škole, že jsi jeho pravnuk, nebo to nikdo nevěděl? Nebo hlásil ses k tomu ty?

Ono to prasklo tak, že naše třídní učitelka na prvním stupni v rámci češtiny někde vyštrachala, že jsem Jiráskův pravnuk. Moje babička z tátovy strany byla rozená Jirásková, tedy jeho dcera. Učitelka to řekla jako zajímavost. Nikdo se do mě kvůli tomu nestrefoval, všichni to vzali jako fakt. Že by do mě někdo rejpal, tak to vůbec ne. Ono taky do Jiráska jako autora se těžko rejpe, on byl takový poměrně seriózní. Ale mám o něm nějaké historky.

Nepublikovatelné?

Ne, publikovatelný, což se relativně ví. Na měšťance třeba propadl z češtiny. Ale jen v pololetí, pak si to opravil. Je to takový paradox. Takže nelámejte hůl nad svými ratolestmi, když se něco nebude úplně dařit ve škole. Jirásek, Einstein... prostě čím horší známky, tím potom může být výsledek lepší.

Ale je tam taková krásná rodinná historka. Jak se prof. Tříška, akademický malíř, a můj dědeček Maxmilian Duchoslav, stavitel, dvořili dvěma dcerám pana profesora Jiráska (Františce a Magdaleně), protože z toho koukalo slušný věno. Magdalena byla trošku bláznivá, do té šel stavitel Duchoslav. A ten druhý šel do Františky. Děda přišel a říká, pane profesore, já bych si tu vaši dceru vzal. Když mi teda na Ořechovce postavíte dům s ateliérem a dáte mi doživotní apanáž. A pan profesor ho chtěl hnát svinským krokem. Akorát on říkal, víte, možná že by chtělo ještě doříct to bé. Někde vyštrachal, že ona je padlá dívka. Zapletla se s nějakým důstojníkem, otěhotněla a následoval potrat. V té době to byl dost velký škraloup na cti té dívky. Takže on to na ni vybalil, že to ví, a vzal si ji. Pan profesor mu postavil ten dům na Ořechovce s ateliérem a dal mu tu doživotní rentu.

Stamilionové dědictví

Aha, dobře, takže jsou v té rodině takhle pikantní věci. A ta vila na Ořechovce s tím ateliérem, není to to tvoje stamilionové dědictví?

No to jsou právě takový bleskosvody, protože stamilionový dědictví je samozřejmě úplná kravina. Vůbec jsem na to ani nereagoval. To nemá smysl.

Já jsem si někde přečetla, pokud by to někdo nevěděl, že Jan Antonín Duchoslav je milionář, má vilu na Ořechovce, nebo někde, a vlastně už nemusí pracovat. Já jsem si říkala, tak konečně někdo z mých kamarádů je milionář.

No, já jsem potenciální milionář, když je vydělám, tak je mít budu. Ne, tak pravda je taková, že tenhle dům, o kterém byla řeč, obýval pan profesor Tříška. Žije tam moje maminka a má to po něm, protože on ji hrozně miloval. Pan profesor byl na pěkné ženské a to moje maminka byla. Ten dům patří jí, nikoliv mně. Mohl bych ho pak teoreticky zdědit, ale na druhou stranu taky nemusel. Mámě může rupnout v kouli a dá to třeba nějaký nadaci a bude po dědictví.

Já žiji v domě po svém otci. A ten je v takovém stavu, že to je v podstatě danajský dar. Teď tam jako rozmýšlím, jak co udělat, uspořádat, aby to bylo k žití, protože ten dům je z roku 1924. Všechno je tam v podstatě původní, což je dost tristní situace.

No, když jsme u tvých představ, ty si spoustu věcí můžeš zrealizovat sám. Když jsme se domlouvali na natáčení, tak jsme tě zastihli někde na stavbě, kde jsi dělal elektřinu. Tohle je věc, která tě teď bokem živí?

No, ne úplně živí, to samozřejmě ne, ale řekněme, že si tím trošku přivydělávám. Chodím pomáhat partičce elektrikářů a dělám takový ty práce, na který mně stačí výuční list z Třetího patra. Takže se nemusíte bát, nezapojuji třeba rozvodové skříně. Kluci už mě pouštějí i na zásuvky i vypínače, když nezlobím.

Záporné role

Ty jsi zmínil Třetí patro a tvoje role byly převážně záporné. Já teda musím říct, že si z Třetího patra nejvíc pamatuji epizodu Hrdlička. Ta byla strašná, jak se ti s tím žilo?

No. Tak vzhledem k tomu, kolik mi bylo, tzn. 19 a byl jsem dost střevo, myslím tím myšlením, jaká tady byla situace, ten komunismus a no future vo všechno. Tak v podstatě já jsem s tím neměl velký problém. Navíc je to role. A já jsem vlastně jiný, nejsem takovej hajzl. Jsem vlastně nesmělý, plachý, takový koloušek.

Vždycky, když na mě holky dělají oči, tak já si toho ani nevšimnu. A furt se chovám jako gentleman. Místo toho, abych šel a zatáhl ji někam do křoví nebo něco. Tak jí otvírám dveře a vůbec si nevšimnu, že ona chce něco úplně jiného než otevřít dveře.

Já jsem zmiňovala tu zápornou postavu schválně, protože ty jsi byl vlastně jako exemplární případ odsouzen za šikanu na vojně na 10 měsíců nepodmíněně, co se tam stalo?

Šikanoval jsem podřízené. Není to nic k chlubení. Já jsem si to v té hlavě už úplně srovnal za ta léta, protože je to hodně dávno. Ale prostě systém tomu nahrával, vykřikoval, jak je proti šikaně, a přitom to jako tiše podporoval zevnitř. A já, protože jsem byl trošku hlupák, jsem tomu systému podlehl. Choval jsem se vlastně tak, jak ten systém napovídal, že se máš chovat. No a taky jsem za to zaplatil.

Tebe odsoudili na 10 měsíců nepodmíněně, ale po 19 dnech jsi byl propuštěn na amnestii v roce 1988.

To byla jenom klika. Od kamarádů z policejního prezidia jsem dostal informaci, že ta amnestie se nevztahuje na takzvaně násilné trestné činy, a oni, když mě odsuzovali, tak místo aby mě prostě normálně úplně v klidu odsoudili podle nějakého zákona proti šikaně, tak mi dali vydírání. Já jsem násilím ty podřízené nutil třeba při výcviku.

Aby cvičili, jo? Jsi hroznej hajzl.

Já už jsem si to nějak jako v té hlavě srovnal, ale jako nic pěknýho to nebylo, jsem pěknej idiot. Stalo se, stalo, život jde dál. Někteří na mě možná nevzpomínají dobře, někteří třeba zase jo, protože já jsem se na druhou stranu vždycky stavěl za ty, který jsem měl pod sebou. Což mi tam způsobilo spoustu komplikací, ale to je jiná historka.

Sněženky a machři

Sněženky a machři, existuje něco, na co se tě ještě nikdy nikdo nezeptal?

Nevím. Na tuhle otázku asi neumím odpovědět, protože těch dotazů byla hromada. Já si je ani všechny nepamatuju. Ale nevím, jestli je tam někde nějaký tajemství, myslím si, že ne.

A je něco, na co bys chtěl sám třeba jako odpovědět, co se týká tohohle filmu? Nebo je tam třeba role, kterou by sis býval zahrál radši?

Já myslím, že ne. Jsem spokojen s tím, jak to přišlo. Radek Brzobohatý mi to vysvětlil tak, že si mám vážit toho, jak to přišlo, že jsem hroznej klikař. Což teda musím přiznat, že vlastně ano, protože ten film dopadl myslím dobře, protože je oblíbený dodneška. Já to vnímám jako jakousi vlastně pochvalu za odvedenou práci.

A takové ty výkřiky: Zahrál si v jednom filmu a žije z toho dodneška... Za prvé to není úplně pravda, protože to nebyl jediný film, a za druhý, nad tím prostě můžu mávnout rukou, protože to je hodnocení zoufalce. Je to trošku jinak. Vlastně jsem strašně rád, že mě to potkalo tak, jak mě to potkalo, a jsem na to docela hrdej, myslím minimálně se za to nemusím stydět, za ty Sněženky.

Z tohoto filmu vznikla spousta hlášek. Pokřikují ještě pořád na tebe některé hlášky z filmu?

Ano, a mám dokonce několik veselých historek, protože když někdo na mě zařve Viki, ty máš ale péro, tak to může být vtipný, v nějaký situaci ovšem ne. Například když jsem v Itálii ve frontě a vedu své dva malé chlapečky (4 a 7), to už je spíš disgusting. Tak jsem se na toho chytráka otočil, řekl jsem mu a odkud to víte, to vám říkala vaše stará? Už nechtěl ani fotku.

Muž na mateřské

Zmínil jsi děti. Máš Antonína a Honzíka se svou bývalou ženou, která je právnička. Ty jsi vlastně s dětmi byl tak trošku na mateřské, viď?

No ne tak trošku, úplně. Byl jsem 5 let doma, občas jsem chodil do divadla, když se naskytlo nějaké natáčení. Vzhledem k tomu, jaký ona má režim jako právnička, může si organizovat ten čas poměrně dost svobodně, takže na tom jsme se vždycky dokázali dohodnout. Byla tam taková pragmatická úvaha. Řekli jsme si, proč bychom měli žít z mého platu a já si hrál na pána tvorstva, živitele rodiny, když ona vydělává víc, takže jsme se dohodli takhle. Vlastně to 5 let relativně fungovalo.

Většina mužů by s tímhle pořád ještě měla problém přiznat, že žena vydělává víc a oni by měli jít na mateřskou, a tobě to problém nedělalo.

Ne, v zásadě ne, no tak jako, proč by to měl být problém? Doba se mění a je potřeba změnit i to myšlení. Prostě dneska už ty ženský nepotřebují lovce, který půjde 2 dny krajinou, pak skolí jelena, tři dny ho bude táhnout zpátky do tábora, dneska si každá ženská dojde na roh do masny a koupí si to maso sama. Je potřeba s tímhletím nějak kalkulovat a začít nad těmi vztahy začít přemýšlet trošku jinak, takže nevidím důvod, proč by s tím měl mít někdo problém, já jsem s tím velký problém neměl.

Jsme herečtí kolegové, ale jsme také kolegové v moderátorské sekci, a ty si jednu dobu moderoval talkshow na televizi s Ivetou Bartošovou. Byl jsi fantastický, jak vzpomínáš na tuhle dobu, protože to bylo živé vysílání. A Iveta nebyla v nejlepší kondici, takže jsi to vlastně dost táhnul.

Počkej, to není úplně pravda. Byl jsem z toho hrozně nervózní, protože jsem předtím vlastně živé vysílání nikdy nedělal. Nicméně pak jsem se s tím nějak popasoval. Ohlasy na to nebyly špatný, tedy minimálně na ten můj výkon, co jsem mluvil se známými a kamarády. Iveta byla na začátku strašně dobrá. Ona to nějakým způsobem vzala vážně tu výzvu. Byla to výzva samozřejmě, že za tím byl obrovský kalkul od televize, jestli dokážou dostat Ivetu do Lucerny. Ten půlrok na to byl strašně málo času, jako pěvečtí odborníci a hudebníci říkali, že to není možný, že ona nedokáže do té doby zvládnout vycvičit hlas tak, aby utáhla koncert atd., ale všechno nasvědčovalo tomu, že se jí to opravdu podaří. A že možná pro odborníky ten koncert nebude nejlepší, ale své fanoušky by tím obrovsky potěšila. Jenomže tím, jak se ona osvobozovala od těch svých závislostí, tak se taky začala rovnat psychicky. A to Pepovi Rychtářovi nešlo pod vousy, protože on nad ní ztrácel kontrolu. Takže jednoho dne vzal takhle skleničku sektu a přišoupl ji k ní a řekl: Ivetko, napij se, to ti udělá dobře.

A poslal ji zpátky. Jak to dopadlo, víme. Jak jsem to řekl několikrát. On je morálně zodpovědný za její sebevraždu. Jednoznačně, nikdo ho ale nemůže odsoudit. Ale morálně je to jeho vina. On jí měl být oporou. A ne uzurpátorem, který ji ovládá.

Kdyby teď přišla moderátorská nabídka. Jakou show nebo jakou věc bys chtěl moderovat úplně nejradši? Kde by ses cítil dobře?

Ty jo. Vůbec by nebyly špatný medailonky pornohvězd. Ne, to si dělám legraci.

Počkej, teď tě vezmu za slovo, kdyby tahle nabídka přišla, šel bys do toho, kdyby sis to mohl zdramaturgovat a bylo by to hezký?

No musím říct, že to bych asi hodně váhal. Protože já jsem dlouho váhal, nebo ne dlouho, ale já jsem váhal i s tím moderovat tu show Ivety. Nebyl jsem si úplně jist tím celým konceptem. A pak jsem pochopil, že ta televize to myslí vážně. Takže jsem to vzal. A moderovat talkshow nebo medailonky, tak to bych asi hodně váhal, protože to téma je víc než kontroverzní. A bylo by asi pro některý lidi nepřekousnutelný. Vzhledem k tomu, kam já vlastně v současné době mířím, tzn. do sféry obchodu. Já jsem založil firmu a obchoduji. Ne s vodou, ale s velkými nádržemi na vodu, zastupuji tedy jednoho francouzského výrobce, který dělá elastický nádrže.

Tak bych si to musel hodně dobře rozmyslet, jestli takovouhle věc vzít nebo ne. Asi bych méně váhal, kdyby to bylo pro nějakou erotickou televizi. Ať mi někdo vyčítá, že moderuji takovouhle talkshow na erotický televizi, jak by se k tomu dostal jinak, než že na tu televizi kouká.

Související články

Další články

Nejnovější kauzy