Devadesátky: Měli jsme i 4 vraždy za den, říká tvůrce seriálu, který vyšetřoval Jonáka

Jak vzpomínáte na devadesátá léta?

Z osobního pohledu dobře, z pracovního je to složitější. Když jste uvnitř toho dění, ani nevnímáte, že se děje něco velkého nebo že je to skličující. Bral jsem to jako fakt. Chtěl jsem se dostat na vraždy, myslel jsem, že to tam takhle běží normálně, že tam takový tlak je a bude i dál. Následně, když jsem se stal vedoucím a vyprávěl jsem svým podřízeným, co se dělo v 90. letech, pomalu mi záviděli, protože jsme se dostávali k takovým případům, ke kterým se oni možná nikdy ani nedostanou. Během jediného roku jsme vyšetřovali případy, které současní policisté nepotkají během celé své kariéry. Jednalo se o přestřelky, výbuchy, vraždy na objednávku. Šlo o případy, které byly problematické, my jsme se učili za pochodu a byla to výborná škola. Tím ale nechci říci, že by se současní policisté se situací devadesátek nedokázali vypořádat. Určitě by to také zvládli.

Vražd od doby, kterou popisujete, rapidně ubylo a ve zprávách se mluví většinou o těch, které se stanou například v rodině. Objevují se stále nějaké vraždy na objednávku?

Doba se určitě zklidnila a vraždy na objednávku výrazně ubyly. Ale z posledních případů na Slovensku je vidět, že ne úplně.

Co se změnilo, že už tolik nedochází k vraždám na objednávku?

Podnikatelé si uvědomili, že je lepší platit dobrého advokáta než drahého zabijáka. Roli doufám také hraje dobrá práce policie. Každá objasněná a potrestaná vražda je jakýmsi apelem veřejnosti, že se vraždit nevyplácí. Což bylo i je mottem seriálu Případy prvního oddělení a tedy i Devadesátek.

Recenze

RECENZE: První epizoda Devadesátek vzdáleně připomíná české Narcos

Můžete říct, že atmosféra doby, kterou minisérie Devadesátky zachycuje, je autentická?

Tohle je seriál očima vyšetřovatele, jak policie vnímala devadesátá léta, tudíž z tohoto pohledu ano. Je to taková temná série, hodně specifická, ale to je tím, že vyprávíme o specifické době.

Je v Devadesátkách nějaká postava, do které jste otiskl svůj vlastní příběh vyšetřovatele prvního oddělení?

Určitě ne stoprocentně. Samozřejmě že se nabízí postava začínajícího vyšetřovatele Tomáše Kozáka, protože v té době, o které seriál vypráví, jsem i já byl v začátcích. V té fázi policejní tedy asi ano, ale potom tam má Tomáš Kozák vedlejší soukromou linku, se kterou bych se já určitě nechtěl plně ztotožňovat. (smích)

V seriálu můžeme vidět skutečné mafiány, například Ivana Jonáka nebo Františka Mrázka. Drží se události reality nebo jde spíše o fikci?

Do velké míry je to skutečně tak, jak to v reálu bylo. Samozřejmě některé postavy, zejména vyšetřovatelé, jsou fiktivní, ale s reálným základem. V průměru jsme řešili minimálně jednu vraždu týdně. I když se stávalo, že jsme měli i tři vraždy za den, rekord byly čtyři. Kdybychom tohle vměstnali do seriálu, divák by vůbec netušil, co se děje. Je to tedy velice zjednodušené, nicméně když jsem se na to celé díval, říkal jsem si, jaké jsme měli vlastně štěstí a že jsme si neuvědomovali, čeho jsme vlastně svědky a co všechno potkáváme.

ROZHOVOR

Divoké devadesátky: Živý medvěd, strašně chlastu a nahé dívky v Discolandu Sylvie

Konkrétně Jonákovi je věnována jedna epizoda. Vy jste jeho případ vyšetřoval, jak na tuto pravděpodobně nejkontroverznější postavu 90. let vzpomínáte?

Byl to jeden z mých prvních velkých případů, kdy jsme se já i celý tým museli vyrovnávat s velkým tlakem médií a veřejnosti. Zase díky tomu jsme získali takové zkušenosti, že nás další „mediální“ případy už nerozházely.

Jak na vás jako člověk působil?

Určitě to byl inteligentní a hlavně hodně podnikavý člověk. Vždyť dokázal vybudovat tehdy největší diskotéku v Praze, vlastně z ničeho, to klobouk dolů. Když jsme bavili z očí do očí, neměli jsme spolu žádný problém, vždycky jsme si to nějakým způsobem vyříkali. Je pravda, že na mou osobu napsal řadu stížností. Když jsme to pak spolu řešili, řekl mi, abych to tak nebral, že to byl takový vězeňský folklór. Osobní spor jsem s panem Jonákem neměl.

Hned v první epizodě je scéna, ve které vytváří nátlak na policistu a snaží se ho uplatit. Zažil jste od něj něco podobného?

Ne, ten tlak vytvářel na jiné policisty. Je prostě rozdíl mezi operativcem a vyšetřovatelem. Já jsem se s ním setkával při oficiálních úkonech, většinou u mě v kanceláři v přítomnosti dalších osob. Tlak jsem alespoň při počátečních úkonech v případu cítil spíše z jednání jeho obhájce.

Děti Ivana Jonáka dnes údajně nevěří, že jejich matku zabil právě on. Máte po těch letech i vy nějaké pochyby?

Jonák byl pravomocně odsouzený a já se na něj dívám jako na vinného, tudíž o tom nepochybuji. 

Více o seriálu Devadesátky ➔

+ Dalších 10 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní