Cudný Josef Abrhám: Na vrcholu slávy odmítl Národní divadlo. Nepomohl ani úplatek pro jeho kamaráda

Jan Kačer: Začátky s Josefem Abrhámem

Pane Kačere, jak jste se přesně poznali?

„Josefa jsem poznal, když nám bylo malinko přes dvacet, kvůli hlubokému obdivu k jeho práci ve filmu. Potom jsem měl vzácnou příležitost dávat dohromady soubor lidí pro Činoherní klub. To byla tehdy nebývalá šance, a i dnes by byla vzácností. A první člověk, který mě napadl, když jsme s režisérem Ladislavem Smočkem a Jaroslavem Vostrým (první umělecký šéf divadla – pozn. red.) dostali tuhle šanci vytvořit nové pomyslné divadlo, byl Josef Abrhám.

Tehdy byl jediný z nás známý. Ve svých prvních filmech byl neobyčejně půvabnej a jemnej. A dokonce si myslím, že jeho souhlas s tím, že půjde dělat divadlo s partou, která teprve vznikala, a celé to bylo zatím pouhou chimérou, snem, souvisel s tím, že Josef nebyl jenom romantik, ale že byl rozhodnutý velice vážně brát život do svých rukou.“

To od něj bylo odvážné, že?

„Činoherní klub je dnes legendární, ale tehdy to byl opravdu risk. Vždyť měl právě nabídku do Národního divadla a na Vinohrady. Po hlubokém zamyšlení se ale rozhodl, že ne, že to zkusí a že s námi půjde do našeho riskantního podniku.

Dokonce jsem s ním pak šel do Národního divadla, kde mě nikdo neznal. Přivedl mě k šéfovi, abych mu tam pomohl odmítnout angažmá. Ten na nás koukal s údivem a pak mi řekl: ‚Tak já vás do Národního vezmu taky.‘“

rozhovor

Jan Kačer exkluzivně pro eXtra.cz o přátelství s Abrhámem (†82): Byl pro mě bratr. A jak se doopravdy seznámil s Popelkou (†68)?

Vyhazov

Spolu jste tvořili velké divadlo, než jste se znelíbil a musel odejít…

„Byl jsem od souboru vyhozený. Přesunul jsem se do Ostravy. Byla to dálka a já si vůbec nedokázal představit, že bych byl bez Josefa. Ale pak jsem si tam přece jenom musel zvyknout. A stejně jsme se dál stýkali.

Práce tam byla krásná, kolikrát jsem ale zjišťoval, že i když tam byli jiní výborní herci, na některé role se mi hodí nejvíc zase jenom Josef…“

OBDIV

Dojemná slova syna Josefa Abrháma mladšího: Byl to skvělý otec, zapalte za něj svíčku

Josef Abrhám měl dar

Hodně se řeší to, že jako herec nepotřeboval používat velká gesta, že to uhrál svou osobností a civilním projevem.

„To neříkejte. Záměrně jsem nemluvil o jeho herectví. Velcí herci, jako byl on, tam není žádný rozdíl mezi jejich osobností a herectvím. Velikost jeho herectví byla v tom, že se stával tím, koho hrál. Dostal intenzivní talent od Pánaboha a vnímal člověka jako blízkého tvora. Viděl v něm vždy něco jako spřízněnou přátelskou bytost. Vyjadřoval svým herectvím postoj, jako kdyby si vás pozval na kafe a rozprávěl s vámi. Samozřejmě, velká gesta by uměl dělat a tvářit se všelijak, ale on si záměrně vybíral to, kde se dokázal do postavy vcítit.“

Vypráví se o tom, že byl dost stydlivý člověk. Poznal jste ho takového?

„Asi jste si toho všiml, ale velcí herci jsou většinou ostýchaví. I Josef Somr je stejný. Pak jsou někteří, kteří se veřejně hodně prezentují, jako byl Lanďák (Pavel Landovský – pozn. red.), ale v nitru jsou to také velmi citliví lidé, kteří si úzkostlivě chrání své soukromí. Neřekl bych, že Josef byl stydlivý, ale byl cudný. Byl to skvělý, báječný muž.“

Josef Abrhám zemřel v pondělí 16. května necelý rok po úmrtí své manželky Libuše Šafránkové, s níž dlouhá léta žil ve vile v pražských Záběhlicích. Po její smrti si ho vzal k sobě na Moravu syn Josef Abrhám mladší, který se rozhodl o otce postarat, jak před časem informoval web Sedmička. O Abrháma se na sklonku života starala i synova žena Ludmila, která je vášnivou zmrzlinářkou.

+ Dalších 13 fotografií