Čtyři roky od smrti Káji Saudka (†80): Vdova Johana promluvila o další bolestivé ztrátě

Paní Johanko, jak na manžela vzpomínáte? Už jste za ním byla posedět na hřbitově

„Na Káju samozřejmě vzpomínám každý den. Výročí je ale vždy speciální. Na Slavíně jsem byla včera. Bylo mi jasné, že za Kájou budou chodit lidi, tak jsem to tam zušlechtila. Nad jeho hrobem je břečťan, z kterého padá hrozně moc listí. Kdybych tam nešla den předem, lidé by mě ještě pomluvili. I když nemám hřbitovy ráda, tenhle ano. Mám tam dva své nejmilejší lidi na světě, kromě Káji i svého bratra, který mě opustil loni. Byl mladší, chytřejší a krásnější, osud mi ho ale bohužel vzal. Byl to právník a k tomu strojní inženýr a s Kájou spolu chodili cvičit a vzpírat. Byl to i atlet a volejbalista. Měli jsme skvělý vztah, o to víc mě to mrzí.“

Líbí se mi, že po smrti Káji Saudka nic na přilepšenou neprodáváte a naopak zachováváte jeho odkaz.

„O tátovo dílo se starají především děti, Berenika s Patrikem. Chceme, aby mělo řádnou péči a aby nás pořád někdo nebral na hůl.“

Vím, že v Tančícím domě probíhá hodně chválená výstava Káji Saudka.

„Je krásná a probíhá až do 25. září. Dostávám spoustu pozitivních ohlasů o tom, jak byl Kája geniální. To je pro mě obrovsky potěšující, že ho lidé stále berou a baví je. V září také vyjde v Albatrosu Lips Tullian 2, což bude taky pěkná publikace. Vypadá to také tak, že by ještě mělo vyjít něco dalšího, ale to je momentálně na scénáristech. Spousta kamarádů a spolupracovníků Káji totiž už umřela. Ale s některými dědici je kloudná spolupráce, tak uvidíme. Chystá se také pár věcí na příští rok včetně Oken vesmíru dokořán s Jiřím Grygarem.“

Soud

Říkala jste, že nechcete, aby vás stále někdo šidil. Určitě tím narážíte na soudní při ohledně díla svého muže Muriel, které mu podle vás před 50 lety někdo ukradl a nyní ho sběratel chtěl prodat skoro za šest milionů korun. První kolo jste vyhráli. Jak to vypadá nyní?

„Je další soud. Uvidíme, jak dopadne. S Muriel to ale pro mě byla velká satisfakce. Kája byl hodně nad věcí, ale ztráta Muriel ho mrzela. Bylo to jeho základní dílo, štvalo ho, že mu ho někdo sebral. Připadalo mi to jako hyenismus. Celý život dělám ve zdravotnictví a pomáhám lidem, je to pro mě o to smutnější, jak se lidé umí chovat. Muriel dotyční pánovi prodali v době, kdy sice ještě žil, ale mysleli si, že se už nemůže bránit.“

Pojďme trochu zavzpomínat. Měli jste s panem Saudkem nějaké své rituály?

„Než jsem šla do práce, Kája mě vzbudil, uvařil mi čaj i kafe, připravil mi koupelnu, v zimě horkou vodu, v létě chladil. A to dělám stejně doteď. Ráno vlezu na terasu, koukám do přírody, vzpomínám a piju čaj, který by mi dřív udělal Kája. Na zahradě máme mimochodem bezinku. Manžel říkal, že nám ji přinesl Pánbůh. I když jsem na ni alergická a je to potvora, nemohla bych to manželovi udělat a vykopat ji, i když zahradník mi už nabízel, že mě jí zbaví.“

Smutný odchod

A manželův ateliér, stále je funkční?

„Neustále ho zachovávám. Teď je ale prázdný kvůli tomu, že probíhá ta výstava. Stále ho ale šlechtím a čistím, aby byl dokonalý. Když si děti, které jsou sami výtvarníci, začnou od táty brát štětce nebo další věci, tak hudruju.“ (směje se)

Blíží se vám jedno významné výročí…

„14. července to bude přesně padesát let od doby, kdy jsme se s Kájou brali. Jde o den, kdy byla dobyta Bastila a Kája dobyl mě. Nedá se na to nevzpomínat. Měli jsme krásný život, i když konec jeho života nebyl úžasný, když byl nemocný a v kómatu.“

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní