Trendy
válka na Ukrajině Survivor 2024 Iveta Bartošová Survivor 2024 - aktuálně

Bojovnice Mallory se úspěšně poprala se závislostí: Syn a Bartoška jí obrátili život naruby

S Mallory se život nemazlil.
Zdroj: Se souhlasem ČT
+ Další 2 fotografie
ČASOSBĚRNÝ DOKUMENT

Boj s životem Mallory Neradové sledovala dokumentaristka Helena Třeštíková (73) třináct let. Poznali se v době, kdy se po porodu syna rozhodla praštit po téměř dvaceti letech s drogami a začít s normálním životem. Toužila po práci a možnosti mít se z ní kam vracet. Cesta to ovšem nebyla snadná. Mallory dlouho bydlela na ulici v autě a přes opakované žádosti o sociální bydlení pro ni a syna se jí pomoci nedostalo. Nakonec si vše musela zařídit sama. Příběh bojovnice Mallory odvysílá Česká televize.

S tehdy asi třiatřicetiletou Miroslavou Neradovou alias Mallory se režisérka Helena Třeštíková setkala roku 2002 v chráněném bydlení Sanarin, kde natáčela dokument o závislých ženách. Mezi ostatními ji Mallory zaujala a rozhodla se s ní natáčet více.

Drogy jako forma protestu

Drogy Mallory začala brát, už když jí bylo třináct let. V té době se narodil její mladší bratr a rodiče jí nevěnovali tolik prostoru, kolik by si představovala. Při cestách za babičkou do Mostu se dala dohromady s partou, která ve fetu jela. Jako mladá a nevyzrálá holka měla pocit, že našla novou rodinu, a netrvalo dlouho, než si od jednoho z nich nechala poprvé píchnout morfin.

"Fetování byla forma protestu. Proti rodičům, proti společnosti nebo proti tomu blbýmu bolševikovi, prostě proti všem," popisuje své začátky na drogách Mallory v dokumentu. "Brala jsem za život strašné množství drog, až jsem skončila na heroinu. Mockrát jsem přemýšlela, proč ty drogy beru a proč je nebrat a jestli opravdu stojí za to je nebrat, protože ten normální život mi nabízel strašně málo. Tenkrát to fetování mělo svoje mystérium," uznává se smutkem v hlase.

První syn se nedožil mládí

Ve snaze najít své místo ve společnosti vystřídala Mallory mnoho part a subkultur, od skinheadů přes pankáče až po motorkáře. V tom posledním období si vysloužila svou přezdívku Mallory podle postavy z filmu Takoví normální zabijáci, jež měla stejně ostré lokty jako ona.

Drogy Mallory brala téměř dvacet let, kdy se střídavě pohybovala na ulici, po azylových domech a ve vězení. Když jí bylo kolem dvaceti, poprvé otěhotněla a rozhodla se s fetováním přestat. Syn se ovšem narodil velmi nemocný a ve čtyřech a půl letech zemřel. Kvůli tomuto impulsu se pokoušela zabít i Mallory, a když to hned nevyšlo, rozhodla se, že se aspoň ufetuje. To se jí naštěstí nepovedlo.

Mallory: Jsem si jistá, že mám dofetováno

Poté Mallory odešla do Prahy, kde se vzhledem ke stylu života nevyhnula drobným krádežím, za které si následně odseděla rok ve vězení. Po návratu na svobodu stačila jediná noc s tehdejším partnerem, aby opět otěhotněla. Podruhé tak stála před výzvou, že s drogami nadobro skončí, což se jí tentokrát podařilo.

"Já jsem přesvědčená, že mám dofetováno. Heroin už mi dal všechno, co mohl, a Kryštof mi teď dává každý den něco. Je to strašně zvláštní. Mám pocit, jako bych se probudila. Chci takhle zůstat," řekla roku 2002 Heleně Třeštíkové v chráněném domě Sanarin, kde s Kryštůfkem bydlela.

Když se po sedmi letech opět setkali, bydlela Mallory s novým přítelem Vráťou v autě. Její bývalý přítel Gábin, který měl problém s alkoholem a gamblerstvím, ji i s Kryštofem krátce předtím vykopl na ulici. V první chvíli bydlel aspoň Kryštůfek u babičky, ale ta po chvíli poznala, že se o něj nezvládá starat. Mallory tedy šla na domluvený pobyt do psychiatrické léčebny, kde se zároveň léčil Vráťa s neurotickými stavy.

Na drogách se člověk ničeho nebojí

Ačkoli se s přítelem Vráťou velmi milovali, ani jejich vztah nebyl bez mráčku. Když přišel o práci a nějakou dobu si nemohl najít jinou, vybralo si to daň na jeho křehké psychice. Začal víc pít a chovat se násilnicky. Mallory z něj a jejich situace byla nešťastná.

"Na drogách se člověk ničeho nebojí," plakala v dokumentu Mallory. "To ti není zima, nemáš hlad, ničeho se nebojíš. Jediný, čeho se bojíš, je, že přijde absťák a začneš se bát. Jedinej identickej strach, nic jiného tam není, jen že další den nebudeš mít. Ale nic jinýho neexistuje, neexistuje svědomí. Neexistujou city. Neexistuje nic. Prostě jsi jen ty a ten rauš. Bez nich si pak připadáš nahá."

Ještě těžší než nebrat je prý samotné bytí sám s sebou. "Bez nich je všechno špatně. Je to sice prima, že už osmej rok abstinuji, ale… Každý den je to dřina. A teď nemluvím o tom, že je dřina nevzít si. Dřina bejt sama sebou. Já přijdu do práce a holky se tam baví mezi sebou, jak jedna umyla okna a druhá uvařila tohleto k večeři, třetí udělala tamto a já se s nima snažím komunikovat, ale těžko jim řeknu, že jsem v autě vyprášila potahy," popsala Mallory bariéry, které v životě musí překonávat.

Chování úřadů nenechalo chladnou ani Třeštíkovou

Když šla Mallory roku 2009 žádat na úřad o azylový byt, kde by se synem mohla bydlet, i Třeštíkovou zaujal nezájem jí pomoci. Podobně nezúčastněně se k ní chovali, i když žádala o okamžitou hmotnou pomoc, aby mohla jít do ubytovny. V té době přišla také o práci barmanky. Důvodem mělo být její nepřizpůsobivé chování. Najít si pak novou nebylo vůbec snadné. Vše vyústilo až do bodu, že se Mallory pokusila o demonstrativní sebevraždu a podřezala si zápěstí.

"Období, kdy Mallory žila v autě na ulici, bylo dost dramatické. Vídaly jsme se poměrně často, protože situace se dost měnila a chtěli jsme zachytit bod zlomu. Nevěřila jsem, že jednání s úřady je tak frustrující a že bude trvat tak dlouho, než Mallory bude zase bydlet. Docela příznačné je, že si musela nakonec pomoci sama. Sama si našla byt i práci," řekla Třeštíková v rozhovoru pro ČT.

Pak se ale situace konečně obrátila a Mallory si našla práci, jejíž součástí byl i byt. "Tohle jsou klíče k normálnímu životu, o kterém jsem vždycky snila," nadšeně ukazovala štábu své bydlení, kam se nastěhovali společně se synem Kryštofem a přítelem Vráťou. Po nějaké době zůstala s Kryštůfkem sama, když se začal opět více projevovat Vráťův alkoholismus a on jednoho dne Mallory dokonce před synem udeřil.

Hrdina Jiří Bartoška

Mužem Malloryina života je herec Jiří Bartoška. Poprvé se s ním setkala jako žebrající narkomanka na Karlově mostě v pátém měsíci těhotenství s Kryštofem. Dal jí tehdy dva tisíce a ptal se jí na její příběh, ona mu ho celý odvyprávěla a on ji přesvědčoval, že má na to skončit s drogami. Tento rozhovor Mallory považuje za facku, která ji přiměla se probrat.

Jiří Bartoška jí pak v životě pomohl ještě jednou, když se roku 2014 rozhodla stát se sociální pracovnicí a udělat si střední školu. Napsala mu tehdy dopis s prosbou o pomoc při získání stipendia a on jí ho zařídil. Úspěšně pak tedy absolvovala Evangelickou akademii a obor sociální činnost.

Kde je Mallory dnes?

"Mallory si po filmu musela dát panáka. Když se vzpamatovala ze zhlédnutí třinácti let svého života, měla několik připomínek a žádostí o úpravu. Ty jsme akceptovali a ještě i dotočili kus doplňující výpovědi," prozradila Třeštíková pro ČT, jak její hrdinka reagovala na snímek, v němž si střihla hlavní roli. Přítelkyněmi prý zůstaly i po skončení natáčení.

V současné době pracuje Mallory v organizaci Prak - prevence a poradenství, kde vystupuje na besedách varujících před užíváním drog a kriminalitou.

Ona i její syn Kryštof, kterému bude přes dvacet let, jsou aktivní na sociálních sítích a vypadají, že se jim daří dobře.

Příběh Mallory odvysílá ČT2 v úterý 28. února ve 20:00.

Související články

Další články