24 let od zlatého Nagana: Ve finále jsem se bál, že prohrajeme náhoďákem, vzpomíná Dominik Hašek
Krátce po historickém neúspěchu českých hokejistů na olympijských hrách přichází vzpomínka na nejslavnější triumf Česka na ZOH. Přesně před 24 lety získala parta kolem Vladimíra Růžičky, Jaromíra Jágra a Dominika Haška senzační zlato v Naganu poté, co ve finále porazila ruský výběr 1:0. "Pamatuji si, jak jsme dali jednu tyčku, druhou a já si říkal, aby to zas nebyl jeden z těch smolných zápasů, kdy jsme lepší a prohráli jsme nějakým náhoďákem," vzpomíná v rozhovoru pro eXtra.cz Dominik Hašek, ve kterém rozebírá i příčiny současného neúspěchu českého hokeje.
Do Nagana vůbec poprvé v historii dorazily největší hvězdy NHL a Češi, i kvůli předchozím neúspěchům třeba na Světovém poháru, byli vnímáni jako jasní outsideři. Bylo to pro vás motivací?
Nám to vyhovovalo, protože na nás nebyl takový tlak. Za sebe ale nemůžu říct, že by to bylo velkou motivací. Já chtěl uspět tak či onak. Byla olympiáda a poprvé v dějinách dorazili ti nejlepší, to samo o sobě byla velká motivace. To, že nás brali za outsidery, to mi bylo celkem jedno.
Věřili jste i přes předchozí neúspěchy, že přivezete medaili?
Přiznám, po nocích se mi zdálo, že přivezeme zlato, i jsem si to představoval, jaké by to bylo. Na druhou stranu jsem tam jel s tím, že jsem chtěl získat jakoukoliv medaili, protože ta konkurence byla tak silná, až ní šel pomalu, nechci říct strach, ale velký respekt. Když jsem se díval na ta jména, Rusko, Kanada, a Rusko tam mělo tak neuvěřitelně natřískané týmy, až by člověka nenapadlo pomýšlet na jakýkoliv úspěch. Ale ano, i tak jsem o tom snil.
Ze skupiny, kde jste porazili Finsko, Kazachstán a jen těsně jste padli 1:2 s Rusy, jste postoupili ze druhého místa a čekali vás Američané, tehdy jasní favorité celých her. Pochyboval jste, že přes ně přejdete?
Po tom posledním zápase s Ruskem jsme věděli, že nás čekají nejtěžší týmy. Už od začátku bylo jasné, že narazíme na Američany nebo Kanaďany, tedy nesmírně těžký soupeř. Řekli jsme si ale, že to budeme brát jako každý jiný zápas a na nic jiného nemyslet.
Byla to právě výhra 4:1 nad USA tím, co vás nastartovalo a došli jste si až pro zlato?
My jsme si proti Američanům vůbec nevěřili, což se ukázalo hned v první třetině. Bylo to vidět na výkonu, kdy jsme rychle inkasovali. Ale poté, co jsem měl nějaké dobré zákroky, Vláďa Růžička nám řekl v kabině to, co jsme potřebovali slyšet, a Jarda Jágr nás strhl svou asistencí a gólem, jsme ten zápas otočili. Všechno to do sebe zapadlo a od druhé třetiny jsme si začali věřit. V ten moment nebylo lepšího mužstva než jsme my. Alespoň v našich hlavách. I když ten začátek zápasu byl z naší strany fakt hrozný.
Pamatujete si, co vám Vladimír Růžička v kabině řekl?
Bylo to pár vět, ale v zásadě ani nekřičel, jen trochu zvedl hlas. Řekl, že na ně nesmíme jen koukat, že musíme začít bruslit, nahrát si puk, hrát si svůj hokej a že Američané nejsou víc než my. Bylo to čtyři nebo pět vět, žádný velký proslov, ale v tu chvíli to bylo přesně to, co jsme potřebovali slyšet. Já myslím, že si to ani Vláďa neuvědomil, ale podle mě to byla hrozně důležitá slova, která jsme potřebovali od kapitána slyšet.
Po výhře s USA jste porazili o gól Kanadu a znovu vás čekalo Rusko, se kterým jste těsně prohráli ve skupině. Byli jste nervózní?
Já si říkal, že by byla škoda, kdybychom nejeli domů jako zlatí kluci a houpala se nám na krku v uvozovkách jen stříbrné medaile. Samozřejmě, s Rusáky jsme prohráli ve skupině, bylo to ale těsně, takže jsem čekal vyrovnaný zápas, který mohl skončit všelijak. Nervózní jsem ale byl, to přiznávám, obzvlášť když jsem si do hlavy pustil, že hraju největší zápas mého života.
Jak na památný duel s Ruskem vzpomínáte?
Byl to takový opatrný hokej, hodně se dbalo na obranu, ale my jsme v tom zápase začali být od druhé třetiny lepší. Pamatuji si, jak jsme dali jednu tyčku, druhou a já si spíš říkal, aby to zas nebyl jeden z těch smolných zápasů, kdy jsme lepší a prohráli jsme nějakým náhoďákem. Díky tomu tlaku, co jsme si ale vypracovali, nám tam spadl šťastný gól a já jen hnal čas, aby byl konec. Při české hymně mi pak probleskly hlavou momenty z dětství, vzpomínky na lidi, kteří mi s hokejem pomohli, trénovali mě. Slzička ukápla.
Byl to pro vás nejemotivnější moment turnaje?
Řekl bych, že těch momentů bylo víc, vlastně celé play off. Ale vypíchl bych dva. Když jsem v zápase s Kanadou chytil Brendanu Shanahanovi nájezd a bylo jasné, že jsme ve finále, a pak když z nás na konci turnaje to napětí spadlo a my jsme věděli, že parta kluků z Česka je ta nejlepší na světě.
Teď se posuneme o 24 let dál. Čeští hokejisté opět neuspěli, na olympiádě historicky poprvé se nedostali ani do čtvrtfinále. Byl jste hodně zklamaný?
Bohužel jsem smutný, stejně jako všichni fanoušci českého hokeje, že nevozíme medaile jak z olympiád, tak z mistrovství. Všechno nasvědčuje tomu, že ti nejlepší se nám začínají vzdalovat. Je to smutné, je potřeba s tím začít něco dělat, ale bohužel se o tom jen mluví, a to minimálně už pět let, jenže stále se nic neděje.
Většina lidí hodnotí to, co předvádí dané mužstvo, ale je potřeba si říct, že daleko větší problém je, že to všechno vychází z toho, jak se daří našim juniorům a dětem. Medaili z juniorských šampionátů, odkud jsme je vozili pravidelně, jsme naposledy získali bůhví kdy. A to nemluvě o tom, že dostáváme výprasky od týmů, se kterými jsme hrávali vyrovnaně. Těžko si pak myslet, že budeme vozit medaile ze seniorských turnajů.
Za ústupem ze slávy tedy stojí špatná práce s výchovou talentů?
Jednoznačně, začíná to od těch šesti, sedmi let, kdy ty děti začínáme učit hokej. Nesou na tom vinu nejen kluby, ale i svaz, protože ten pak pracuje s těmi nejlepšími, když se ti náctiletí kluci sjíždějí na reprezentační srazy. Tam je to také špatné a je třeba něco udělat. Já nechci říkat, že za to může jenom jeden či druhý, je to kolektivní vina a ta společná práce se musí zlepšit.
Říká se, že za každým úspěchem národního týmu stojí brankář, který zachytal na 120 procent. Vidíte v současnosti nějakého brankáře, který by to dokázal a šel ve vašich stopách?
Brankář musí chytat výborně, ale musí mu pomoct i obrana, je to kolektivní sport. Je ale pravda, že nemůžu říct, že bychom teď měli brankáře, který dokázal několik zápasů zavřít bránu a nepustit za sebe puk. Šimon Hrubec teď měl několikrát důvěru trenérů nároďáku, přesto tam ten úspěch nebyl. Teď ale pravděpodobně přijdou jiní trenéři, ti třeba budou spoléhat na někoho jiného. Ale nechci neúspěch házet na brankáře, i když asi i Šimon sám nebyl se svými výkony spokojený.
Zmiňujete, že pravděpodobně se změní trenérské vedení reprezentace. Máte nějakého favorita?
Nemám, i když bych tam určitě pár nějakých kluků rád viděl. Je ale těžké říct, pro koho se svaz rozhodne, teď je ta doba celá nějaká divná. Chtěl bych ale říct, že nejsem zastáncem cizinců, jak někteří radí. To pro nás prostě není, jsem navíc přesvědčený, že tu máme dobré trenéry. Pokud se ale nic nezmění s výchovou hráčů, tak nepomůže ani druhý Ivan Hlinka...
Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad
Související články
GLOSA: Dominik Hašek se žene do politiky. Svou šanci ale minul o čtvrt století
Hašek tvrdě odsoudil stolního tenistu, který podpořil ruské sportovce. Jeho reklama bude stát životy tisíců lidí, zuří
David Svoboda pod palbou nemilosrdné kritiky: Udělal z nás blbce, zuří sportovci
Největší průšvihy Dominika Haška: Přišel o více než 100 milionů, zkrachoval mu Dominátor i Smarty
