Dneska se snažíme práci oddálit, co nejvíce to jde, když někdo vyleze vysokou a je mu čtyřiadvacet let, ještě zkouší aspoň dva roky urvat někde na zahraničním stipendiu, protože představa, že pak budete minimálně 30 let chodit do zaměstnání, se prostě nelíbí nikomu.

Ovšem dřív, jak jistě víte, to bylo přesně naopak. Škola byla považována za zbytečnost a studovaným byl ten, kdo uměl správně napsat a přečíst souvětí. Děti se hnaly do práce už od raného věku a zastávaly jí stejně tolik, co kdejaký dospělý.

Kdysi v USA existovala organizace jménem Národní výbor pro dětskou práci. Ten v letech 1900‒1940 monitoroval, kolik dětí chodí do práce a vyhýbá se školní docházce. Fotografem dětí byl muž jménem Lewis Hine a jeho snímky jsou dnes drženy jako cennost v knihovně Kongresu.

Ukazují totiž děti ve strašlivých podmínkách. Pracují v dolech, na plantážích a s těžkými stroji. Dýchají prach a vlákna textilu, denně jim hrozí nějaký úraz. Přesto jim nikdo nehodlá ulevit, uživení rodiny nepočká.