Kajínek přiznává, že byl zlodějem, ale nálepku vrah razantně odmítá. Po propuštění z kriminálu zamířil do Brna, kde spokojeně žije s přítelkyní, která na něj dlouhé roky čekala. Koupil si mercedes za 2 miliony a televizi za 150 000 korun. Peníze mu rozhodně neschází.

Omilostněný Jiří promluvil o své zlodějské minulosti v dokumentu Já, Kajínek. Nebyl přitom žádnou malou rybou. Jak sám říká, přišel si na opravdu hodně peněz. Vzpomínal na moment, kdy poprvé kradl, i na to, jak prodával kradené zlato. Z jeho slov místy mrazí!

Přečtěte si zásadní citáty Jiřího Kajínka o jeho „minulém“ životě:

  1. „Za komunistů bylo večer už zavřeno. Já zastavil v nějaké vesnici u obchodu a rozhodl se dojít pro pití. No, a když už jsem byl uvnitř, zašel jsem do kanceláře a vybral trezor, kde bylo 30 tisíc. A takhle to celé začalo.“
  2. „V roce 1981 jsem byl se dvěma kluky na zábavě a oni dostali nápad, že půjdeme a otevřeme nějaký obchod. Já jim to rozmlouval. Pro mě to byl totiž nesmysl. Já už v té době totiž vydělával jiné peníze.“
  3. „Jeden můj tipař byl za komunistů ředitelem podniku zahraničního obchodu. Dával mi tipy na trezory a na byty lidí, které je potřeba vykrást.“
  4. „Nejdříve jsem si padesát procent výdělku schoval a padesát procent jsem utratil. Potom jsem ale vydělával tolik, že už jsem ani těch padesát procent nemohl utratit, takže jsem si schovával i více.“
  5. „Problém byl s tím, že já jsem otevřel dveře, aniž bych poškodil zámek. A pojišťovny byly vyčůrané. Nechtěly to lidem platit, když nebyl poškozený zámek. Když jsem to zjistil, tak jsem vždy, když jsem pak z bytu odcházel, minimálně jeden zámek poškodil.“
  6. „Chodil jsem do Safiny, vytáhl tašku se zlatem a nikdo se na nic neptal. Šli jsme dolů do pece, tam ho roztavili a dostal jsem za kilo čtrnáctikarátového zlata 150 tisíc.“
  7. „Vše, co jsem měl zaplatit, jsem zaplatil. Před čtyřmi lety mi napsala paní z Kolína, že jsem ji v 80. letech okradl a že nedostala zpátky asi 20 tisíc. Tak jsem jí odepsal, že už je vše promlčené a nic jí podle zákona nemusím vracet, ale i tak jí posílám 20 tisíc.“
  8. „Mám z čeho žít, mám si z čeho koupit naftu. Navíc všechno, co jsem kdy chtěl, už jsem si koupil.“