Když byly Jean pouhé čtyři roky, dozvěděla se od lékařů, že trpí dětskou mozkovou obrnou (konkrétně spastickou diplegií) a zřejmě už nikdy nebude chodit.

Když oslavila 30. narozeniny, tak jí lékaři řekli, že všechno je jinak. Netrpí mozkovou obrnou, ale má syndrom DOPA. Což je hodně vzácné onemocnění svalstva, které ale umí vyléčit jedna obyčejná pilulka.

Od svých čtyř let prožila život plný bolesti. Chodila po špitálech, absolvovala náročné operace a bojovala s nemocí, kterou neměla. Přesto necítí žádnou nenávist k lidem, kteří jí mozkovou obrnu diagnostikovali.

„Upřímně vám řeknu, že mě nikdy nenapadlo nenávidět lidi, kteří udělali chybu. Nikdy mě nenapadlo se litovat za to, čím jsem prošla,“ říká dnes matka tří dětí, která žije v Plymouthu v americké Minnesotě.

Lékař, který jí jako malé holčičce mozkovou obrnu diagnostikoval, patřil ke špičce ve svém v oboru. „Matka říkala, že byl nejlepší v zemi. Možná dokonce na světě. Tvrdil, že jsem učebnicový příklad mozkové obrny,“ říká dnes Jean.

Jenže ve třiceti letech podstoupila další kontrolu, která jí změnila život. Její nový lékař pojal podezření, že nemá před sebou typický příklad mozkové obrny, a poslal ji na další specializované neurochirurgické vyšetření.

Lékaři zjistili, že svalové kontrakce, které byly 30 let považovány za příznaky obrny, jsou ve skutečnosti symptomy syndromu DOPA. Na který spolehlivě zabírá lék známý pod jménem L-DOPA.

„Začala jsem brát léky, ale nevěřila jsem, že se něco změní. Po třiceti letech na vozíčku už člověk nevěří ničemu,“ přiznává Američanka.

Na Velký pátek 2010 si vzala první pilulku a po dvou dnech stála na vlastních nohách! Bylo jasné, že lék funguje!

Spolu s manželem začali každý den prodlužovat vzdálenost, kam spolu půjdou. Jean začala plánovat výlety do míst, kam by se na vozíčku nikdy nemohla podívat.

Jean cestuje nyní po světě a dělá přednášky pro postižené lidi. Je přesvědčená, že nemusí být jediná, komu lékaři chybně diagnostikovali mozkovou obrnu. Chce dát lidem na vozíčku naději, že na konci tunelu může být světlo.

„Nepřemýšlela jsem o tom, o co všechno jsem přišla. Myslela jsem na to, že mi začal nový život a že najednou mohu tolik věcí,“ říká Jean s tím, že lékařům, kteří udělali před třiceti lety osudovou chybu, dávno odpustila.