Někteří lidé tvrdí, že k doktorům je lepší vůbec nechodit. A pokud mají podobné zkušenosti jako hlavní hrdinka tohoto příběhu – šestačtyřicetiletá Sandy Nette z Kanady – nelze se jim divit. Ne každý odborník má totiž zlaté ruce.

Sandy v roce 2007 postihl takzvaný syndrom uzamčení (paralýza všech vůlí ovlivnitelných svalů) poté, co jí její chiropraktik při pokusu o napravení ramene roztrhl dvě krční tepny. Kvůli jeho nešikovnosti Sandy utrpěla sérii masivních mrtvic a lékaři jí nedávali prakticky žádnou šanci na přežití. Navíc tvrdili, že i kdyby nějakým zázrakem nezemřela, s největší pravděpodobností už nikdy nebude chodit, mluvit a dokonce ani dýchat bez pomoci přístrojů.

V tom se však zmýlili. Sandy se totiž projevila jako obrovská bojovnice a po tvrdých rehabilitacích (a několika operacích) je dnes schopna nejen konverzace, ale i chůze.

„Nikomu bych nepřála, aby si musel projít tím stejným co já. Provedli mi tracheotomii a pravidelně mi museli odsávat plíce, jinak bych se zadusila vlastními slinami a hleny. Bylo to neuvěřitelně bolestivé. Trvalo tři měsíce, než se mi podařilo pohnout jedním prstem. O další měsíc později jsem natáhla celou pravou ruku. Lékaři nevěřili vlastním očím,“ vzpomíná Sandy.

Syndrom uzamčení je neléčitelný. Existuje pouze jistá terapie, která postiženým umožňuje používat alespoň některé svaly – tu však Sandy neprováděli. Navzdory všem těmto skutečnostem se její stav neustále zlepšoval.

„Sama jsem nemohla věřit tomu, jak dobře mi to jde. Je to úžasný pocit moct zase chodit a mluvit. Nikdy jsem nebyla nábožensky založená, ale jestli tohle není zázrak, tak co už?“ říká Sandy a dodává: „Myslím, že nejdůležitější je nikdy se nevzdat. Pokud jste pevně rozhodnutí, že něco dokážete, nic vás nemůže zastavit.“