V Armádním lékařském centru Waltera Reeda probíhá zajímavá arteterapie, tedy terapie uměním, aktivně sloužících vojáků, kteří se nedávno navrátili ze služby z Iráku nebo Afghánistánu a bohužel posttraumatické stresové poruchy nebo různá zranění napáchaly na jejich psychice více škody, než by mohli unést.

Veteráni pomocí vlastní tvorby čelí stresu, nespavosti, nočním můrám, traumatu a zdravotním problémům. Mnozí z nich mají po návratu domů problém s adaptací a valná většina veteránů vykazuje sebevražedné sklony.

Přestože jsou trénovaní na boj muže proti muži a smrt nepřítele by pro ně měla být jakási přirozenost, ve skutečnosti je zabíjení nejhorší trauma, se kterým se vojáci nedokážou vyrovnat, a dokonce je to pro ně větší problém než vlastní, kolikrát i těžká, zranění.

Důkazem budiž maska majora Jeffa Halla (na konci galerie), který i po pěti letech po návratu z aktivní služby nemůže zapomenout na výraz iráckého muže, jehož v boji zabil. Spolu s ním chodí na dlouhodobou arteterapii nejen jeho vlastní muži ve zbrani, ale i šokovaní nováčci postupně se vracející z války.

Lékařské centrum se domnívá, že je to jediná schůdná cesta, jak donutit veterány vyjádřit své emoce a postavit se jim. Pouze vyjádření pocitů jim pomůže se vyrovnat se všemi hrůzami a důkazem změn k lepšímu je i to, že vojáci docházející na terapii si přestávají brát své výtvory domů, ale naopak nechávají své emoce křičet na výstavce lékařského centra veřejně. Tak třeba je zaslechnou všichni, kdo by to hlavně měli slyšet. Zejména ti úplně nejvýš.