Rozhovor s bývalým partnerem Báry Divišové najdete ZDE. Na tato slova televizní moderátorka reaguje v rozhovoru pro eXtra.cz.

V rozhodnutí o přestupku stojí, že svědkyně neví, co její pád na schodech způsobilo. V médiích jste ale uvedla, že vám zuby vyrazil tehdejší přítel. Jak se v tom máme orientovat?

„Můj bývalý partner se o můj pád ze schodů postaral. Nevím, jak přesně, protože mám pár vteřin zatmění – ale to, že ihned po mém pádu brečel a prosil, ať na něj zavolám policii, mluví samo za sebe. Navíc se mi za ten incident nespočetněkrát omluvil. Nicméně – ano, na úřadě jsem vypověděla, že pád si přesně nepamatuji. Psychologové tomu říkají traumatický zážitek. Vím, že jsem si tím přihrála nevýhodu, ale nelituju toho.“

Tvrdíte, že vás bývalý přítel týral. Přestupkový orgán ale nenašel důkaz, že by k týrání a bití docházelo. Jak si to vysvětlujete?

„Prokázat domácí násilí v této zemi není jednoduché. Obzvlášť když se odehrává za zavřenými dveřmi – což je bohužel téměř vždy. V mém případě mi nehrál do karet ani fakt, že jsme bydleli v rodinném domě – nikdo ze sousedů tedy nemohl nic slyšet. Uzavřené jsou v tuto chvíli jen ty zuby. A uzavřené jsou jen pro onen úřad. Už jsem si ale domluvila schůzku v právní poradně centra Acorus a věřím, že třeba ještě existuje cesta. Od onoho úřadu čekám ještě vyrozumění k jednomu dalšímu incidentu, který mi jeden svědek dosvědčil. A taky vyrozumění ohledně mých věcí – na těch mi ale nesejde. Vše, co potřebuji k životu, teď mám.“

Je podle vás možné, že Jaroslav Holubička vás ze schodů neshodil, ale vy jste si to tehdy mylně myslela?

„Není.“

Jste tedy přesvědčená, že vás pan Holubička ze schodů shodil, jen se to nepovedlo přestupkové komisi prokázat?

„Ano.“

Pan Holubička uvedl, že jste pila alkohol, kouřila marihuanu a užívala drogy, což ovlivňovalo vaši psychiku. Užívala jste v té době marihuanu? Užívala jste v té době jiné drogy?

„Ne.“

Jaroslav Holubička poskytl fotografie. Na jedné z nich je před vámi helma, na ní telefon a na telefonu karta. Vedle karty leží něco, co připomíná bílý prášek. Vy jste uvedla, že s fotkou někdo manipuloval a vyráběl důkazy. Trváte na tom, že fotografie je upravená?

„Tato upravená není. A není to pervitin, ale kokain, který z vlastní vůle sehnal právě můj bývalý partner. Trochu paradox. O vzniku fotky jsem se dozvěděla až dlouho poté – když mě začal po prvním incidentu vydírat. Chtěla jsem od něj odejít po první facce. Tehdy mi řekl, ať klidně jdu, ale takhle, jak jsem (v noční košili). Když jsem vyrukovala s tím, že to budu řešit přes policii – vytáhl tuhle fotku a řekl mi, ať si posloužím. Že ji pošle k nám do práce a do všech bulvárů. Že mi nikdo neuvěří, že mě zničí a že si už nikde neškrtnu. Vzhledem k tomu, že to vyfotil v době, kdy mezi námi bylo všechno v pořádku – sesypala jsem se. A zůstala.“

Je podle vás upravená i fotografie, kde spíte u počítače a máte na obličeji strupy?

„Fotka u počítače je autentická. Nelichotivá, ale autentická. U detailu mého obličeje si nejsem jistá. Na té je vidět, že byla focená až po mém pádu ze schodů (viz dolní ret). Bylo to zhruba okolo Vánoc a já v té době už opravdu nebyla v dobré psychické kondici. Vážila jsem 40 kilo a kromě antidepresiv toho moc nejedla. Měla jsem možná takovou tu tendenci se postupně sama zničit – dlouho jsem se točila v bludném kruhu, ze kterého mě vysvobodil až Ríša. S tím, že mu nevadí, že od svého ex odejdu s holým zadkem. Nemá smysl se tu točit na tom, jestli si myslím, že mám pár ďobanců v obličeji navíc. Vypadala jsem prostě strašně. Stejně jako jsem se cítila. Ještě že existuje make-up.“

Brala jste někdy marihuanu? Brala jste někdy tvrdé drogy? Pokud ano, kdy? A jak na toto období vzpomínáte?

„Marihuanu i pervitin jsem zkusila. Po střední a víckrát. Ale nevzpomínám. Mám spoustu lepších a hodnotnějších vzpomínek.“

Co dnes k panu Holubičkovi cítíte?

„Jestli ho nenávidím? To určitě ne. Zapomínat nesmíme, vzpomínat musíme, ale nenávist – to rozhodně ne. Ta plodí jen další nenávist a zlo jen další zlo. Nemrzí mě, že jsem ho potkala, protože díky němu jsem pochopila hodně věcí. Nejsem už (snad) tolik naivní, bezelstná a hloupoučká. Už vím, že existují lidé, kteří budou mít pořád v ruce kalkulačku – a v telefonu si schraňovat místo hezkých vzpomínek archiv vašich neřestí – přestože jste jejich partner.“