Jednu dobu okupoval Primu pravidelně a táhl k obrazovkám tisíce žen, najednou ze dne na den zmizel. Kdo ho chce teď vidět, musí si zajít do jeho restaurace Da Emanuel. A to ještě není jistota, že na nejslavnějšího Itala z Prahy narazí.

Televize tehdy odůvodnila jeho zmizení poklesem sledovanosti, přičemž na každého nazdárka s vařečkou, od Ivana Vodochodského po prodavače lyží Babicu, kteří polévají žebra colou a jako upečenou kachnu na pomerančích vám podstrčí žížalu na grepu, se musíme dívat dodnes.

Ridi se stáhl do ústraní poté, co jeho žena onemocněla rakovinou, ale další šanci na návrat do televize mu zatím nikdo nedal. Přičemž seriál Léto s Italem patřil asi k tomu nejlepšímu, co se na českých obrazovkách objevilo.

Někdo si totiž nastudoval příručku Jak správně okopírovat pořady BBC a pak rady z chytré knížky využil v praxi. Kuchařsko-cestovatelsko-dokumentární show si totiž nezadala se světovými pořady, které pořád jenom kupujeme, protože je sami neumíme udělat. Tady se to ale někomu omylem povedlo, a aby tu dobrou věc náhodou nevidělo moc lidí, rychle to stáhli, zahodili a vrátili nám Cesty domů nebo co.

Nevyužít potenciál Manuela Ridiho a jeho rodné Itálie je osmý hřích českých televizí. Když jsou peníze na kdejaký barák plný retardů z fofrškoly, zcela jistě by se našly i pro ty, kdo od ní očekávají její funkci, tedy zábavně-vzdělávací, a chtějí se něčemu od charismatického Itala přiučit.

Otázka je, jestli takové publikum tady v Česku je. Evidentně ne, když se podíváme do televizního programu.