Zack Ruhl (26) se narodil s genetickou vadou a chyběly mu stehenní kosti. Také zbývající kosti na nohou měl velmi slabé, a proto musel jako dítě podstoupit amputaci. Skončil na invalidním vozíku a mohli byste říct, že tak navždy přišel o možnost plnohodnotně žít.

Zack se ale i přes svou vadu rozhodl splnit si sen a stát se fitness trenérem. Už na střední mu nedělalo problémy držet krok se zdravými a ve vzpírání vleže pravidelně patřil mezi nejlepší. V dospělosti začal konečně trénovat. Handicapovaným přitom dává hodiny zdarma.

„Všem, kteří mi kdy říkali, že nic nedokážu, jsem tímto dokázal, že se mýlili. Když jsem v tělocvičně a cvičím, cítím se nejlépe. Jediné slovo, které tam nemůžete používat, je ‚nedokážu‘. Tento termín zmizí z vašeho slovníku, jen co sem vkročíte,“ říká. Jeho svaly by mu záviděl i nejeden tělesně neomezený člověk.

Velký podíl na jeho úspěchu mají jistě i rodiče. Podle slov matky Cheryl mu už od raného dětství do hlavy vštěpovali pozitivní myšlení a hlavně ho sami podněcovali k samostatnosti.

„Když chtěl v sedmi měsících pít z láhve, musel se pro ni doplazit, nepodala jsem mu ji. Později mi říkával, abych některé věci nechávala dole, aby na ně mohl dosáhnout, ale odpovídala jsem mu: ‚Ne. Nebudu tady navždy. Musíš se naučit dělat ty věci sám.‘ Říkala jsem mu, že může být vším, čím bude chtít, a bylo mi fuk, že mu ostatní tvrdili opak. Vždycky jsme našli jinou cestu, jak mu říct ano.“

A jaký je Zackův vzkaz pro ostatní tělesně postižené? „Nenechte ostatní, aby vám říkali, že něco nemůžete. Vždy máte možnost rozvíjet se, jen pokračujte ve svém snažení a nenechte si do toho nikým kecat.“