Je to sice jen pár dní, co libyjská buňka Islámského státu unesla několik zaměstnanců z libyjského ropného pole Al-Ghání, ale s každým dnem se naděje zmenšují, nezbývá než doufat, že islamistům jde jen o peníze a budou ochotni vyměnit skupinu rukojmích.

Ostatně nasvědčoval by tomu i ten fakt, že se chtěli zmocnit pole maltské ropné společnosti Value Added Oilfield Services, a to proto, aby z ropy mohli financovat svoje teroristické aktivity.

Mezi skupinou rukojmích jsou podle zatím posledních zpráv jen dva Evropané, český pracovník a šéf kempu Al-Ghání, Rakušan Dalibor Savicic (39), bývalý voják a otec dvou dětí. Informace o českém rukojmím vláda neposkytla, a to z bezpečnostních důvodů.

Do Libye se vypravili na pokyn ministra zahraničí Zaorálka dva vyjednavači, neboť v zemi nemáme v tuto chvíli svoje diplomatické zastoupení, stejně jako většina evropských států, česká vláda proto v postupu spolupracuje s rakouskou.

Pole Al-Ghání bylo chráněno libyjskou stráží, ale radikálové jedenáct mužů zabili, některým z nich sťali hlavy, takže už jen z tohoto barbarského činu je jasné, že diplomacie v rukavičkách s těmito lidmi nebude moc účinná. Rukojmí pak islamisté odvezli ve vozech na sever země, dosud ale není jasné, kolik zaměstnanců ropné společnosti se pohřešuje a v jakém jsou stavu.

A zda jsou všichni naživu.

Mlčí i sama společnost Value Added Oilfield Services, ale to je pochopitelné, svým prohlášením a bližšími informacemi by ohrožovala jejich životy.

České ministerstvo zahraničí také není moc sdílné a svůj postup k vysvobození českého pracovníka nechce zveřejňovat. Nabízí se ale otázka, jak ještě dlouho bude západní svět s islamisty vyjednávat a kdy dojde všem trpělivost. Jordánsko se sice v únoru uchýlilo k bombardování syrských buněk radikálů, ale krok přišel jako odveta poté, co ti bestiálně upálili zajatého jordánského pilota Moaze al-Kasasbeha (†26).

Klesnout na jejich úroveň také nechceme a ze zkušeností a z historie víme, že násilí vyvolává jen násilí, jenže tady umírají civilisté každý den. A nejen ti zahraniční, jako třeba novináři. Ale i obyčejní lidé nejen ze Sýrie nebo z Iráku, ale z celého Středního východu.