Tak jak jsou tvůrci našeho milovaného seriálu o kreténech většinou geniální, někdy selžou tak, že by katarzi vedlejší linky napsala lépe i Ornella Štiková po flašce vizoura. Mluvím o dementní snaze vykreslit divákovi vnitřní pnutí Adriany.

Tato zlodějská dealerka s výhledem na kariéru ve středním managementu v oboru prostituce a organizovaný zločin se stává zodpovědnou ženou a zjevně si vzala k srdci proslov senilního autisty Peška, který jí nalhal, že s takovou „bude celý život sama“, zatímco v reálu Adriana sama nikdy nebude, protože matrace, která dá za panáka nebo pětikilo na perník, ta prostě bude mít vždycky někoho. Neříkám, že to bude zodpovědný, vysokoškolsky vzdělaný atlet s palácem na Malé Straně, ale sama nebude. A co udělá ta blbka? Rozhodne se hned si dokázat, že je žádoucí, a vrhne se na Eddieho – nejodpornější, nejsmrdutější, nejnemytější bytost v naší sluneční soustavě. Ale to by nebylo to nejhorší a já s tím vlastně nemám problém, já mám problém s Eddiem!

Ty hovado, ty sráči, ty impotente bez sebevědomí!!!!!! To nevíš, ty kreténe, že neexistuje přátelství mezi mužem a ženou, že vždycky jeden čeká na impulz? Ty vole, to trktáš obden lolitky, že můžeš odmítnout rajcovní voňavou štětku-začátečnici, která se na tebe vrhá? To na tebe doma čeká nadržená Andrea Verešová s poutama v rukách a Volopichem v zahraničí, nebo co? Ty charakterní chudáku, který věčně rozumuje nad lahváčem o dobru a zlu a jediné, cos předvedl, je courání se v umolousaným kabátě po lokálech a shánění zapalovače. Přeju ti, aby sis pět let nezapíchal, a když, tak s Harapesem, abys pochopil, že jsou věci, které si prostě nemůžeš dovolit odmítnout, s tvým odérem a larvami v hlavě dvojnásob.

Neskutečně mě, tuším v úterý, nasral Miki! V rámci „zábavné“ zápletky s názvem „Pešek má zápal plic a chuť dát si retko“ kokůtek Miki odmítl dědkovi koupit cigára, protože „to není správné“. Miki, ty hovado, ty, který jsi se nestyděl vyrábět falza, nabádat k trestnému činu a lhát rodičům i institucím, si najednou budeš hrát na Matku Terezu a starci, který konečně může natáhnout krovky a přestat otravovat, nesplníš jedno z posledních přání? Jsi pokrytec a kokot a nemám tě rád a to je důležité, protože ti senioři a seniorky u bedny, kteří si do tebe promítají svá vlastní, v reálu kokotská vnoučata, tu jednou nebudou, abys měl zastání, ale já jsem významný novinář a mám slavného tatínka a já tu budu ještě hodně dlouho, tak si dávej pozor, kreténe!

Když už se motáme u Pešků a Adriany, neodpustím si ještě jednu poznámku, a to směrem ke kriploidní a zásadové Monice, která mi bude pořád dokazovat, že vše má svá pravidla, až jednou vejdu do Coolny a ukážu jí, jak to vypadá, když žádná pravidla nejsou. Proboha, co to ta kráva předvádí s tou sekerou, co má u ní Adriana? Té, technicky vzato, před třemi týdny Ivana, pardon Hejl, zamordovala matku, zdědila dluhy a hrabe sqe v hovnech a Monika ji vyslýchá jak esesačka, která židovské rodině nechce vydat tvrdou patku chleba, dokud neslíbí, že jí do tří dnů zaplatí. Ta kráva by se měla starat o otce, kterému je třeba vysvětlit, že rozvod s její matkou je to nejlepší, co ho v životě potkalo, a ne terorizovat hosty svého podniku, který, pokud nebude dávat na sekyru, brzy zkrachuje, protože doba je zlá, a navíc Adriana bude jednou vlastnit protější činžák plný narkomanů, kteří budou v Coolně vysedávat (mají tam pěkné hajzly a nedaleko je lékárna, kde mají krásné sterilní buchny) a nechávat tam další sekery, prostě utrácet. Kdyby tam dlužila Adriana čtyřku, prosím, ať se trapka Monika ozve, ale nalít jí posledního panáka a neprodat jí cigára, které správně donesla dědkovi, kterého má poslouchat, za to bych Moniku předhodil Knoblochovi s tvrzením, že se jedná o dvojče Emy, které má rádo seniory a nikdo ji nefízluje.

Á propos, Ema a její debilní matka a debilní otčím a budoucí milenec Knobloch. Moje milá televize Novo, moje chlebodárkyně, prosím tě, my víme, že Knobloch chce SYNA. Jo? Je to jasný? Nemusí v každé druhé větě dávat najevo, že to bude kluk jako buk a malej Miloš, jo, víme, ve čtvrtým přijde Toužimská s tím, že to bude holka a my budeme dramaticky sledovat změnu jeho chování (dceru zavrhne s tím, ať stará táhne na potrat, zatímco druhou, nevlastní dceru, začne klátit), takže nejednej s námi jako s bandou debilů, jsme domluveni, všichni u televizí chápeme, že ten idiot v montérkách chce malého idiota v montérkách, a každou hodinu se zastavíme a pokloníme se směrem k Barrandovu a 3× zopakujeme, že to má být Milánek a ty za to zařídíš, že už nám to pan pablb ve tři dny starých trenkách nebude připomínat. Kopyto, jelito, platí to! Hovno, co? To nevadí, když člověk čeká na zneužívání Emy, halt musí něco vydržet.

A nyní bych se rád odmlčel směrem ke čtenářstvu a promluvil k Bohu: „Ó Pane na nebesích, zabij tu KRÁVU Gábinu Pumrovou!! Jednou si udělala dítě s dobrákem a teď, když žije s mongoloidním jeskyňářem, který pro laborky a další mongoloidní jeskyňáře nemá čas na výchovu cizího pazdráta, tak halt se o něj musí postarat. A to ona nechápe, takže ji zasáhni bleskem, protože ještě jednou se ta kráva podívá na Brežněva s takovým tím svým ‚jé, ty nebudeš večer hlídat Šímu, ty máš sraz speleologů? Hm, no, tak teda, no tak jo, no‘, tak si regulérně něco udělám, protože já vydržím hodně, já přežiju psaní článků o Evě Feuereislové, přežiju Janu Kratochvílovou ve studiu v živém vysílání, přežiju pohled na redakční veganky Markétu s Bárou, jak se cpou brokolicí, ale pohled plný očekávání té krávy, která nechápe, že nemá právo studovat, protože má dítě, o které se nezvládá starat, ani když jí pomáhá celé náměstí, že nemá právo prostě chtít vůbec nic a že žije život, který si vybrala. Naštěstí má doma ochočeného kreténa, který jí to žere, stačí se jednou rozbulet a nechat na stole vzkaz a obočnatec začne otročit, takže ať se okamžitě probere, nebo… Ale co, víš co, Bože, nech ji bejt, ne, nech ji bejt, vona ta Hynkova nová vypadá, že brzo přivede Pumrovku k dobrovolnému skoku z útesu, na jehož vrcholu bude původně čekat na svého sluhu, aby jí v té chvilce k zamyšlení došlo, že všem okolo by nejvíc prospělo, kdyby si dala cígo a s posledním potažením udělala dva kroky dopředu.“

Pár vzkazů:

Eliáš: Velký vezíre, dobře si taháš Borise a štveš ho proti Liborovi, pěkně po svým a pomalu. Vím, že jak bude na tvé straně, hodíš dvě hlášky Libušce, která se okamžitě složí a celý MUDrův život se sesype jako domeček z karet, což doprovodíš seznámením jeho matky s ostřím tvé mačety nebo nějakou podobnou srandou, hodnou tvé velikosti. Jen tak dál, Vládče pekel, máš ode mě plnou moc, jo, pardon, promiň, vím, že ty se neptáš, ty konáš…

Jardo Hejle: Můžeš se prosím přestat divit tomu, že jsi podezřelý z vraždy, když je proti tobě asi deset nepřímých důkazů, pamatuješ si hovno a na proces toho tě usvědčí z asi pěti lží? Chápu, že ti vadí vazba, odloučení od rodiny (ty vole, co já bych dal v tvé kůži za to nebýt pět minut v tom bytě plném slepic) a jestli to na tebe zkusí nějaký jiný vazebně stíhaný nebo dokonce bude nějakej ten sex, představ si ztopořeného Eddieho, který, vyválený v kanálu, podléhá Adrianě, a hned bude svět hezčí.

Tereza Jordánová: Kdy už ti dojde, že se Vojta nevrátí? Pane jo, copak nevidíš, že to je chyba jen a jen tvojí představitelky Patricie Solaříkové, která sice zatáhne břicho a vezme si volný přehoz, ale při dvou stech kilech živé váhy je to spíš na digitální trikový zásah než na návrat krasavce, který i kdyby se vrátil a poznal se s Miládkou, okamžitě pochopí, že život vozíčkáře je prd proti sexu s březí slonicí s krosnou na zádech.

Kamera, režie, rekvizitář: Je od vás velice pěkné, že se Solaříkové snaží pomoci nejen kostymérka, ale i vy tři, ale brzy to docvakne i divákům. No, ta vaše finta s jejím věčně něčím zneviditelněným zadkem. Podívejte, já nejsem kokot, kdykoli se tato zbytečná postava v bytě vynoří ze své slzavé nory, stojí nebo prochází za sedačkou či čumí ze dveří. Bavila mě scéna „Bečka se sází s bratrem“, ve které už vám to bylo trapné a jak to bylo delší, postavili jste ji za tu kuchyňskou linku. Boha jeho, jestli vám dělá na place scény, pošlete ji do fitka, jedno papundeklové máte naproti v ateliéru, a jestli kecám, tak nám ji naskórujte v plavkách, ale prosím vás, v plavkách a jen v plavkách. Ne že přitom před ní bude stát paravan, to by neplatilo.

Vlasta: Dědku plesnivej, ty si necháš kecat do kouření??? Ty, majitel domu? Ty, otec strašlivé a zlé mrtvoly Kláry? Ty, který tu otravnou stařenu Amálii ubytováváš a pícháš? Děláš si prdel? Kurva, bouchni pěstí do stolu, vyhul před ní krabku červenej máček stovek a začni si balit špeka, jinak budeš brzy všem pro srandu, zatímco teď jsi jen na obtíž.

Miládka: Ty ještě žiješ? Proč? Od pondělí do středy jsi nebyla v kulisách, já už slavil, že tě odvezli na jatka na porážku, a ty, uličnice, ve čtvrtek už zase v postýlce hladíš Lumírka po lachtánkovi a vyšetřuješ jeho nákup broží pro Světlanku, ke které ti brzy uteče. Milado, nedělej mi to, mám uhlopříčku jen 159 cm, ještě tři kila a kus tě budu mít v obýváku, což mě děsí.

Simona: Až půjdeš příště hrát betla s ostřílenými fízly, uvědom si, že jsi jelito bez mozku a to, že tě miluje 95 procent divaček, neznamená, že ti to neřeknu. A ten tvůj ubohý pokus na konci vyslýchající Čuka s Gekem sama vyslýchat? Děláš si bžundu, co? Ty, která jsi schopná vyslechnout tak tu krávu černovlasou kolegyni z kadeřnictví, co pořád čumí jako játro, a dostat z ní, co říká na počasí, neznamená, že máš právo klást dotazy nám, ostatním lidským bytostem s IQ vyšším, než má prvok, no prostě všem těm, kdo nepracují v kadeřnictví, natož abys vyslýchala kriminalisty.

Ivana: Slyšíš? Jako by tu něco zvonilo? Říká se tomu hrana, tak šup, poslední setkání s Henryho uzenkou a pomalu si bal čemodan a začni šetřit na cigára, pětadvacet let v báni jeden karton slimek nespraví. Jo a prosím tě, řekni Vilmě Cibulkové, co tě hraje, že když je ve scénáři „nenalíčená Ivana vyjde po probdělé noci do obýváku“, neznamená to, že má přijít na plac nenalíčená! Mám tříletou dcerku a ta se bojí strašidel.

No nic, uvidíme se za týden u naší oblíbené show. Koupím si na to novou, větší televizi. Když jsem viděl, jak se dnes Miládka motala u sporáku s tím žrádlem…