Šéfredaktor eXtra.cz Pavel Novotný glosuje každý pátek dění v Ulici, kterou sleduje jeho manželka… A on se po návratu z práce pokaždé nadšeně přidává…

Byl to týden, kdy jsem nostalgicky vzpomínal na Chomutov a LSD večírek, který jsme si tam s kamarády z Řeporyjí udělali před deseti lety za účelem předávkování, já tam odhodil tělo na podlahu a šest hodin se zmítal v divoké féerii nepopsatelných výjevů.

Čert vem zběsilé expedování postavy Libušky ze seriálu a Eliášova alotria, až do středy to byla jedna velká rozlučková psychoshow Ivany Drápalové, která mě párkrát dostala i přesto, že ji dávno považuji za mimozemskou bytost, pro kterou používám původu odpovídající kritéria pro hodnocení chování.

Předně úterní výjev „Adriana jde zúčtovat s vraždedkyní“. Od obou aktérek skvěle zahraná scéna, kterou jsem si pustil snad 10×, abych se ujistil, že fakt už nejsem v Chomutově na podlaze. Začnu Adrianou. Exnarkofešanda a dcera Bronxu jde po obdržení dopisu od Ivany (netušil jsem, že umí psát) s touto zamést. Zabila jí matku, sere ji, je třeba ji zkopat a naplivat do ksichtu. Kurážná domovní slípka dojde k vchodu a tam se odhodlává na bobku tak dlouho, až oběť sama otevře, jinak bychom u toho záběru zestárli. Půl roku zadržovaných emocí musí ven, což Adri zahájí tím, že na Ivanu půl minuty vejrá. Následně spustí kulometný monolog, během kterého se Drápalovic troska pochopitelně zhroutí, což Adriana nepobere, přestože se Ivana zhroutí pokaždé, když jsou kolem ní jakékoli emoce, včetně štěkajícího psa za rohem na někoho jiného nebo setkání s cyklistou, který se jí ptá, kudy na Poděbrady, a vysmrká se.

Adriana přesto zůstane v šoku z toho, že Drápalová se po tisící sesype, a jde toto neuvěřitelné překvápko převyprávět vůbec největšímu blbovi galaxie Peškovi, a když se dosmějeme, spustí Adriana monolog, za který bych jí rovnou zpřerážel hnáty bez možnosti předčasného propuštění. Stejně jako Drápalce i tupému seniorovi vysvětlí, že zavražděnou matku poznala až v šestnácti (dědek to asi neví, krávo, do šestnácti tě vychovával, bože, ty drogy jsou svinstvo), a strávila s ní tedy díky Drápalové málo času, Ivaně dokonce vytkne, že jí nestihla říct, jak ji má ráda a že jí odpouští, dědkovi zase, že ji neměla čas poznat a prožít s ní něco hezkého a vůbec, nebýt Drápalky, nepřišla by o klíčovou bytost, se kterou k sobě konečně nacházely cestu a měly se přes minulost rády.

Pche, tak nestihlas s ní prožít víc lásky, jo? Ty, která jsi ten krátký čas, co byl vymezen tvému soužití s matkou, trávila fetováním, okrádáním rodiny, neustálými útěky, držkováním, prostitucí, válením se po barech, napadáním a nakonec obráním matky o úspory, co jí dal dědek, a emigrací na Kanáry za distribucí fetu a budoucností bez matky? Prober se, to, že si to nepamatuje dědek, neznamená, že si to nepamatuju já a se mnou každý příčetný divák Ulice, Agátu Hanychovou samozřejmě nepočítám.

A teď Ivana, která opět nevěděla, zda být v hovnech, nebo na koni, každopádně kdekoli byla, byla tam v nevhodnou dobu. Maminy u žehlicích prken tutově přešly s pochopením etudu na téma „Chci do lochu hned teď, žádné odklady, stejně tomu neuteču“, ta ale vyzněla, jako by seriál začal včera. Ty vole, copak ještě nemáme v živé paměti pološílenou ojetinu Drápalovou, která nebyla schopná týden otevřít dopis od soudu, a kdykoli někdo vyslovil slovo „trest“, šla do kolen? Kecy o sebevraždě, zbytečnosti, rezignaci prokládané ujišťováním nebožáků okolo, že soud/poštu/kri­minál/odlouče­ní nemůže zvládnout a vlastně ani přežít? A frajerka chce najednou do kriminálu do hodiny a považuje „za lepší“ se neloučit s nikým? Když jí Hejlová, jediná příčetná bytost po ruce, připomene vnučku, Ivana odvětí, že si „spolu přeci užily dost“, zřejmě v záchvatu sklerózy, která jí nedá vzpomenout na to, jak trávila s Mirinkou každou vteřinu, kdy nebyla u výslechu, namol nebo si nehrála s Henryho uzenkou, kdy Mirinka byla alfou a omegou jejího světa, kdy se jak dylina nabízela, že ji odvede pěšky kamkoli a pak ji tam vyzvedne, i kdyby se venku střídal blizard s vichřicí? A najednou, baba juk, vše je jinak, už nejsem v rozkladu pod linkou (a Adrianou), ale chci si jít hrdě pro trest, abych se následně třikrát sesypala ve spektakulární scéně u vězení v Ruzyni, kam mě odvádí Henry, který na mě samozřejmě počká, protože je kokot, a už zvoním dychtivě na zvonek, protože já tam chci…

Ech…

Co říct k Hložánkovi a jeho pokračující anexi, opakuju anexi, ne erekci? Tuhle jsem si dělal prdel z jeho balicích technik a on místo aby se i se svými směšnými návrhy stáhnul zpátky do své intrikánské radniční nory plné staženého porna, tak pokračuje v krasojízdě. Kretén. Pojďme si projít, co tak asi obecní zoufalka, ale hrozně hodná ženská typu Simony od chlapa čeká:

  • že mu bude trochu stát,
  • že nebude smrdět,
  • že mu nebude dělat služku.

Co nabízí Hložánek. Balí ji jako puberťák a pořád mluví o síle, z čehož je zřejmé, proč je schopen jakéhosi sexu jen v bordelu, smrdí a ve finále předevčírem přinese Simoně plnou tašku věcí na vyžehlení, a když odtrpíme veselou scénku „Polonahý místostarosta za záclonou“, ještě se kadeřnice zeptá, zda ho bude volit, přičemž ta evidentně ani neví, co je to obdélník, natož aby měla povědomí o komunálních volbách.

Moc se mi líbila Hložánkova ex, celkem pěkná MILF, pokud do toho trpí bordely a umolousané propocené nátělníky, pak nechápu toho imbecila, že ji ještě podváděl… Když to srovnám s almarou Simonou, no nic…

Já mám jiný problém s jinou almarou, konkrétně s Terezou Jordánovou!

Chci okamžitě vidět toho idiota mezi scénáristy, který se rozhodl, že polovina seriálu bude odteď o tom, že nová učitelka ve škole se sžívá s prostředím! To je divné, že se cítí nesvá. To je divné, že se hned stane obětí lehké kyberšikany s mobilem, to je divné, že ta dylina Hejlová hned přiběhne, aby ji z toho vytáhla, a ještě jí v kabinetě dá pár moudrých rad („Praktikantky potkají ve škole různé nepříjemnosti“) a návdavkem tasí ještě vlastní cool storku ze svých začátků („Před jednou ze svých prvních hodin zeměpisu jsem na sebe vylila čaj“), do toho Jordánové otec-kretén a jeho infantilní rádobyrychlošípácké mentorské nesmysly, a když už se konečně i ten vykecá, naservírují nám autoři svou každoměsíční dávku laskavého humoru, kterou má zřejmě Maciuchová ve smlouvě, a tak podstupuji neskutečný výjev, ve kterém Hejlová formuluje vzkaz na záznamník Majora Čuka, se kterým už půl roku chce šukat, ale neumí mu bez půlhodinového zrudnutí ani podat ruku.

Dnešní teenageři jsou už v šestnácti schopni si běžně říct o sex a Miriam se nejenže rozsype, ale ještě jí do toho napochoduje Kalina. Můj kamarád Pavel Nový hapruje se zdravíčkem, a tak se veškerá jeho „akce“ odehrává tak, že vejde o holi do kabinetu, sedne si na židli a řekne si dvě repliky, aby mohl poslat fakturu za natáčecí den. Propojením těchto dvou obrazů v jeden vznikla „čurina“, u které se divačky při mytí oken chlámaly jak sviňa a já koukal z okna na novostavbu za barákem, na jejímž místě ještě před časem stávala krásná lípa, kde se dalo oběsit.

Ale co, hlavně že Ulice teď tři díly nebuzeruje s expedicí Libušky ze seriálu, což částečně vykrývá nekonečnou telecí vsuvkou o tom, jak Hejl junior láká Martina (to je ten skin, co má doma tu moravskou manželku, kterou Nova ukradla Primě ze seriálu Vinaři, takže je to sympatická kokotka bez mozku, ale zato strašně moravská a bodrá) do firmy.

Teču při tom, jak se všichni v dílně plus kreténostarosta Martinovi posmívají, že je pracovitý. Kdyby totiž každý pracoval tempem jako Lumír, tak chcípneme hlady. Mezi povaleči v Ulici je Martin zjevení. Jeho hláška „Probudil jsem se v pět a do půl šesté se ještě přemlouval, že se budu povalovat“, to je souvětí, které slyšet někdo na radnici, tak si myslí, že přišel obecní blázen. Jinak mě nadchlo dnešní Lumírovo vstávání, takhle si nějak představuju starostu (sám na tento post kandiduji v říjnu v Řeporyjích, tak koukám po jiných), o kterém volič ví, že je tady a pro něj.

Domácí úkoly:

Franta: Děláš si s tou Viky prdel? Frajerka si vezme šortky a shodí ramínko a ty paniconezpěvá­kotrapák hned přihopsáš jak Nikol Moravcová, když někde někoho jiného v místnosti někdo fotí. Nebuď jak malý Jarda, těžká nevšímačka, rozumíš? Těžká! Pamatuj si, že čím těžší je nevšímačka, tím ti ta frigida, co otálí v šestnácti se sexem, a to jako poslední ze třídy, dřív dá!

Lumír Nykl: Už se nikdy nestarej o to, že Simona nebo někdo jiný je důvěřivý a mohl by někomu naletět. Nejdůvěřivější embrio v regionu jsi ty a jsi taky jediný, kdo toho nezneužívá, prober se a styď se!

Farská: Můžeš mi, prosím tě, odpovědět na otázku, jak můžeš říct větu: „Někteří chlapi se tváří, jak jsou nešťastní, a přitom tě chtějí dostat jenom do postele.“ Ne, že by to nebyla pravda, ale do prdele, co ty o tom můžeš vědět? Nic, leda bys to viděla na Prima Love!

Monika: Jestli jsi těhotná s Márou, jdi se rovnou zastřelit. Nic proti těhotným ženám a rodina je základ státu, ale gamblerů bez budoucnosti a mozku máme v Praze fakt dost!

Vladimir Vladimirovich Putin Napiš 1000×: „Státní hranice jsou smyšlenou čarou, která odděluje na povrchu země a svislou plochou nad i pod zemí výsostné území, vzdušný prostor a hlubinu země jednoho státu od sousedních států!“

Uvidíme se za týden.

Ať žije Ulice!