Obvykle postupuji spíše chronologicky, ale jsem krátce poté, co mi redakční uklízečka rozmluvila skok do vnitrobloku kvůli demenci Markéty. Vlastně kvůli občanovi Ulánbátaru, který obohatil scénář mikrozápletkou s názvem „Nepochopený Jirka Hložánek uhání kurvičku, co si toho nevšimne“.

Markéta je dítě pasťáku, rozhoďnožka první kategorie, u které jsem si za ty dva roky, co píši o Ulici, nevšiml, že by se k sexu nechala přemlouvat přes šest večeří, osm kin a dalších deset rande, ostatně aktuálně ji brousí skorosenior a exbiologický skorootec, taneční mistr Karel, co ji utáhl na vařenou nudli.

Proto nechápu údiv té debilky, že ji Hložánek junior celou dobu balil a nadbíhal, když jejich setkávání vypadalo poslední dobou tak, že do místnosti nebo na náměstí vždycky vešla nejdřív erekce a pak Hložánek, aby po pěti jasných situacích, kdy rtuťovitý pubescent doslova křičel „Pojď píchat, to je jedno, že tvá pěstounka je totální kráva a otčím můj strýc, takže bychom skoro mohli mít defektní dítě“, Markéta dále čuměla jak tele „Proč že to Jirka odešel z té kavárny, kde jsme spolu tak pěkně seděli, než vešel Karel a strčil mi jazyk do pusy s tím, že mi tam večer dá ještě něco jiného.“

Tekl jsem, už když jí to vysvětlovala Simona (ty vole, to spojení „Simona vysvětlovala“ je skoro protimluv, že?), a jsem rád, že už po dnešku Markéta – která by na tuty Eratovi nikdy nedala, protože je ženatý – chápe, protože podívat se tím svým debilním nechápavým pohledem „Cože, jak to jako myslíš, že mě nemá rád jen jako kamarádku“, tak sednu do taxíku a jedu ji do hostivařského atelieru rovnou zabít a je mi jedno, že je to v televizi všechno jenom jako a nevinná herečka Berenika Kohoutová za to nemůže, i když po tom, co se podle její matky Ireny Obermannové a její prostořekosti málem jmenovalo letiště (vtip na druhou pro chytré, finalistky Miss a Erat s Blahovou si jím nemusejí lámat hlavu), protože naprášila Vencu Dáše, bych ji sjel stejně, mě taky pořád někdo trestá za tatínka…

Obrovská pochvala Milanovi za to, že zachránil své peníze (dočasně uložené u lakotné Růženy) ze chřtánu chamtivých a prolhaných Liškových, by the way kostrbatou scénáristickou linku na ose domácí schovka – banka – byt Liškových, kde mohl Milan peníze ukrást (důležité pro dramatický oblouk Liškovi – Růža a pro scénu, kdy Bedřich lifruje Milana ven, a drama, kdy mladý kokůtek málem načapá Milana na zlodějské výpravě), to teda bylo něco. To je tak, když potřebují scénáristé přemístit něco odněkud někam, aby na tom mohli postavit dvacet scén, a ono je to složité (třeba jako byste stěhovali Hejlovou na swingers party, Pavlicovou bez jeřábu odkudkoli kamkoli, Pepana do klubovny Rychlých šípů apod.). A tady musím říct, že už to divočejší být nemohlo, ale chápu, že aby se dostal Milánek ke keši matky, muselo se to udělat co nejsložitěji, ostatně jsem rád, že se mohu naposledy vrátit k dobrotivému Milanovi, který chce dát mamince vydělat navíc investicí svých peněz (Růžena opakovaně potvrdila, že jednou budou jeho) a TV Nova ho ostrakizuje a očerňuje!

Řečeno bylo na to téma už vše, ale u příležitosti chlapcova odletu bych mu na rozloučenou rád vzkázal, že jeho matka je svině, která se k němu navíc ve středu víceméně otočila zády, namísto aby si přiznala, že je sama v seriálu předloni usvědčenou zlodějkou a že za Milanův charakter tedy může jen a jen genofond a na celé věci nese vinu!

Kdyby Liškovi nebyli debilové, podají na Růženu a Milana trestní oznámení, neb jim byla doma odcizena hotovost, kterou jim Růžena jen jakoby vracela, a podle mě by jim měla peníze, které její syn díky jejím chromozomům odcizil, do koruny vrátit, ostatně stejně bude brzy milionářka díky investicím moudrého syna, který jí jistě odpustí.

Ad Liškovi, začínám se děsit, že na zvěsti o blížícím se vloženém seriálu na téma Anča v přechodu bude něco pravdy. Lišková pořád lavíruje, bolí ji hlava, vypadá na sedmdesát, zatímco Bedřich slaví 46 (jeho představiteli, Slovákovi Adrianu Jastrabanovi je v reálu stejně, ale Krbové, důvěrnici Státní bezpečnosti na odpočinku, je o deset let víc), takže vypadají spíše jako matka se synem, a ne jako manželé, co mají v seriálu sem tam dokonce sex, respektive je to zjevné. V reálu by podle mě Liška dávno klátil Bereniku (teda Markétu po Hejlovi) a s Ančou by nebyl, je to otravná, věčně kafrající babizna, a jestli bude fakt půl roku přecházet a jezdit do Bechyně na čajové konference, nebo co to teď provozuje, tak vám stejně říkám, že v dlouhodobé lince je v plánu Liškova nevěra.

Nechápu, proč s vidinou tohoto (Liškovou podle mě diváci nemají rádi a akorát nás všechny sere a nudí) není tato postava rovnou odpravena, Krbovou uživí Neff a u Lišků v bytě by mohl mezitím krásně Liška znásilnit Skylar z Holandska nebo Milánek Emmu, načež ta konečně přizná, že je lesbička, a tak dále, každopádně setrvání Anči na obrazovce, navíc v klimakteriu doprovázeném neustálými pindy a komandováním celé rodiny, je zločinem, srovnatelným snad jedině s nezavražděním Hejlové jen proto, aby měla Nova naději, že Maciuchovou v budoucnu ukecá k návratu do show, kterou opustí odjezdem na cestu kolem světa s majorem Čukem.

Může mi někdo srozumitelně a v klidu objasnit, proč plochodráha s mluvnicí pod paží (baví mě, jak postava miluje kantořinu a najednou chce do důchodu, protože herečka si definitivně vynucuje odchod, mimochodem, zase tak náhle to nebylo, postava Kadlece se objevila a zvýraznila zjevně jen proto, aby Hejlovou ze seriálu odvezla) naznačovala Kadlecovi přes krkolomný oslí můstek „Matouš chce za Alicí“ (DEBIL, DEBIL, DEBIL), že je třeba se o lidi, které máme rádi, postarat, a tedy měl by se on zajímat o Alici??????

Prosím????

O Alici, která na ní páchala jen zlo, vypočítavě jí rozesírala vztah, křivě obvinila Kadlece a jeho uzenku ze znásilnění, synovi rozjebala kolektiv ve firmě a dál ničí kokota Matouše a nakonec se ji pokusila zavraždit? Skutečně gratulační, logické chování a názor Miriam, zřejmě je třeba do poslední chvíle dělat z Hejlové matku Terezu, ech, co já bych dal, kdyby v srdcervoucí scéně, kdy se tato loučí se seriálem (v reálu je sezona dotočená a rozlučka s Maciuchovou byla v atelierech v dubnu), jen tak mimochodem paní učitelka šlohla na krámě rohlík a poslala udavačský dopis (pomohla by jí s ním Krbová), udělala něco hnusného Kalinovi, třeba mu podrazila hůl na schodech, no nic, konec snění…

Hele, o škole se mi vůbec nechce dnes bavit, Jordánová je kráva, co se nechá šukat od chlupaté, ženaté a nově i ulhané koule, Maléřovou přestávají šikanovat, respektive proti šikanátorce se zjevně postaví parta, no to mě poser, škoda veliká, já jsem se těšil, že si Rozina zkusí něco udělat, jako že varování dívkám a chlapcům u bedny (nejsou tam, čumí do fejsu v mobilu, boha jeho), že šikana je zlo a tak dále.

Stejně všichni víme, že Jordánová, jen sleze z ženatého nechutného blba, začne, aby byl konečně ve škole klid, souložit s mladým fyzikářem, tak já nevím, co se pořád řeší. Až to všecko praskne a věčně chápavá ředitelka to zase Tereze odpustí, tak stejně udám Jordánovou na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, moment udělám to hned v pondělí, protože není možné, aby učitelka v záskoku nadržovala žákům, znevýhodňovala jiné, souložila s kolegy i rodiči studentů, málem přivedla k sebevraždě dceru jednoho z tatínků, falšovala údaje v třídní knize, záměrně tolerovala podfuky s omluvňákem studentky… A do toho Solaříkovou nemám rád, protože má vůči mně předsudky, které jsem přetavil v opodstatněné odsudky kritikou jejího zadku.

Závěrem potlesk pro kriplodementa Máru, který by si měl schopnost dělat idiotská rozhodnutí patentovat, přesně jsem věděl, že ten kamarád z vězení ojede některou z postav a střetne se s Monikou jen proto, aby došlo ke konfrontaci kriplotchyně s trestancem, což Nova ještě vytunila pátečním pokusem lstivé Moniky o sblížení s tchyní, na konci čehož na ni vybalila, že už jim nemá s Márou kecat do života, místo aby se omluvila matce dementního gamblojantara za to, že kdy pochybovala o ženě, která musela toho kreténa vychovávat bez šance na zlepšení jeho stavu.

To byla vůbec scéna, ty vole. Tchyně, která si coby hlavní bod celoživotního programu zvolila nekonečné kafrání do života syna a snachy, si dovolí pronést větu „No tak jsem se párkrát zeptala, jaké máte plány do budoucna“ a následně po supernesnesitelné taškařici s karbanátky, které milosrdně sežere budoucí vrah servírky z Coolny, nabídla Márova matka Monice tykání. Ty kokso, tohle skončí snachovraždou, barmankovraždou a vězňosebevraždou, což je jen dobře, neb to zvyšuje naději, že to Mára neunese a vlastní rukou se vyšle za všemi dosavadními seriálovými mrtvolami, aby mu na onom světě ještě za mé nekonečné utrpení z jeho sledování v televizi nasadil duch Gryši na hlavu pneumatiku a z prdele zapálil Máru rovnou celého odspoda. Prostě aby ta guma s benzínem na krku čapla až nakonec a Mára, fagule v nekonečných mukách, umíral a za noci osvětlil náměstí coby varování nejen všem gamblerům a zlodějotaxikářům, ale hlavně jako memento scénáristům Ulice, kteří přivádějí do děje postavy a chování, které vede k tomu, že se ze mě stává sociopat, který se bojí lidí a strašidel. Nevím, jak jinak popsat svou noční můru, ve které jdu na půdu věšet prádlo a potkám tam u bedny poblitého Máru s kozí hlavou, počůrám se strachy a v rohu se tomu bude všemu smát od bodající Alice zakrvácený Matouš, který bude mít nozdry větší než hlavu a z těch budou šlehat gejzíry karbanátků z Děčína!

Ať žije ten, kdo opět rozesere Nyklovou s Růžou, Růžu s Ančou a Anču s Nyklovou

Ať žije nezdařená operace Simony, která už se neprobudí.

Ať žije rytíř Jaromír, který slečně fakt jen půjčil byt a nic nezkoušel!

Ať žije Ulice!