Tento týden jsem byl fakt poctivej a poctivě sjížděl i resty na Voyo po nocích. Ani tak kvůli vám, ale protože se mi líbí, jak se blb Pešek řítí do dalšího průseru způsobeného jeho bezbřehým bodráckým kreténismem a senilitou.

Jeho dojem, že se mu vrací Amálie a coby gerontofil bude mít o žhavé noci postaráno a především, že se konečně postaví, ne počkejte, myslím, že postaví Kláru do latě, je zcela mylnou představou největšího blba v akčním rádiu 100 km okolo Ulice. V reálu se nebude Amálie stěhovat k němu, ale buď on k ní, nebo si zapíchá tak maximálně háčkem do žížaly na svých milovaných rybách, kvůli kterým jeho politováníhodnou postavu bere za svou většina diváků, a samozřejmě prohnaná a vypočítavá Klára, které nepokrytě fandím, si bude dál v baráku dělat, co chce.

Pešek si totiž své utrpení zaslouží. Jeho benevolence zašla mnohem dál, než je běžný rámec vztahu děda/dcera – vnučka a je potřeba, aby senioři u televizí viděli, že pomáhat dětem a vnoučatům není správné! Starat se mají mladí o staré!

A vymahači o dlužníky! V úterý i ve středu rezonovalo utrpení Máry, který nezvládá splátky nebankovnímu sektoru, jenž jej právem trestá za hovadský nápad ručit kamarádovi půjčkou, za což si nic jiného než vydírání a zabavení Coolny nezaslouží. Doufám, že ten sociál, který otravuje všechny okolo kvůli penězům, přijde o všechno včetně končetiny, protože nejlépe svému okolí pomůžete tím, že se o sebe dokážete postarat, a taky doufám, že ten libovej vymahač (mimochodem, nevím, proč ho hraje takovej klišékruťák, vždyť jen dělá svou práci, a navíc on, na rozdíl od Máry, dohody plní) jen co zabaví podnik, tak ho přemaluje z té odporné oranžové, o které si zřejmě autor stavby myslel, že je v kombinaci s paravanem, knihami a 400× logem podniku všude děsně „in“, zatímco in je tak akorát společnice Máry Monika, které pomalu dochází, že podniká s nezodpovědným píčusem.

Baví mě chlastání Libora kvůli soudu, které v rezonanci s exchlastáním Libušky slibuje zajímavou eskalaci až k tomu, že Libor buď Libuš jednu vrazí (nic se neděje, je od Eliáše zvyklá na horší inferno), případně začnou chlastat spolu, což bych si tajně přál, aby měli „Velkej chlap Miki“ a „vzdorovitý kokůtek s potenciálem zešílet a začít jednou taky zabíjet jako táta“ Borísek co řešit, namísto svých starostí, zda si na tajňáka děsně akčně dát plechovku desítky, protože jim za pár měsíců bude osmnáct, což jim připadá děsně cool, zatímco jejich vrstevníci dávno adekvátně době a požadavkům party fetují.

Což bych hodně ocenil i u dvorní trpitelky seriálu Emy, neboť na mé návrhy scénáristům, aby ji začal zneužívat otčím, Nova nereaguje a nemocně taky nevypadá a jak trošku ubývá dusna mezi Liškovou a Toužimskou, tak Ema méně trpí a to je u hlavní trpitelky show problém, protože nevinné dítě musí trpět, aby měl divák nad čím se dojímat. A já chci, ať se práší za kočárem, protože jsem taky divák.

A já mám právo na svou pravidelnou dávku emocí.

Protože je to možná moje Ulice.

Těším se za týden na další díl tohohle seriálu a na to, že se ho snad nedožijí všichni jeho aktéři…