Šéfredaktor eXtra.cz Pavel Novotný glosuje každý týden dění v Ulici, kterou sleduje jeho manželka a on se po návratu z práce pokaždé nadšeně přidává…

Katastrofu týdne vyhlásím hned na úvod: Dělené první místo důchod majora/odpaňovače Miriam Kadlece a fakt, že Vsetín umožňuje zdivočelým obyvatelům dlouhodobě migrovat do velkoměst.

Čert vem, že je exmajor čerstvě klientem Správy důchodového zabezpečení a bude znuděně (není po kom střílet, koho buzerovat a koho trtkat) rozsévat moudra, děsí mě zjevná linie dědka na odpočinku, co mu to nedá a vyšetřuje krom Miriam a záhady jejích nedobytných kalhotek i všecko kolem, takže tutově dojde i na top seriálové záhady (Proč se nejdebilnější postavy okresu stahují zrovna k Nyklové, Kdo je otcem Adriany a Kde je právní oddělení radnice?) a teď si představte, kolik času zabere souběh dokončení operace „Soulož s nesouložící“ a vyřešení záhady ohledně otce Adriany, která může být (Vilma se z krimu snad logicky nemůže vrátit dřív než za rok a půl, leda by byla amnestie poté, co Jitrnici zlomí tlak veřejnosti nebo Honza Becher) jediným logickým dramaturgickým důvodem jejího setrvávání v show.

Malá je naděje, že major poslechne geniální radu blba starého Peška, jak na důchod: „Důležitý je, aby měl člověk vymyšlený, co bude dělat,“ což v jeho podání znamená chlastat, vyhulovat čtyřicet denně, venčit čokla u hospody, čumět do rybníka a nešukat s Amálií, od které se ale zase může nechat na revanš, že nesouloží, buzerovat.

Ale Kadlece bych ještě snesl, ale děsí mě roky bojů semknuté vsetínské kriplorodinky s Prahou! Já prostě nedávám tu chodící reklamu na šetření Veroniku, čímž vás týden co týden otravuju. Přece vidíte, co musí znamenat zápletka se servírkou, co balí jejího stachanovce. Jistě, je to zastírací manévr před zjevným plánem scenáristů rozložit tento biblický manželský pár na prvočinitele sérií nevěr jak jeho, tak jejích!!! A až budou definitivně připomínat manželství Dády a Felixe Patrasových, tedy nebude jasné, zda jít ráno nejdřív na venerologii, nebo k soudu, dojde na jejich fakany, kteří začnou fetovat a sami souložit napříč seriálem. A u toho bude ta kráva s patentem na šetření korunou a hýření nechápavým čuměním neustále hysterická ze všeho a pořád, ostatně vzpomeňte si, co předvedla, když synek na Moravě dostal rýmičku a jí ujel vlak, a teď si představte, že starý běhá za holkama, ona už nedokáže tajit lásku k Masnému a do toho dcerka začne hulit natruc, že synek už si píchá herák…

do toho mě opouští Miller, kterého nepochopitelně opouští Světlana prostě proto, že to tak na Nově chtějí, i když to nemá logiku, kterou by to mělo, kdyby ji třeba v Beneluxu profackoval nebo umřel, ale v situaci, kdy zdánlivě racionální Ruska opouští belgického desetibojaře s velkým pérem pro českou tlačenku s malým a bez práce, jsem zmaten, stejně jako divák, který navíc přijde o dalšího (Eliáši, ó pane, neopouštěj nás) zábavného intrikána v seriálu.

Abych dokreslil, v čem mi nekompromisní kariérista a loktař Miller tak imponuje, přehrajme si výjev „Světlana si chce v hospodě promluvit, zatímco on čeká, až sklapne“, který je festivalem ignorance a šovinismu, takže divačky u beden nemají šanci prokouknout, že dobro je Miller a iracionálno je Světluš, jejíž kopačky Bruselčanovi tím pádem akceptují, namísto aby si klepaly na čelo, cože je to Světlana za dylinu. Připojuji kurzívou svůj komentář:

Miller: Tak co? Nemůžeme toho už nechat? (Překlad pro méně obdařené: Nemůžeš už toho nechat?)

Světluš: A čeho přesně? (Aneb Světlana, mylně se považující za chytřejší, zkouší klasickou ženskou past s vynucením si ignorantské odpovědi a převzetí iniciativy ve formě výčitek)

Miller: Těhle nesmyslnejch debat. Navrhuju udělat za tím tlustou čáru! (Hezký pokus, Millere, ale nemluvíš s Lumírem. Tohle je Světlana, ne prvok s alzheimerem)

Světluš: Za čím? Vždyť jsme přeci ještě nic nevyřešili! (A Světlanka začíná logicky selhávat. Snaží se Millerovi vnutit, že se něco má aktivně řešit, jako by nestačilo, že jí pán vůbec dovolil o něčem diskutovat, samozřejmě nemá minimální naději, Miller diskutuje jen s dodavateli raket z Ruska a předsedou Evropského parlamentu)

Miller: Proboha, co chceš pořád řešit, prostě to je, jak to je, a bude to, jak to bude, tečka. Na nic lepšího jsme zatím nepřišli…

Světluš: Ale to není žádný řešení, to jenom říkáš, že se nic nezmění.

Miller: Proč by se mělo něco měnit? (Na to neskočí, ale tak to víme oba) Řeklas mi, že se ti některé věci nelíbí (No a?), já jsem tě vyslechl (No dobře, neposlouchal jsem tě, to víš, na burze v Antverpách je poslední dobou pořádně rušno), fajn, beru na vědomí. Jedeme dál! (Tak s Lumírem už bys deset minut zapíjel smír, ale tady to ještě bude chtít pět vět nebo jednu ránu)

Světluš: Bereš to na vědomí, a co? (Miller už nemůže prohrát, Světlana to dobře ví, ale má potřebu tuto otázku alespoň nechat zaznít, aby porážka nebyla tak brzká)

Miller: A nic, prostě se s tím musím nějak smířit. (Vynikající přenesení viny na Světlanu, klasická sehrávka lepších hráčů)

Světluš: Já nevím, já jsem asi úplně blbá. (Úplně ne, ale trochu jo, inu, podruhé si vezmeš Lumču a jackpot Millera necháš nějaké belgické kurvičce s místem narození Klondyke), ale co to znamená? (Oči už to vědí, ale mozek tomu stále ještě nechce uvěřit, viď?) Co uděláš? (Tohle už je zbytečný, tady už se shazuješ, maličká)

Miller: Musím se smířit s tím, že jsi nespokojená. (Vynikající stupňování dojmu vlastního utrpení) Moc to nechápu (Chápeš, ale nesmíš to přiznat, nejsi debil nebo Lumča), nevidím proto žádný racionální důvod (Tywe, ty jedeš, sedmilháři, no nic, dobrý, vedeš si samozřejmě skvěle), ale co se dá dělat, no, snad se to zlepší. (Snad ta kráva konečně pochopí, že má držet hubu, kouřit a děkovat bohu, že mě potkala)

Světluš: Takže jestli to chápu dobře, tak se nic nezmění, vše bude, jak je, a ty se hrdinně vyrovnáš s tím, že máš vedle sebe nevděčnou ženu. (Světlana nechápe nic. Jednak to říká jen proto, aby dále prudila a vzdorovala, a navíc ví, že Miller vedle sebe nevděčnou ženu mít nebude. Prostě tam za čas soudně hodí ručník a bude se konečně chovat jako gejša, nebo jí vyštípe nějaká povolnější devatenáctiletá sekretářka z Lucemburska s alžírským původem) A budeš doufat, že se to nějak samo zlepší. (Ne, to nebude, bude na burze doufat, žes uvařila a nebudeš mít večer blbé kecy, jen vejde do dveří, a bolehlav, jen ulehnete na lože)

Miller: Já vůbec nechápu proč to tak shazuješ! (Hezká příprava, geniálně přímočaré, škoda že je to umanutá Ruska, jinak už jsi vyhrál) Navrhuju jasnej kompromis? (A smeč!)

Světluš: Ale v čem? V tom, že mě nebudeš ignorovat? (Typicky ženský a samozřejmě naprosto zoufalý poslední pokus o zvrat v dávno rozhodnutém mači)

Miller: V tom, že dál nepovedu tuhle nesmyslnou válku, kterou jsi ty bezdůvodně začala. (Zásah, potopená, a tumáš, ty vzdorovitá slepice, ještě jedno obvinění na cestu)

Světluš: Ty jsi nic nepochopil… (Bolestivá porážka, náno. Vystavíme si účet, ano? Chápe vše, ale nikdy to nepřizná, což ty moc dobře víš, ale nikdy to nepřiznáš, a tak zahlásíš, že nic nepochopil, zatímco oba víte, že chápe velice dobře, ale nebude s tím nic dělat, což nechápeš ty, která myslíš, že máš být chápána, zatímco nechápeš, že on čeká vděk a pochopení a nachází nevděk a nepochopení. Ve výsledku jsi nic nedokázala a on může být dokonce v pozici oběti, inu, když tančíš s ďáblem, přijde peklo, dobře ti tak, bravo, Millere, budeš mi chybět, ty kluku)

Takže je vymalováno a absurdní trojúhelník, jehož opětovným vrcholem by se Nykl nikdy nemohl v reálném světě stát, je dokonán, aniž by to někomu u televize (nepočítáme autory scénáře, Pavla Novotného a Jaroslava Dietla) přišlo divné. Takže Miller seřve Lumíra a pomalu si to pošupajdí s postaveným pérem a perspektivou vydělat kvadrilion ve tvrdé měně zpátky na Západ a (cituji Nyklovou) „pekař, provozní, účetní a závozník v jedné osobě“ Lumír si znovu vezme Světlanu, která se konečně dočká miminka, jen se Lumír za tři olympiády a světelný rok zvedne v kuchyni od tlačenky směrem k posteli, že se teda jako, když se máti pořád ptá, hecne.

Nesmyslů bylo ale v týdnu víc.

Moc nechápu ministryni vydírání a šikany seniorů Alici, která se nechá vylákat na rande nemytým kašparem Matoušem, a namísto, aby si dala facku a otočila se hned ve dveřích, jen tu věc tlemící se u baru uvidí, odabsolvuje s debílkem rande, které vejde do historie svádění coby mise, kterou by nedal ani Tom Cruise.

Dále nechápu, proč kupuje Hejl Lence k Vánocům prádélko, když její představitelka Míša Badinková v té době vůbec netočila nebo rodila, takže v reálu jeho seriálová manželka vůbec nikde není a není tedy třeba jí kupovat něco k Vánocům, jo aha, ona se na Vánoce objeví zčistajasna, no dobrá, ale to ještě Hejl neví, respektive neměl by, pokud na seriál zároveň nekouká a nečte bulvár, což je kravina, že jo.

Pobavila také shoda matky a syna Hejlových ohledně vánočních reálií, obyčejů a atmosféry (Hejlová: „Kdy už by se měli jindy lidé usmiřovat, když ne o Vánocích“ a její syn ve stejném díle o dvě scény dále: „Cirkulárka a vrtačka, to je rajská hudba proti těm permanentně pustěnejm koledám“), škoda že se už nemůžeme na téma přeptat Cyrila Hejla, ten by nám jistě vnesl světlo do paradoxu, jak asi trávila tato rodinka Vánoce ve třech poté, co jsou i tři, i když maminka odmítá souložit, synek je odpůrce Vánoc, které ona miluje, a Hejl stojí opodál a kochá se výhledem z okna.

A ještě jsem nepochopil Maléřovou alias Českou Spořitelnu v akci, která se ve výjevu „Maléřovi otravují partaj po partaji zvoněním a představováním se, namísto aby neotravovali a mluvili česky“, kdy Adriana nepochopí, že je jí jen nabízen koláč z mísy a vezme si ji celou, načež se Robot i Spořka začnou smát a poťouchle na sebe pomrkávat, zatímco v reálu by Maléřka propadla panice, že skutečně přijde o 21 koláčků, které mají výrobní cenu padesát šest korun a devadesát haléřů, a namísto smíchu by nejprve v šoku omdlela z toho, jak právě škodovala, a jen by ji vzkřísili přistrčením Eddieho kštice pod nos, tak by se složila znovu, jen by jí došlo, že si Adriana chce přivlastnit i tác!

Čistě pro dokreslení absurdnosti tuším že čtvrtečního dílu připomínám, že poté, co to po trapném nepochopení budoucí milence Maléře Adrianě došlo a tác stydlivě a s omluvou vrátila Maléřce, která přijala její fail s pochopením, ale i rozpaky, sejdou oba pracovití dobráci ze Vsetína dolů k Peškům, kde doslova celý tác koláčů vnutí Amálii a ještě jí vecpou panáka, na což btw ve dveřích stojící Amálie zahlásí „Abysme trefili domů“ (!) a myslivna Maléřová odvětí „Však ona by vás dovedla.“ (!!!)

Když už tedy znovu jedu demenci Alice Skrblíkové, nemohu se závěrem nepozastavit nad jejím nekonečným údivem, že každý činžák nemá ve vnitrobloku třicet sušáků na prádlo a mandl, a co víc, zdá se, že kdo pere doma, ten má sušičku, což je jednak strašně drahé, a pak, co si budeme povídat, Maléřová zjevně není zvyklá na to, že v Praze máme k dispozici elektrický proud, zatímco u nich se svítí dodnes loučí, fotbal se hraje hadrákem a auty se hází vidlema.

Maléřová je prostě neštěstí, které logicky skončilo s Lumírem v pekárně, která je (těsně následována v tabulce předposledním kadeřnictvím) absolutním dnem nejhlubší stoky, co se týče seriálových lokací s největší koncentrací kreténů a bezmozků na metr čtvereční. V této souvislosti mimochodem nechápu autory, kteří, co jsem slyšel, řeší problém s paní Zdenou Hadrbolcovou, jež snad chce v Ulici skončit, a tak jí prozíravě vymysleli stařeckou demenci, kterou se obávám nepodaří divákovi v seriálové pekárně v záplavě dementů vůbec zaznamenat, natož se jí nějak zaobírat.

To máte, jako by dostala alzheimera Simona uprostřed scény trestání dealera levnějších energií, případně Bedřich v truhlárně za nepřítomnosti Nykla, ale s Bedřichem u cirkulárky a Matouše s Playboyem v umývárce.

Na závěr pár mikulášských ocenění:

Zvláštní uznání redakce eXtra za prvky folkloru v seriálu: Jarmila Šuláková v páteční epizodě!

Cena šéfredaktora za prozíravost: Jitka Nerudová, které došlo, že je Olda lemra, která si chce jen zapíchat, teda je-li třetí dubnový týden přestupního roku.

Zoufalost týdne podle hlasování seniorů, respektive posluchačů rádia Impuls: Víra, že osazenstvo kadeřnictví ve složení Jitka, Romana, Simona může přelstít dealera energie nebo kohokoli, někoho od Štikových nevyjímaje.

Pravda roku: Simona v epizodě 2719. : „Já jsem blbá!“

Kravina měsíce: Maléřová na Nyklovou – „Jedeme zítra s manželem domů, děcka už se nemůžou dočkat.“

Cena útěchy a nominace na největší telekomunikační omyl v dějinách adventu: Alice a její zpráva agentu nula nula špína Matoušovi: „Dneska pul treti Coolna.“

Dvorana slávy Akademie nacismu a šikany: Ivana Gottová tak nějak za všechno.

Smrt hlasům, které nepatřily Ivetě!

Smrt Spartě, vystřízlivění a brigádu za trest u Nyklové sparťanům!

Smrt smrti, co si vzala Hapku a nechalu tu Mildu Jitrnici!

Ať žije lidová zábava (krom prezidentských voleb a Šlágr TV)!

Ať žije tatínek Pavla Novotného a maminka jeho sourozenců!

Ať žije Ulice!

Prachař je kokot!

Těším se za týden, přátelé…