Až do pondělí 16. 3. jsem si myslel, že bych nebyl schopen spáchat sebevraždu. Jako fyzicky. Důvod by určitě vzniknout mohl (žena sebere děti a uteče mi s Ondřejem Vetchým, Slavia Praha sestoupí, Sparta Praha někam postoupí, parlament formou ústavního zákona prosadí dosazení loga vařené brokolice do státního znaku, Okamura se nastěhuje vedle do bytu, Okamura se nastěhuje ke mně do bytu, probudím se a celý svět bude Okamura apod.), ale vím, že bych neměl koule to asi dokonat.

Respektive jsem si to myslel až do chvíle, kdy jsem usedl v pondělí k milovanému seriálu, který spíše než naživo sjíždím dopředu i dozadu na Voyo, ale v pondělí jsem byl doma a byla pohoda se ženou, dcerkami a Ulicí a bůčkem, co mi žena navařila, a já nakonec našel i tu kremžskou hořčici a … za pět minut jsem věděl, že bych se nejen dokázal zabít, ale jestli někdo ASAP nepořeší napalmem Maléřovic rodinu do šestého kolene, tak jsem schopen zabít nejen sebe, ale i kohokoli, kdo přede mnou vysloví slovo Vsetín!

Podívejte, já vím, že si jich hodně všímám a už se opakuji, ale já se rozhodl, že si jich všímat nebudu, protože Ulice nejsou jen Maléřovi, a navíc to vypadá, že si ironizováním vyhladovělé orangutaní rodinky, která snídá, obědvá i večeří mluvnici spisovné češtiny, ulehčuji práci, ale je to přesně naopak.

Já je NENÁVIDÍM! Ono je totiž ignorovat nejde, připlatit si bonusovou sestřihanou verzi bez mongolů ze Spořínkova taky nejde (a stejně by měla pět minut) a zabít je taky nejde, protože ve skutečnosti neexistují! A nemyslím to tak, že v televizi je všechno jenom jako, ale přece oni by v reálném světě nepřežili hodinu, neb by je zabil první náhodný kolemjdoucí s tím, že je to otázka národní bezpečnosti, a za vraždu této čtveřice ( ještě se to vztahuje na Okamuru) vás přece žádný soud neodsoudí.

No ty vole, hlavně že jsem si říkal, že je měsíc nezmíním a už jsem zase ve čtvrtém odstavci o Maléřových a v hlavě mám třicetisvazkovou obžalobu jen kvůli dění pondělí až středa. Pokusím se to zkrátit na minimum, protože … Ty vole a dost lží, prostě obžaloba nekonečná, jsem tu šéfredaktor, můžu si psát, co chci, a navíc, od příště si jich už stejně nebudu všímat, tak co.

No takže sednu v pondělí k bedně, teď po roce doma jako člověk. Starší dceru jsem neviděl od prázdnin, ani jsem ji nepoznal, čtyřměsíční Sáru jsem neviděl ještě nikdy, žena házela významné pohledy při sexuální scéně Moniky a kriplogamblerlůzra, pardon Máry, no prostě krásný rodinný večer, který se po pěti minutách proměnil v peklo poté, co jsem při prvním obraze epizody 2781 dostal hysterák a šel si dát na verandu dvě marlbora stovky za sebou a jointa. U toho jsem rozhazoval rukama, což se u nás děje jen a pouze po prohraném derby, tedy dvakrát do roka. Děti chtějí za mnou ven, je průvan, žena nadává, z vedlejší verandy blbě čumí sousedka (typ Nyklová, ale čumí jako Pavlicová, no monstrum prostě, ještě spustit po vsetínsku a vezmu ji motykou) a můj tak vzácný a opečovávaný rodinný krb se hroutí jak domek z karet jen proto, že můj nový život „po Maléřových“ začne tím, že ta nána Rozina zjistí na začátku dílu, že jí nejde počítač!!!

Vy, co na Ulici fakt koukáte (taky už kouříte kvůli těm kreténům stovky, co?), dobře víte, co jsem v tu chvíli natuty věděl! Že začíná devatenáctý opus na téma „Koupíme jí ten laptop, jen na něj našetříme (odhad: rok 2489, éra hvězdných válek)“, který bude pokračovat dvacetiminutovou truchlohrou ve stylu „Debilní elitářské spolužačky se posmívají žebračce z jeskyně, že nemá komp, a z kapsy jí čouhá Nokia s hadem“, aby zbytek dílu probíhal ve znamení několika rodinných rad.

Ty u Maléřů probíhají tak, že Fantomasopracant říká „No jo, no, holt to bude muset holka ještě vydržet“ a jeho vzorná hospodyňka, co tutově v posteli zná jen misionářskou polohu a musí být zhasnuto a přehozená deka přes svatý obrázek nad postelí, u toho vzdychá a vypočítává nezbytně nutné výdaje, které je třeba před nákupem drahé výpočetní techniky na splátky a z frcu upřednostnit (splátky, motor, taneční pro Rozinu, tréninky toho malého hajzla, to je fuk, jak se jmenuje, stejně je mrtvej, nač se seznamovat, strouhanka, prošlý luncheon meat na neděli, dráha do Vsetína a zpět, no dobře, tak půjdeme pěšky. Kurva ale mladej na to potřebuje nový boty atd.), a pak nastane měsíční patová situace.

Ta vypadá tak, že Rozina neustále poptává laptop, který už už bude skoro na splátky na stole, aby se těsně před nákupem nečekaně vysrala pračka, žehlička, sekačka, sporák, chladič, cirkulárka, prostě cokoli, čehož nákladná dvousetkorunová oprava celý nákup desetiletí zhatí, a Rozina půjde bulet do pokojíčku a jako podkres pod titulky ještě poběží ukázka z příští epizody, kde se jí na potvoru smějí spolužačky ze třídy, což od nich není vůbec pěkné, ale logiku to má.

Tento předpokládaný scénář (vím z doslechu, byl jsem stále na verandě plný úvah o mortalitě a napalmu) samozřejmě Nova proložila šikanou v podobě scén „Vyučený truhlář Maléř vs. výpočetní technika“, „Maléřovi v kuchyni tváří v tvář vysloví hrůznou pravdu o nutnosti koupit Rozině komp dříve než po konci světa“ a k výjevu „Líbejte tatínkovi ruce, dostanete kapesné, budete historicky první ze Vsetína, kdo to zažije“ se nebudu vyjadřovat vůbec, protože mi vydavatel povolil jen tři sprostá slova na jeden díl tohoto blogu a já už zase dvě vyčerpal na Maléřovic výběh i přesto, že jsem si je schovával na tu krávu Márovu matku, tak a je po sprosťárnách, shit!

Alespoň můžu přeskočit pasáž „Maléřová vyhrožuje nadržené servírce netušíc, že se sama spustí s farářem“, ve které si rajda zpoza pípy libově potahala kreténa Maléře, který je takový debil, že je pro něj škoda jemných manipulativních technik jeho skoromilenky, které mají za cíl vnést mezi manžele svár, ale nepadnou na úrodnou půdu, protože manipuluj prvoka bez mozku s intelektem housenky, co se narodila chudák postižená, protože tatínek housenka a maminka housenka jsou bohužel sourozenci stejně jako jejich rodiče.

Hele, pojďte, vezmeme tu matku rovnou z jedný vody na čisto, nebudu to protahovat, chci dnes psát o spoustě věcí (krom Maléřů), pomalu budu končit (kvůli Maléřům) a kdybych se pustil do osobnostního rozboru paní Marečkové, tak jsem do minuty na verandě ve vnitrobloku, co máme redakci, a přemýšlím, jestli skočit do hlubiny hned, nebo až po poslední stovce marlborce, které tu navíc nemám, takže se vůbec nemůžu pouštět do nějakých větších akcí krzevá další debilku v seriálu, který se v poslední době vyznačuje tím, že inteligentní bytosti (Eliáš, Seidl, Miki…) střídají naprosté duševní trosky, které něco kloudného říkají jen díky tomu, že to někdo předtím napsal do scénáře.

Že bude Márova matka naprostá kráva, bylo zřejmé dávno předtím, než nás seriál upozornil na její existenci.

Stačí se podívat na Máru – naprostý kretén a zoufalec, který si každý vrtoch osudu vysvětlí tím, že má prostě smůlu a pech a jde to zabít, ideálně někam, kde bliká bedna a je tam pobočka sázkové kanceláře. Kariérně v polovině produktivního života osciluje mezi provozováním baru (tedy než kvůli němu málem zkrachoval a Mára se vrátil na pozici pingl/obsluha rudlu/příležitostný vyhazovač), prodejem vánočních stromků (to jsem přehnal, prostě je nakládá v lese na valník a sní o tom, že získá jednou stejnou práci na Západě, jen u toho nebude půl metru sněhu, meluzína a kosa jako kráva) a taxikařinou, která vypadá tak, že polovinu pracovní doby kouří před Coolnou a nadává, že to nejezdí, a druhou polovinu někoho někam zadarmo veze.

Marek je takový kretén, že bylo předem vyloučeno, že by třeba byl debil jen jeden jeho rodič, prostě že by byl výsledkem výměny genetické informace na ose jaderný fyzik – servírka z kavárny Na půl cesty anebo (ať je to genderově vyvážené, Světlana to má ráda, už aby ji zase Lumča začal mlátit) jaderná fyzička – číšník z Na půl cesty (kravina je to proto, že lidé s takovými sociálními rozdíly se moc nepáří, ti bohatí většinou šukají za peníze ty chudé, ale berou si jiné bohaté, nejde o prachy, ale bohatí mají všichni alespoň soukromé gymnázium a tedy hrozí, že děti budou chytré a ne Mára, ježíši to je zase závorka dlouhá jak Lumírovo vedení).

Je to prostě tak, že Mára je výsledkem živočišného sexu mezi servírkou z kavárny Na půl cesty a číšníkem z kavárny Na půl cesty, takže už nad těhotenským testem bylo jasné, že to malé stavět katedrály, komponovat symfonie nebo řídit letadlovou loď tutově nebude, ale narodí se kretén, který bude sice obsluhovat v normální kavárně, ale chovat se u toho jako chovanec výchovného ústavu, který se léčí z hráčství, a pracovat v kavárně na Půl cesty ho nenechají, protože i tam je třeba být trošku příčetný, a navíc práce s hotovostí není Markova silná stránka, nemá-li hotovost skončit napůl v bedně a napůl v hrách na PlayStation.

No, takže jen se zjevila ta úzkostná, divná, klasicky starostlivá mimozemšťanka z Kostelce (doprdele, Novo, no ty, televize Novo, haló, hele, já pochopím, že Prásk! může moderovat Partyšová, žijeme ve velmi bizarní době, kde je možné i nemožné, ale musí každý přivandrovalec ve všech Počátkách, Ordinacích, Kriminálkách Anděl/Modrava nebo jaká prdel přitáhnout pokaždé z Kostelce? Doprdele, to není jiná destinace? Co třeba mé rodné Řeporyje, budoucí hlavní město Evropy, nebo ne, teď jsem chtěl ze srandy napsat Vsetín, ale stačila vzpomínka na Rozinin laptop a už jsem věděl, že napíšu klidně stadion Sparty Praha Letná, dokonce bych napsal i Brno nebo podobnou nešťastnou osadu, kterou má člověk rád jen ve zpětném zrcátku, ale Vs… Ne, já to prostě psát nebudu, minule jsem se z toho na Vsetíně a ve Vsetíně prohuloval skunkem tři dny a pořád jsem měl naběhlou žílu.

Prostě matka přijela, sere mě, asi má být zábavná, jak je ustaraná a konfrontovaná s Márovou realitou (viděli jste, jak zjistila, že taxikařil a málem ji kleplo, škoda že jí neřekli, že taky fetoval, kradl, hrál automaty a dlužil lichvářům, mohlo být na místě po ní a já bych se tu nemusel vypisovat), a jistě ještě pobaví, což mě děsí.

Co mě pobavilo doopravdy, byla bitka u Hložánků! Jak ubývají zábavové prvky v seriálu, protože všichni se buď hroutí, hladovějí nebo nemají ani korunu, ani s kým souložit, nebo se znají s Maléřovými, tak není žádná prdel, což nám má nahrazovat kokot Lumír a jeho veselé tápání okolo těhotenství, zásnub a soužití se ženou vůbec (Lumír doposud souložil jen se Světlanou, kterou trápil tak, až se po letech vzdala perspektivního bodače ze struktur EU a vrátila se k ovarové hlavě bez práce, zato s debilní matkou, pak byl sám, pak žil rok s kombajnem, po rozchodu zintenzivnil dlouhodobý sex s bůčkem a štanglí lovečáku, no bilance hodná pana Božského a okolo jeho druhého skutečného soužití s ženou (kombajn Miládka byla žena jen technicky, jinak to byl prostě kombajn, to se nepočítá) je veselo, pak má být legrace ještě postava Simony (vypadá to tak, že Pavlicová 3× za díl, neb je debilní, zapomene klíče v práci, doma, nákup na půl cesty apod.) a pak je tu ještě Eddie, ale po jeho dnešní striptérské vložce už ho nevedu jako postavu, ale mezi depresí a euforií dokola oscilujícího šimpanze-kverulanta, a v show tak zůstává jen jedna legrace skutečná a můj náhradní otec za Eliáše – ministr tesilu Hložánek.

Miluju ho!!!! Jeho tanečky okolo plánování návštěvy („Já ti pořád nevím, aby se holky nějak neporafaly“), lezení po Simoně („Bude se ti to líbit, já mám výdrž“, což prohlásí s jazykem na vestě a následně kapituluje po ráně pěstí od invalidního bratra) byly jediným světlem ve Vsetíně evokujícím tunel uplynulého týdne. Bože, jak miluju jeho intriky a taktizování, kdy mě popadesáté pobaví svým periodicky se opakujícím paradoxem, jak ustát problém, který zjistit žena, zabije mě, versus středobodem problému je moje žena… Super byla úterní vyříkávačka s bratrem, kdy Hložánek řešil, jak se omluvit za vyjetí po Simoně (která by za podobnou snahu měla platit) tak, aby se to s tím vynucováním si sexu se skříňovou Avií neměla šanci dozvědět manželka, to byl prostě koncert.

Na úvod klasicky dělá blbého, že neví, proč se schůzka koná (ale nic, ty vole, jen si chtěl prznit bráchovu starou), když ho bratr upozorní, že nemá dělat blbého, že tady není v politice, Hložánek použije svou parádní disciplínu obrácení situace proti oběti ve stylu, jestli jsi se se mnou sešel, abys mě urážel, aby následně začal věc bagatelizovat (Vyjížděl po Simoně? To přeháníš! Že máš oči? Tos je měl asi zalitý alkoholem), připustí vinu („To bylo jen nevinný laškování, co laškování, to se jako laškování vůbec nedá brát“, takto popisuje de facto pokus o znásilnění), zdvořile odmítne jít se omluvit dámě („No tak to zapomeň), perfektně reaguje na výhrůžku bratra, že jinak spolu skončili ("Ale prosím tě, Rudo, ty si myslíš, že bych vážně dělal do tvojí ženský“) a na přímý verbální hlučný atak bráchy, který mu vmete , že je „bezskrupulózní asociální prase“, což je pravda, která by jiného položila, zahlásí „No tak, Rudo“ a dál čumí, jako by se nechumelilo. Z míry ho vyvede až nepřijatelný požadavek bratra, že se omluví i své posté zesměšněné ženě Mirce, ale hned je zpátky v roli („Prosím tě, Mirka si nic nepamatuje“), což mu bratr nesežere, a po jeho náznaku, že bratr ho skutečně navždy opouští, tasí naprosto neuvěřitelné, „ty vole, když se jí omluvím, tak jí budu muset vysvětlit, za co se jí omlouvám“ a já zase na chvíli uvěřil, že Ulice a svět vůbec je skvělé místo k žití.

Hlášky týdne:

Eddie: Za poslední měsíc jsem vydělal patnáct tisíc. Deset rovnou pojišťovna, dvojka spolubydličům, tramvajenka, paušál za mobil sakra!

Adriana: Chceš půjčit?

Eddie: To je právě přesně to, co nechci, chápeš?

(aneb živitel přišel domů, na nic si nestěžuje, je optimistický, má vizi a ví, co chce, no sen, pro toho by dala kopačky hokejce i Diana Kobzanová)

Kriploid z truhlárny: Co ti vlastně je, Ali?

Alice: Znáš to.**

Kriploid: Jasně, tak mi nic neříkej!

Alice: Hm.

Kriploid: Já jen, abys věděla, že se mnou můžeš mluvit úplně o všem!

Alice: Opravdu?

Kriploid: Jasně, se mnou můžeš mluvit i vo tom, že mě máš třeba ráda.

(aneb jeden o voze a druhý o koze, a navíc ten jeden přiletěl z jiné galaxie a druhý odlítá do jiné, nevím jaké, ale určitě to je opačným směrem, ale on už musí, ráno má směnu, ano i tam mají kavárny Na půl cesty)

Lišková: Chci napsat Růženčinýmu synovi Milanovi, aby se mámě ozval, že to teď docela potřebuje.

Nyklová: A vono se jí něco stalo?

(ne, ty krávo, jen chytla alzheimera a přišla o nejlepší kamarádku tak, že jsi ji vyhodila z práce, takže spolu nemluvíte, což je už tři týdny hlavní bod programu Liškové + celé pekárny, a mě to tak sere, že si od srdce přeju, aby se rozhádala Lišková s Bedřichem a Nyklová to chodila k nim domů měsíc pytlíkovat s nefunkčním naslouchátkem a tetou Miládky za prdelí)

Adriana: Mám strach, že mám jeho geny.

Eddie: I kdyby, člověka přece nepředurčujou jeho geny.

(to říkáš nám, kteří jsme tu dvacet řádků řešili, proč je Mára debil?)

Nyklová: Já to chci uvést na pravou míru právě, já bych chtěla, aby tam bylo Nykl & syn, aby každej viděl, že to je rodinná firma. Jsem vymyslela, že to dám Lumírovi jako svatební dar.

Maléřová: Aha, tož to máte dobře vymyšlené. A co když se Lumírovi narodí dcera?

Nyklová: Ajo, eh, ty jo, uuuuf, Nykl & dcera, to by znělo fakt divně. Ale nic, tam necháme toho syna, třeba to druhý dítě bude syn!

(no, já myslím, že hlavně ať se to nenarodí ve Vsetíně, teda na Vsetíně, neeeeeeeeeeee­eeeeeeeeeeeee­eeeeee, kde mám, kurva, ty marlbora stovky?)

Ať žije všecko na světě kromě Vsetína, Okamury a staré Nyklové!

Ať žije sex Emy s mladým Maléřem, u kterého se ukájí za dveřmi Knobloch a Toužimská to ve světnici zapíjí!

Ať žije smrt matky Máry!

Ať žije rodinná firma Stará debilka Nyklová & syn & syn & dcera, co se narodila první, ale čekalo se, až bude i syn!

Ať žije Ulice!